Článek
Hned ze začátku bych chtěl otevřít toho největšího kostlivce ve skříni a tím je obsazení Joaquina Phoenixe do role Napoleona Bonaparte. Není třeba opakovat, že největší kouzlo Napoleona spočívá v jeho věku. Vždyť se stal generálem ve věku 26 let, Prvním konzulem, když mu bylo 30. Unavená a stará tvář Phoenixe mě jednoduše z počátku filmu rušila.
V roli bych si dovedl představit někoho, jako je Timothée Chalamet. Ani pozdější Napoleonův věk se příliš k Phoenixovi nehodí, jelikož víme, že Napoleon byl v pozdějším věku odulý až tlustý.
Herecké výkony
Phoenix je jistě brilantní herec, který mi velmi připomíná herce Daniela Day-Lewise. Přijde, zahraje perfektně nějakou dramatickou roli, sklidí ovace a zase odejde do ústraní. V tomto případě jsem byl z Phoenixe docela zklamaný. Jeho podání Napoleona mi vůbec nepřišlo věrohodné. V třídílné knize „Recollections of the Private Life of Napoleon“ popisují Napoleona jako mladého a šarmantního důstojníka. Měl rád děti a zvířata. Svou ctižádostivost reflektoval do jakékoliv snahy zlepšit si své postavení.
Ve filmu Phoenix představoval slizkého podivína, který je zničený samotnou existencí. Jeho náhodné smíchy v naprosto nevhodnou situaci mě vracely do filmu Joker a i když se v určitých chvílích slávy snažil tvářit vznešeně, stará a unavená Phoenixova tvář mi prostě nedovolila vidět Bonaparta jako císaře, před kterým se poklonil celý svět. Naopak jsem pořád viděl toho zničeného úchyláčka, který až perverzně a nechutně souloží se svou manželkou a říká tomu „perfektní výkon.“
Druhá zastávka je éterická Vanessa Kirby. Její ztvárnění Josefíny de Beauharnais mi přišlo hrozně stoické. Jinak vynikající herečka, která předvedla svůj herecký um například v seriálu Koruna, nebo dramatu Střípky ženy, v Napoleonovi sloužila pouze jako zírající socha, která tak nějak proplouvá celým dějem. Když ve filmu Napoleon řekne Josefíně, že je nejkrásnější když se směje a je šťastná, ihned jsem si pomyslel, kdy to bylo? Ve filmu určitě ne.
Hudba a bitvy
Jestli někde film táhne, tak je to zpracování bitev a hudby. Z přesně načasovaných bubnů i violoncell jsem měl husí kůži a těším se, až si někde obstarám soundtrack
Trochu mě mrzí, že film naprosto smazal španělskou linku. Bitva u Trafalgaru mohla být epická námořní bitva století, chápu však, že se do filmu nemohlo vejít vše a Scott se očividně chtěl soustředit pouze na pěší boj.
Ten jsme dostali naservírován do chřtánu plnými doušky a Bitva tří císařů byla pastva pro oči a ukázala Napoleonovu genialitu, která již tak byla ve filmu potlačována hereckým výkonem Phoenixe. Každopádně právě v taktickém umu Napoleona jsme nahlédli jsme pod pokličku toho, proč byl tak úspěšný.
Smíšené pocity
Nedokážu se nějak rozhodnout, zda se mi film líbil, nebo ne. Silné momenty střídaly slabé. Pro někoho kdo se v tomto období orientuje a vyzná, mi ve filmu chybělo spoustu důležitých historických momentů, které se nevešly ve prospěch kamenné sochy jménem Josefíne.
Celkově i to, jak se Napoleon dostal k moci bylo hodně upozaděno. Dostali jsme první vítěznou bitvu hned z kraje filmu, Napoleon vystřelil salvu děl na pyramidy a najednou byl korunován na Císaře. Všechno šlo tak nějak samo, jakoby každý čekal, až se Napoleonovi rozdá, což je velmi vzdáleno od reality. Nakonec dávám průměr: 5/10.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Napoleon_Bonaparte
https://www.gutenberg.org/files/3580/3580-h/3580-h.htm
https://www.napoleon.org/en/magazine/publications/napoleon-private-view-treasures-bruno-ledoux-collection/
