Článek
Určitě jste už viděli video ze silvestrovské Paříže, kde jsou všichni tak zaneprázdněni natáčením odpočítávání a ohňostrojů na své telefony, že zapomínají prožívat moment Nového roku. Je to neskutečné.
Je to zřejmě něco, co se děje tak 15 let. Zhruba od masivního nástupu smartphonů - lidé dokumentují události, místo aby žili v přítomnosti. Ale už to nejsou jen události. Lidé teď dokumentují všechno. Každý všední okamžik svého života. Co si oblékají. Co jedí. Co si kupují. A kromě běžných věcí dnes lidé cítí potřebu dokumentovat i hluboce osobní okamžiky, od zdravotních obav přes psychické zhroucení až po první setkání s dítětem po jeho narození. Asi jsem divný, ale my jsme porod nestreamovali.
Zdegenerovaní influenceři
Nejlepším příkladem jsou samozřejmě influenceři. Obzvlášť otravné jsou pro mě páry, které dokumentují celý svůj vztah online. Nikdy nepochopím to množství komentářů, které říkají, že: „Perfektní pár, přesně toto chci!“, na nejvíc zinscenované, nacvičené, neupřímné momenty, jaké jsem kdy viděl. Nedokážu pochopit, že tleskáme lidem, kteří si v rohu postaví kameru, aby se natočili, jak jsou romantičtí. Jako když všichni chválí tohoto manžela za to, jak je starostlivý, když natáčí svou těhotnou ženu, jak pláče pro TikTok. A rozplývají se nad páry, které každou intimní chvilku rozmělní do obsahu - odhalení těhotenství, žádost o ruku, poprvé řeknu své přítelkyni, že ji miluju. Nejvýznamnější zážitky v lidském životě - věci, které se stanou jednou, dvakrát, nikdy víc - narušují myšlenky typu, jestli má kamera dobrý úhel.
Ale ještě horší, úplně nejhorší jsou rodiče, rodiče influenceři. Dokumentují celé dětství svých dětí na internetu. Rodiče, kteří sdílejí a zpeněžují každý milník, každou emoci, každé období, každý záchvat vzteku, někdy i každý den života svých dětí. Rodiče, kteří nechávají cizí lidi hodnotit a recenzovat své děti, aby mohli natočit video: „VY JSTE JE ROZPLAKALI! Čtení zlých komentářů!“. Rodiče, kteří strkají vlogovací kameru svému dítěti do obličeje od okamžiku, kdy se narodí: „Prvních 48 hodin s naší prvorozenou je tady!“. Ve světle genderové ideologie tu máme rodiče, kteří dokumentují změnu pohlaví svého šestiletého dítěte: „Toto není jen fáze!“. Nakonec, není nic odpudivějšího než tato zrůda, která omylem zveřejnila záběry, jak nutí svého syna plakat do kamery, aby to vypadalo dobře v záběru.
Influenceři jsou samozřejmě nejextrémnějším příkladem - ale tento impuls je dnes zakořeněný v každém člověku. Tato potřeba zveřejňování všeho. A myslím, že i toto je obrovská příčina úzkosti a depresí, kterou trpí mladé generace. Nyní panuje pocit, že se něco nestalo, pokud to nesdílíte. Znám spoustu lidí, a to nejen mladých, kteří by nepochopili důvod proč někam jít, pokud by o tom nemohli nafotit na Instagram „storíčko“. Prostě si nedokážou představit život, který existuje, aniž by ho sdíleli s publikem. Jako například přesvědčení, že pokud váš přítel nezveřejňuje vaše fotky, podvádí vás nebo vás ve skutečnosti nemiluje, protože vás zatajuje. Schválně, kolikrát jste si vy sami řekli, nebo jste to od někoho slyšeli, že nějaká osoba je divná, protože nemá sociální sítě, nebo na ně už pět let nic nedal/a?
Systém chrání systém, který se rozpadá
Na toto téma jsem vedl několik diskuzí s různými lidmi. Diplomatické a nesouhlasné názory převažovaly. Jsme očividně tak závislí a zvyklí reflexivně zaznamenávat všechno, že nakonec omlouváme i to nejpodivnější chování.
„Chtějí si jen zapamatovat ohňostroj, co řešíš?“ řekl mi kolega. „Opravdu? Jsou tam davy lidí, kteří zachycují to samé a bude to všude na sociálních sítích, kde je rozdíl, mít to nahráno z první ruky? A komu to budou ukazovat? Koho to zajímá? Pravděpodobně se na to video už nikdy nepodívají,“ byla moje parafrázovaná reakce.
A pokud ho zveřejňují na sociálních, není to kvůli vzpomínkám, ale kvůli pozornosti. Videokamery osmdesátých a devadesátých let nepřišly s takovým nutkáním, s tímhle nutkáním neustále aktualizovat lidi, s vázáním vlastní hodnoty na lajky a sledovanost. Viním čistě sociální sítě. Myslím, že jestli je tahle generace na nejlepší cestě něčeho litovat, bude to čas, který jsme promarnili dokumentováním a upravováním, filtrováním a marketingem pro sociální média. Čas, který se nám už nikdy nevrátí. Vsadím se, že za 30-40-50 let nebude žádný důchodce s láskou procházet svá Instagram stories a nostalgicky vzpomínat: „Ach, toto video dostalo 350 000 zhlédnutí, 500 komentářů a 120 sdílení, to byl můj vrchol.“
Podívejte se na lidi, kteří dokumentují celý svůj život. Velmi často se tito dokonalí influenceři za kamerou rozpadají. Znovu a znovu se bulváry šokem obrací, že dokonalé online páry z ničeho nic implodují. Influenceři, kteří věnují každý okamžik dokumentováním své identity, nemají ani tušení, kdo vlastně jsou. Ženy, které zveřejňují fotky svého obličeje ze všech úhlů a ve všech možných světlech, nenávidí, jak vypadají. Potřebují každý den desítky komentářů o tom, jak jsou dokonalé, aby získaly falešnou útěchu o své dokonalosti, kterou ve skrytu duše ví, že nemohou dosáhnout.
Rodiny, které zachycují každý okamžik svého dokonalého života, se dostávají od jednoho skandálu za druhým. A my jim přesto stále podléháme: iluze, představení, předstírání. Téměř 70 % příslušníků generace Z tvrdí, že sociální média v nich vyvolávají stres, úzkost a depresi; více než polovina z nich však chce být influencery.
Všechno je to naopak
Proto mi také vadí domněnka, že lidé, kteří toho na sociálních sítích moc nepublikují, jsou nejistí, nešťastní nebo něco skrývají. Často je to naopak. Jsem si docela jistý, že ti, kteří mají nejlepší a nejreálnější vztahy, o nich zveřejňují nejméně. Že ti, kteří mají skutečné sebevědomí a lásku k sobě, nepotřebují zveřejňovat tisíce selfie, aby si to dokázali. A že skutečně silní lidé nejsou závislí na vnějším potvrzení každého svého pocitu, názoru nebo rozhodnutí. Není to snad základní životní pravidlo? Že ti, kteří nejhlasitěji ukazují své úspěchy, vztahy a morálku, o nich často nejvíce pochybují? A jestli něco vím, tak to, že pokud prožíváte skutečně dojemný okamžik, pokud jste v něm skutečně pohlceni, to úplně poslední, co chcete nebo vás napadne, je vytáhnout telefon a začít cvakat.
A vůbec, pravda je taková, že váš život nikoho nezajímá. Opravdu ne. Je mi líto, ale na příběh s ohňostrojem se podívá třeba tisíc lidí, půl vteřiny, ale každému je to putna. Najedou na vaše selfie a pak přejedou na selfie někoho jiného. Přeskočí koncert, který jste zveřejnili. Podívají se na váš život a hned myslí na ten svůj. Lidé, které to skutečně zajímá, jsou ti, kterým nemusíme nic předvádět ani dokazovat. Cizí lidé se o vás nezajímají, avšak sociální platformy a média jsou závislá na tom, že tuto pravdu zapomínáme.
Snažte se být jiní! Snažte se být někým, kdo je tak pohlcen okamžikem, že se o něj zapomene podělit; kdo si chrání svůj osobní život, zatímco všichni ostatní mu ho tak volně předávají pod nos; kdo dokáže vidět hodnotu okamžiku, aniž by ji potřeboval potvrzovat od cizích lidí. Buďte někým vzácným. Je to krutý trik moderního života, který nás přesvědčuje, že každého zajímá, co děláme, a to neustále; že se všichni hluboce zajímají o to, jak žijeme, jak se identifikujeme a jak se cítíme. Vážně věřit, že počet lajků a komentářů je důležité stačí k tomu, aby byl každý psychicky nemocný.
Takže odložme kameru. Nenahrávejme všechno. Přestaňme svůj život tak lacino prodávat cizím lidem. Některé věci si nechme posvátné, pro sebe. Nechme některé vzpomínky vyblednout a ohlédněte se za nimi skrze mlhavou nostalgii místo laciného odlesku fotoaparátu iPhonu. Užijme si momenty bez technologií.
