Stát se abstinentem není jednoduché, vedlejších účinků je až příliš

Znáte někoho takového? Odmítají zákusek ne proto, že drží dietu, ale proto, že jim sladké nic nedělá, chuť cukru je neláká. Řeknete si: „Dobře pro tebe!“, i když si ve skutečnosti myslíte: „Skoč z mostu!“.

No, já jsem takový člověk, ale s alkoholem. Jsem tu, abych vám řekl, že abstinence je pro mě stejně dobrá, jako je to pro mě těžká. Takže v případě, že se vám suchý únor daří a přemýšlíte o jeho prodloužení, čtěte dál.

Před více než rokem se se mnou někdo podělil o tento informativní, věcný, a přesto velmi bezútěšný podcast Andrewa Hubermana o účincích jakéhokoli množství alkoholu na mozek a tělo. Protože jsem právě dosáhl moudrého věku třiceti let, zeptal jsem se sám sebe, proč vůbec piju a co by se stalo, kdybych přestal? A tak jsem přestal.

Víte, jak to pak dopadlo? Cítil jsem se skvěle, ušetřil jsem peníze, „často jsem litoval, že jsem pil, ale nikdy jsem nelitoval, že nepiju“ a tak dále. Všechno je to pravda. Nicméně předtím, od první skleničky vína, kterou mi dali rodiče ve dvanácti letech, jsem dobrých osmnáct let svého života pravidelně pil. Proč?

Protože to lidé dělají.

Takže první problém abstinence je, že lidé ve vašem okolí nevědí, co si s vámi počít, a následují další vedlejší účinky střízlivosti, které shrnu ze svých zkušeností níže:

Lidé se vás budou ptát, proč nepijete.

Reagují dobře, pokud odpovíte upřímně. Nereagují dobře, pokud jim otázku oplatíte. Profesionální rada: můžete to udělat, pokud nechcete, aby s vámi po zbytek večírku mluvili. Ale upřímně 9/10 abstinentů nedoporučuje ptát se ostatních: „A proč pijete?“

Lidé se vás budou ptát na povolení pít.

„Aha, vy ne? To je dobře! Nevadilo by ti ale, kdybych si dal pivo?“

Proč by mi to mělo vadit? Právě jsem vysvětlil, že to není kvůli závislosti z minulosti nebo rodičům alkoholikům. Jediný důvod, který vidím pro tuhle neodbytnou otázku, je že:

Lidé si budou myslet, že je odsuzujete.

Pokud jste střízlivý ne kvůli nějakému problému, pak to musí být proto, že se tak cítíte nadřazeně. To, že jsem se rozhodl nepít, znamená, že chápu důsledky alkoholu na své chování dnes večer a na své zdraví v dlouhodobém horizontu. Neznamená to, že já jsem zodpovědný a zralý člověk a vy jste naopak idiot.

Pokud v tom nejsme všichni společně, rozhodnutí lidí se projevují jako volby, a ne jako výchozí stav. V důsledku toho si myslí, že je odsuzujete, zatímco ve skutečnosti poprvé stojí před nutností zhodnotit své vlastní chování.

Lidé vás přestanou zvát na různé akce.

Domnívají se, že je to proto, že se nebudete bavit v popíjejícím davu, takže je lepší vás chránit před nudou. Vy si myslíte, že je to proto, že si vaši nudnou přítomnost neužijí, a tak se chtějí chránit před vaším odsouzením.

Lidé si budou myslet, že jste méně zábavní.

Poslední dva body vytvářejí začarovaný kruh. Nebo spíše spirálu sociálního vyloučení střízlivých lidí. Takto ztrácíte přátele. Je to tak, když vystřízlivíte, ztratíte přátele.

Rozdělí se na dvě skupiny. Na ty, kteří si najdou způsob, jak s vámi trávit čas bez alkoholu, a na ty, kteří na vás budou neustále tlačit. Druhá skupina se rozdělí na dvě skupiny. Ti, kteří se s vámi přestanou stýkat, a ti, kteří začnou méně pít, protože si díky tomu, že byli s vámi, uvědomili své vlastní chování v souvislosti s pitím. Ať se vám to líbí nebo ne, budete mít na své přátele vliv. Vaše volba nezůstane bez povšimnutí, vyvolá vlny ve skupině vašich přátel, právě proto, že je to volba, a nikoliv výchozí nastavení, které odmítá základní způsob, jakým se lidé spojují. Každý z lidí, kteří s vámi dříve popíjeli, bude nyní čelit novému způsobu vztahu k příteli. Jejich vlastní střízlivý výklad přátelství se jim může, ale nemusí líbit.

Můj přechod na společenský život bez alkoholu byl snadný, protože se časově shodoval se stěhováním do nového města. Jednoduše jsem si našel přátele, kterým nevadilo, že nepiju. Proto… mám dva přátele.

Když jsem žil ve Zlíně, stýkal jsem se s velkou skupinou lidí. Teď, když přijedu na návštěvu, vidím se s pár z nich, možná s hrstkou. Uvědomil jsem si, že všichni ostatní byli moji kamarádi z večírků. Na rovinu řečeno, teď vidím, že je bez alkoholu nemůžu vystát. Když ztratíte přátele, je to proto, že si uvědomíte, že bez alkoholu s vámi nemají mnoho společného.

Tedy s tím vaším novým já.

Budete se chovat jinak.

Samozřejmě, že budete: odstraníte látku, která ovlivňovala, ba dokonce diktovala vaše chování v mnoha souvislostech, a nyní budete muset sami přijít na to, co dělat. A co víc, budete muset čelit své střízlivé osobnosti, a to vždy. Budete milovat úbytek váhy, energii, hluboký spánek, ale tohle - tohle možná milovat nebudete.

Možná s vámi skutečně bude méně legrace, než jste si mysleli.

Budete pít hodně perlivé vody.

To bude nejvyšší nouzovka v každém baru, restauraci nebo na domácím večírku, ledaže byste přestali pít alkohol a místo toho si dali cukrovku ze Spritu a Fanty. Dalším vaším novým přítelem je Cola Zero, ale ne na celou noc, protože je pravděpodobné, že pokud jste byli citliví na účinky alkoholu, jste citliví i na kofein. A pokud jste tak necitliví na kofein, že můžete pít Colu Zero celou noc, pak máte jiný problém, protože…

Budete unavení.

Vím, že jsi odhodlaný všem dokázat, že bez alkoholu s tebou není o nic menší zábava, ale oni vidí, jak zíváš. Ano, je to vidět i se zavřenými ústy. Najednou jsi člověk, který se ptá, jestli můžeme začít v sedm místo v devět večer, abychom do půlnoci skončili.

Nahradíte to jinými látkami.

V závislosti na vaší toleranci kofeinu vás Cola Zero buď zanechá nervózní, nebo nemá žádný účinek. Bez nadšení usrkáváte perlivou vodu, budete toužit nějakým způsobem změnit své vědomí. Naladit se a ochutnat podstatu večírku, ztělesnění zábavy.

Tak jsem začal mít rád cigarety a nejspíš bych teď byl společenským kuřákem, kdyby mi to lékař kategoricky nezakázal. Tak jsem také experimentoval s trávou na večírcích, abych zjistil, že je to látka, kterou bych měl užívat o samotě, pokud lidem nevadí, že se mnou mluví, aniž by očekávali odpověď.

Pro mě je to buď perlivá voda, nebo Cola Zero. Když si vyberu to první, nezůstanu vzhůru, když si vyberu to druhé, neuklidním se.

Člověk je pak ve stresu.

Je to jen napůl špatné, když si všímáte maličkostí. Že vysocí lidé mají v klubech nulové prostorové povědomí. Že váš partner přechází na domácím večírku z okouzlujícího do trapného. Že váš šéf vypráví sexistické vtipy na týmových večeřích. To je špatné jen napůl. Když se rozhodnete uspořádat večírek sami, je to špatné. Buď vás budou sžírat pochybnosti, jestli se všichni dobře baví, nebo ztratíte kontakt s důkladně opilými hosty a budete chtít najít způsob, jak je dostat pryč z vašeho domu. Co je dvojnásobně špatné, je rodinná událost za střízliva. Trojnásobně špatná, pokud jste svobodní.

Ušetřené peníze utratíte za terapii.

Myslíte si, že pocházíte ze zdravé a funkční rodiny - ale zkusili jste s nimi někdy trávit Vánoce, narozeniny, svatby, křtiny nebo pohřby bez alkoholu? Jasně, jako teenager. Období, kdy jsme všichni oceňovali, jak skvělé jsou naše rodiny, a rádi jsme s nimi trávili čas. Když vypustíte alkohol, potřebujete terapii. Poté, co jste své pocity stáčeli do lahví po dobu dvaceti let, najednou jste probudili traumata.

Bude s vámi těžké chodit / žít.

Nezajdeme na skleničku? Je to nejjednodušší, nejpřímější a nejneformálnější způsob, jak nabídnout první rande. Když už jste se oba dostali tak daleko, nechcete si to kazit vysvětlováním, že nepijete. Najít si nějakou aktivitu je složité, večeře je vážná a káva je prudérní. Chcete působit bezstarostně a zábavně, ne složitě a nudně.

Takže se sejdete v baru a snažíte se neupozorňovat na výběr nápojů. Možná dokonce řeknete: „Že dnes prostě nemáte chuť pít…“, technicky vzato to není lež.

Budete méně upřímní.

Kromě toho, že vám abstinence zabrání být v pohodě, nebo v nezodpovědných rozhodnutích, vaše střízlivé zábrany vám také zabrání v tom, abyste si od srdce popovídali s tím, s kým byste si jinak dali panáka.

Pozitivní je, že vaše tajemství jsou střežená a vaše zášť může bezpečně růst navěky. Na druhou stranu je smutné, že nedostanete volný poukaz na to, abyste si s přáteli mohli citově vyřádit.

Kdysi jsem se zamiloval do své kamarádky a tušil jsem, že to není vzájemné. „Stačí, když se spolu opijete a upřímně si promluvíte“, poradil mi můj přítel. Moudré, až na to, že ona nepila. Výsledkem bylo, že jsem se snažil nabrat kuráž vyznat ji city. Dvě varianty, buď ji jako naprosto nechutný, uslintaný, alkoholem čpící pobuda vyznám lásku, nebo si tu nevyřčenou otázku: „Líbíš se mi, půjdeš semnou na rande?“, vezmu s sebou do hrobu. Vzal.

Budete lhát.

Nejen proto, že budete méně upřímní, méně odvážní, méně spontánní a více odtažití. Hlavně proto, že toho budete mít plné zuby. Z restaurací, které se vám snaží prodat víno, z barů, kde „dojde“ čaj. S lidmi, kteří se vás stále dokola ptají proč, pochybují o vás, tlačí na vás, a dokonce vás obelhávají, nebo soutěží, zda vás zlomí. Ženy mají jednu výsadu, můžou prostě říct: „Jsem těhotná.“ My muži jsme odkázáni na souboj nervů, výmluv a lží. Co začalo jako chrabré: „Nepiju, protože to nepotřebuju“, se změní na: „Já tyhle vesnické patoky nepiju, nemají tady kvalitní rum ani bourbon, tak si radši nedám nic.“

Budete zděšeni.

Protože lidé se opravdu nevzdávají. Pro mnohé z nich je odznakem cti, když vás donutí pít, a když se jim to nepodaří, přestanou být vašimi přáteli. Pokaždé, když budete muset pití odmítnout, si všimnete, že ten druhý skutečně pije, a všimnete si, jak často to bývá. Zdaleka nebudete soudit je, ale samotnou naši realitu. Lidé prostě dělají to, na čem se dohodli jako na normálním.

Normální je, že si pravidelně, ne-li neustále, děláme radost tím, že zkreslujeme realitu. Je kolektivně dohodnuté požívat jed. Není to normální, ve skutečnosti je opravdu těžké se z požití jedu odhlásit. Musíte vykonat vědomou volbu a hodně silnou vůli, abyste mohli v naší společnosti existovat bez požití jedu. Co to vypovídá o naší realitě?

Nakonec to uděláte.

Nalijete si červené víno pro vás oba, jen aby věděla, že nejsi kazimír obecný, který se neumí uvolnit, a aby se uvolnila ona a tys jí mohl dát pusu, musíš se napít taky, protože kdyby pila ona sama, tak si bude připadat jako alkoholička.

Dáte si panáka tequily, aby vám šéf věřil natolik, že vám vysvětlí politiku povyšovacího cyklu.

Usrknete pivo, aby váš kamarád - dobrý chlap, budiž mu země lehká, ale trochu tvrdohlavý - přestal před tebe stavět piva a stěžovat si, že se zahřívají.

A budete se cítit přesně tak, jak to popsal můj kamarád:

Nepijete, protože alkohol vám nedělá dobře. Nezakryje bolesti naší reality, ne úspěšně.

Když se lidí ptáte, proč se rozhodli být střízliví, nejčastěji odpovídají, že kvůli kocovině. Pravděpodobně nám za to kocovina nestojí. A jistě, bolest hlavy není příjemná. Ale emocionální kocovina je mnohem víc. Je to náhlé uvědomění si, že realita bez alkoholu není tak příjemná jako s alkoholem. Je to na nic. Nedokážeme se s tím vyrovnat.

Místo toho si standardně nastavíme svá očekávání pěkně nízko. Zažíváme realitu lidského bytí v její syrové podobě, bez zkreslení: jsme vystresovaní, unavení, upjatí, zbabělí, uzavření, neupřímní a povýšení.

I to je na nic, ale pro nás je snazší zvládnout tuto upřímnost v malých dávkách každý den než náhle ráno po ránu.

Alkohol existuje z nějakého důvodu. Když s alkoholem přestanete, budete se s tímto důvodem setkávat neustále, ale zvyknete si na to. Jakkoli je to málo zábavné, naučíte se žít s bolestí - s bolestí existence. Když pijete, stále čelíte stejnému důvodu, ale jste schopni se od něj na pár blažených okamžiků odpoutat.

Dokud si všímáte, že obojí je volba, a neberete pití jako výchozí stav - Dobře pro vás! Užívejte si zodpovědně. Vyberte si své vedlejší účinky.