Návrat mámy zpět do práce: Situace na pracovním trhu je otřesná

Byť jsem tento článek psal fyzicky já, muž, 90 % obsahu pochází ze zkušeností mé manželky o tom, jak si hledala práci po návratu z rodičovské. Budu tedy psát za ni, jelikož ona na psaní moc není.

Moje manželka vystudovala střední odbornou školu s maturitou. Jak to ale bývá, nepracuje v oboru, ale dělá to, co ji baví a v čem je dobrá. Jelikož je velmi pečlivá, má smysl pro detail, umí číst v technické dokumentaci a celý život pracuje v různých továrnách ve výrobně, má velké zkušenosti v odvětví a její pečlivost a logické myšlení ji dostaly až na pozici kontroly kvality, což je taková částečně-kancelářská, snad i částečně-manažerská, ale hlavně kontrolorní práce v továrním prostředí, kde nezodpovídá jen sama za sebe.

Když se blížil čas nástupu do práce, probíhaly u nás diskuze, zda další dítě, nebo práce. Práce zvítězila a manželku okamžitě popadl strach a nervozita. Bála se totiž, že si žádnou práci nenajde a skončí na pracovním úřadu. Snažil jsem se jí vysvětlit, že je málo pracovní síly, trh práce je úplně v háji a všichni ji utrhnou ruce a kór ve Středočeském kraji. Bohužel, ona si naposledy práci hledala skoro 10 let nazpět, ještě v jiném kraji, jelikož jsme se odstěhovali. Měla tak zafixovány problémy, kterým tenkrát čelila, než si našla místo, na kterém byla, dokud neotěhotněla.

Internet ji také nepomohl. Začala tím vláda, která snížila rodičovskou ze čtyř let na tři a jedním z argumentů je, že matky, které jsou déle na rodičovské, mají problém najít si práci. Automatický argument, který v ní zasel semínko pochybností. A poté mnoho stupidních článků. „Matky mají problém si najít práci.“ „Deset rad jak uspět při hledání práce po rodičovské.“ a uvnitř článku příběh: „Markéta má již rok problém najít si práci.“ Další diskuze matek na různých portálech bombardují manželku a stresují ji. „Holky jak se vám podařilo najít si práci? Já jsem už rok na pracáku a asi budeme mít radši další dítě.“

Výše zmíněný výpis je jen náhled pod pokličku, každopádně zdeptaná manželka už házela ručník do ringu a to ještě pořádně nezačala hledat. Marně jsem se jí snažil uklidnit, že ona není žádná hloupá husa, co nic neumí a v jejím oboru je aktuálně nedostatek lidí, sotva se to daří doplňovat ukrajinskou pracovní silou, a že uvidí, že se na ní sesypou jako supi. Má slova útěchy nepadla na úrodnou půdu a manželka stále více a více začala pochybovat, až začala mluvit o „jistotě za kasou v supermarketu.“

Z vyvěšených inzerátů ji stály vlasy hrůzou. „Já jako nebudu dělat za 25tis. hrubého, tolik jsem měla před sto rokama a kde je jako inflace?“ až skoro zoufale naříkala, když první týden začala procházet pracovní nabídky. Musím říct, že jsem na ni byl pyšný. Zaprvé, že zná svou cenu, nebo resp. ví minimální hodnotu. Zadruhé, líbilo se mi, že automaticky chce jít někam, kde bude mít víc než předtím. No a co, že byla tři a půl roku na rodičovské, no a co, že vypadla z pracovního tempa? To přece není důvod, proč by si člověk měl připadat méněcenný a spokojit se s něčím míň a jsem rád, že vstoupila do procesu s bojovným duchem.

Společně jsme sestrojili nový životopis, zužitkovali první a poslední zkušenost, kterou má a nafotili hezkou fotku. Mezi zkušenosti může patřit třeba i to, že v období rodičovské pracovala (a pracuje) jako místopředsedkyně výboru pro SVJ. I to může být cenná informace pro zaměstnavatele, dostat takovou důvěru od lidí a vůbec to chtít dělat, není jen tak.

Nakonec manželka zjistila, že radši než se dívat po existujících inzerátech, tak vloží svůj životopis do pracovních portálů, na stránky jako LinkedIn a další. A nechá dychtivé náboráře, aby ve výsledku udělali tu práci za ni. Znovu, perfektní krok.

Trvalo to zhruba týden a telefon začal zvonit. A začaly se objevovat mnohem zajímavější pozice, než jen kontrola kvality v nějaké malé, zaprášené výrobně za 25 000 hrubého. Najednou manželka byla v situaci, kdy měla několik nabídek s mnohem lepším pracovním ohodnocením plus velmi zajímavé benefity. A pomalu si začala uvědomovat, jaká ta situace na trhu práce opravdu je.

Jak napovídá titulek článku i nadpis, ta situace je opravdu otřesná, ale pro zaměstnavatele, což favorizuje zaměstnance. Míra nezaměstnanosti v ČR je nízká, sice ne kritická jako v roce 2019, kdy byla 2.6%, ale stále nízká. U nás v IT říkáme, že jsme na tom nejhůř, protože nám došli už i ti neschopní blbci.

Manželce jsem věřil a ona si začala uvědomovat svou cenu. Je jí ke cti, že neskočila po první nabídce, která dosáhla líbezné hodnoty mzdy, ale když si uvědomila, kolik nabídek najednou má, začala vyjednávat. Ono, pracovní pohovor vlastně je takové vyjednávání. Já vám nabízím sebe, co mi za to dáte, jakou cenu má pro vás má práce? O tom, kdo v tomto pomyslném souboji má navrch rozhoduje trh a trh je nyní velmi nakloněn zaměstnancům.

Najednou se ukázalo, že firmy, které chtěly dát 32 tisíc hrubého umí dát i 36 tisíc. A náborový příspěvek k tomu, který nikde zmíněn nebyl. Stačilo říct, že má zajímavější nabídku. Manželka, získávajíc sebevědomí, začala velmi tvrdě vyjednávat, až jsem říkal, že by měla jít dělat do obchodu.

„36 000 korun + jednorázově 10 000 je sice hezké, ale když odečtu dopravu k vám a nulové benefity, tak se mi vyplatí 35 000 ve firmě, kterou mám blíž a má lepší benefity.“ načež přišla odpověď, „Bohužel víc vám dát nemůžeme, tolik ve firmě na vaší pozici nemá nikdo.“ Vyjednávačka manželka z druhé strany: „35 000 je hezké a mám to blízko, ale tahle firma mi nabídla 36 000 a ještě jednorázový náborový příspěvek.“ Načež firma začala: „A jak velký náborový příspěvek?“, „To vám nebudu říkat,“ opáčila již sebevědomá manželka.

Nakonec si manželka našla práci za 40 000 hrubého, 13. a 14. plat, benefity a příjemný dojezd do práce. To vše jen díky ochotě za sebe bojovat a nebát se říct si o víc a vyjednávat. Co začalo jako hrůza za 25 tisíc, skončilo velmi pozitivně.

Manželka tento článek nechtěla psát za sebe, protože se nechce chlubit. Já se za ni rád chlubit budu, protože jsem na ni pyšný. Co bych ale chtěl i tímto článkem ukázat je, abyste se případné maminky, které si jdete hledat práci, nebály.

Pokud něco umíte, jste dobré, víte, že jste dobré a pracujete v oboru, kde je málo pracovní síly (což je dnes prakticky všude), nebojte se za sebe poprat. Základ je, abyste se ve svém životopisu prodaly a firmy si vás všimly. Pokud váš životopis nevypadá nijak slavně, nikdy není pozdě absolvovat nějaký kurz, který jej trochu nakopne.

Lidí je málo, firmy se perou o zaměstnance, využijte toho.

Zmiňované články:

https://www.lifee.cz/laska-a-vztahy/frantisek-37-manzelka-si-po-materske-dovolene-nemuze-najit-praci-obavam-se-problem-je-v-ni_495966.html

https://www.emimino.cz/diskuse/hledani-prace-po-materske-63205/

https://ceskobudejovicky.denik.cz/zpravy_region/matky-po-rodicovske-jsou-bezne-rok-bez-prace-20120919.html

https://cz.trenkwalder.com/akce-novinky/navrat-do-zamestnani-po-rodicovske-dovolene/https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/ekonomika/zena-po-materske-najde-praci-jen-stezi-shoduji-se-sociologove-327701

https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/rodicovska-dovolena-3-roky-zkraceni-marian-jurecka_2306232224_ako

a další…