Článek
Co je to panická ataka?
Panická ataka je krátkodobý nával extrémní úzkosti, který může zahrnovat fyzické i psychické příznaky. Tyto ataky mohou být spontánní a nečekané, přičemž se často objevují v situacích, kde by to nejméně člověk čekal. Často se projevují náhlým strachem, nepříjemnými tělesnými pocity a silným přesvědčením, že se stane něco špatného.
Panické ataky mohou postihnout kohokoli, bez ohledu na věk, pohlaví nebo sociální status. Nicméně, některé osoby jsou náchylnější k těmto atakám než jiné. Často jsou spojeny s úzkostnými poruchami, ale mohou se také vyskytnout v reakci na stresové situace nebo bez zjevné příčiny.
Jak vzniká a jak probíhá?
Přesná příčina panických atak není vždy jasná, ale vědci se domnívají, že kombinace genetických, biologických a environmentálních faktorů může hrát roli v jejich vzniku. Ataky samotné mohou probíhat několika fázemi. Začínají náhlým nárůstem úzkosti, který může vyvrcholit do intenzivního strachu a příznaků, jako jsou bušení srdce, pocení, dušnost a třes.
Přestože může každý prožívat panickou ataku odlišně, nejčastějšími tělesnými projevy jsou:
- nadměrné pocení
- zrychlený dech a tep
- tlak nebo bolest na hrudi
- silné bušení srdce
- nevolnost, závrať, pocit na zvracení
- návaly chladu či horka
- obtížné dýchání a sevřené hrdlo
- pocit závratě
- třes
Prvním krokem k ovládnutí panických atak je pochopení, že nejsou nebezpečné a nevedou ke vážnému zdravotnímu postižení. Mnoho lidí nachází úlevu ve cvičení relaxačních technik, jako je hluboké dýchání, meditace nebo jóga. Terapie, zejména kognitivně-behaviorální terapie, může být také účinným nástrojem k zvládání a prevenci panických atak.
Panická ataka a úzkost jsou spřízněné, ale nejsou totožné. Zatímco panická ataka je krátkodobý a intenzivní stav, úzkost může být dlouhodobá a obecnější. Úzkost zahrnuje obavy a nervozitu ohledně různých situací, zatímco panické ataky jsou více o náhlém a výrazném nárůstu úzkosti.
Panické ataky mohou být obtížné, ale nejsou nepřekonatelné. Pochopení jejich povahy a hledání efektivních způsobů řízení může pomoci jednotlivcům zvládnout tyto nečekané výbuchy úzkosti. Profesionální pomoc, jako je terapie nebo léčba, může být klíčovým krokem k lepšímu zvládání panických atak a celkovému zlepšení duševního zdraví.
Osobní zkušenost a rada
I když nejsem vystudovaný doktor, dovolím si nabídnout pár rad, které by mohly pomoci. Sám jsem si totiž panickými ataky procházel, ve svém nejhorším období jsem měl zhruba 5-6 záchvatů týdně. Když jsem bral léky na depresi, panické ataky mi zmizely úplně. Časem jsem léky vysadil, protože jsem si myslel, že je již nepotřebuji. Od té doby se mi panické ataky vrátily, každopádně v intervalu třeba jedna měsíčně a ještě s velmi slabým průběhem.
Jak se u mě ataky projevovaly:
Bušení srdce, bolest na hrudi, dušnost, motání hlavy, rozostření zraku, horký i studený pot, někdy pocit horka, někdy pocit chladu v různých částech těla, brnění ruky, třes končetin, pocit na zvracení, pocit omdlení a kolapsu, tíha v nohou, tíha celého těla, mrazivé brnění v zádech, tíha na ramenou, okamžitá potřeba vyprázdnění z důvodu stresu
Z psychických projevů to byl zejména strach ze smrti, strach z infarktu, nervozita.
Ataky přicházely z ničeho nic, nejhorší jsou noční ataky. Člověk spí, v poklidu, nic se neděje. Najednou se probudím a už cítím, že je něco zle, do pár vteřin začne můj mozek vytvářet myšlenky na smrt a obecně myšlenky na mé srdce, bum do minuty se třesu na záchodě s panickou atakou, zalit studeným potem a bojím se, že umřu.
Jak se mi podařilo panické ataky zkrotit:
Úplně ten nejsilnější argument bylo pro mě kardiologické vyšetření a EKG. Když jsem panickou ataku dostal poprvé, vůbec jsem nevěděl co to je, byla hrozně silná a okamžitě jsem si zavolal sanitku na pohotovost. Když mi nic nenašli, přišlo prvotní uklidnění, obvodní lékař, kardiologie, EKG holter, zátěžový test, echo srdce. Vše v pořádku.
Po těchto vyšetřeních mi byl představen koncept panických atak a já vlastně pochopil co se to se mnou děje. První asi měsíc jsem byl v pořádku, celé to vyšetření mě uklidnilo a já myslel, že je to zamnou. Poté ataky přišly znovu, první týden se mi dařilo argumentovat si, že se nic neděje, protože jsem fyzicky zdravý. Jak ataky pokračovaly vrátil se strach z infarktu. Nelogický strach, kdy víte že jste v pořádku, „ale co kdyby.“
Přišlo další zavolání sanitky a další návštěva pohotovosti. Musím říct, že jsem si přišel trapně, strašně trapně, protože jsem logicky věděl, že mi nic není a že je spousta lidí s „reálnými problémy.“ Říkal jsem si, „co když kvůli mě někdo umře?“ A tam na lůžku pohotovosti jsem si slíbil, že se musím atak zbavit, abych tady jako hypochondr netrávil každý měsíc na pohotovosti. Opět EKG a srdce v pořádku a pocit úlevy.
V ten moment jsem začal chodit k psychologovi a dostal velmi cenné rady, které jsem zkombinoval s vlastními poznatky. Díky tomu se mi i bez antidepresiv podařila srazit jejich četnost opravdu na zhruba jednu měsíčně a ještě s velmi slabým průběhem.
Co mi tedy pomáhá:
- Cíleně začít zaměstnávat mozek, sledování videa, přemýšlení nad něčím, v případě noční ataky rozsvítit a vstát z postele, je důležité se smířit s tím, že to nezaspíte.
- Dýchání: 3 vteřiny nádech, 3 vteřiny držet, 3 vteřiny výdech.
- Opakování si, že jsem zdravý a nic se neděje.
- Naštvanost, doslova vztek nad celou situací a cílený hněv směřovaný na tu ataku, jakoby to byla bytost nebo věc.
- Neurol / Xanax na rychlejší zotavení pokud se už ta ataka stane.
- Pokud se mi během ataky netočí hlava tak chůze a sledování a vnímání toho co vidím
- Objevení spouštěčů
U těch spouštěčů bych se rád zastavil. I když obecné informace o atakách zmiňují, že přichází náhle a bezdůvodně, některé ataky mohou mít své spouštěče. Já si takhle „vypěstoval“ spouštěč sám a tím byla náhlá změna směru nebo síly působící na tělo. Když jsem míval silné ataky, kdy jsem opravdu kolaboval do neschopnosti se pohnout, mé tělo si ten pocit tíhy a kolapsu zapamatovalo. Dostal jsem se tak do stavu, kdy jakákoliv změna tlaku / síly ve mně způsobila, že si tělo myslelo, že znovu kolabuji a spustilo panickou ataku. Nejlepší příklad byl eskalátor. Přesně ten moment, kdy člověk jede, jeho tělo se veze, ale poté musí došlápnout prvním krokem na pevnou zem a celá ta síla, která ho tlačila vpřed najednou zmizí. Nejednou jsem tak po vystoupení z eskalátoru dostal záchvat a dvakrát mi lidi chtěli volat záchranku, i když jsem jim vysvětlil, uprostřed strachu, že umřu, že to nemají dělat.
Spouštěč může být jakýkoliv, pro každého unikátní, je však důležité je rozpoznat a bojovat s nimi. Já porazil eskalátory tak, že jsem cíleně sledovat jak schody ubíhají a vnímal svůj krok a vnímal změnu té síly, která na mě přestala působit, tímto vnímáním tělo nebylo v šoku, že zase kolabuju. Mou poslední velmi silnou ataku spustil výtah a jeho náhlé zastavení v patře. Důležité je však nesnažit se vyvarovat těmto spouštěčům. Musíte s nimi bojovat, jinak se stanete otroky vlastního strachu.
Přeju pevné nervy
Každému, kdo si podobnými situacemi prochází přeju pevné nervy a velkou mentální odolnost. Určitě neváhejte navštívit lékaře. Udělejte si kardiologické vyšetření, abyste získali sami pro sebe argument, že se nic neděje a snažte se dostat ataky pod kontrolu. Několikrát se mi stalo, že jsem ji držel pod pokličkou silou vlastní vůle, skoro až jsem „tlačil“ mozkové vlny a věděl jsem, že když povolím tak by přišla.
Je to hnusná psychická porucha, která může přijít z nahromaděného stresu, špatným životním stylem, nebo čistě dědičnou predispozicí. Nenechte však, aby ovládala váš život, naučte se ovládat ji.
Zdroje:
https://www.drmax.cz/clanky/panicka-ataka-projevy-a-prvni-pomoc
https://terezahodycova.cz/2020/12/30/panicka-ataka-aneb-kdyz-vas-hruza-chyti-pod-krkem-dil-prvni-proc-vznika-panicka-ataka/
