Pravdy o těhotenství, které se prvorodičkám neříkají

Tak je to tady! Konečně jste se dočkala! Ať už na vysněné miminko čekáte několik měsíců, nebo naopak jste k těhotenství došla nechtěně: „Gratuluji!“ To je ta první věta, kterou každý řekne, ještě než začne plakat radostí a začne s vámi sdílet společnou radost a novou cestu životem.

Když se mě manžel zeptal, jestli si také nechci zkusit přes Seznam Medium napsat článek, ihned jsem věděla, kam se mé kroky budou ubírat. Nemůžu si pomoct, ale zůstává ve mně hořká pachuť a jistá dávka cynismu nad tím, jak je vnímáno těhotenství. Předtím než jsem otěhotněla, slyšela jsem na miminka samou chválu. Každý mi vnucoval, jak je vlastně skvělé mít dítě, jaký je to posun v životě, jak vyspěju a dozraju. No, děkuji pěkně. Bohužel nikdo nebyl natolik upřímný, aby mi řekl jak OBROVSKÁ ta změna je. A hlavně mě nikdo neupozornil, že ne vše bude růžové, jak se zdá a že ani těhotenství nemusí být procházka růžovým sadem. Možná se vám bude zdát během čtení, že si občas dělám srandu, ale vězte: všechno myslím smrtelně vážně.

To, že je těhotenství obrovský šok pro tělo a ženské hormony, je více než zřejmé. Celé tělo se mění, zpracovává toho malého tvorečka a chystá se na porod. Jako pomstychtivé furie, které chtějí, abyste si tím také prošla, zamlčují kamarádky prvorodiček podstatné informace. Když jsem jako mladá naivní koza potkala kamarádku, která dítě měla, a zeptala se, jaké to teda je, dostala jsem neupřímné: „Ale jo, dá se to, víš jak.“ Nevím, nevěděla jsem a nikdo jste mi to neřekl.

Jako diletantní práskačka tak sepisuju poznatky nejen své, ale i maminek z mého okolí, o tom krásném zázraku, který se jmenuje početí dítěte.

Jako první vás čeká prohlídka u svého gynekologa, kde vám potvrdí těhotenství a případně vystaví těhotenský průkaz. Pokud si myslíte, že na první prohlídce jen ukážete bříško a jde se na to, omyl. První prohlídka bývá vaginálním ultrazvukem, který nemusí být úplně pokaždé příjemný, tlačí to a studí. Při ultrazvuku se můžete dozvědět i špatnou zprávu. A to, že vám těhotenský průkaz nevystaví, protože ne každý má to štěstí, aby ho dostal. V prvním trimestru je normální, a byla jsem překvapena jak moc normální, že o dítě přijdete. Jednoduše se ten malý shluk buněk promění v krev a (v tom lepší případě) jde sám ven. V prvních týdnech je šance až 30% dle statistik z průzkumu, že potratíte. V nevědomosti jsem i já první potrat obrečela a bála se, že jsem neplodná. Nikdo mi neřekl, že je to normální a upéct miminko na poprvé není nutně pravidlo. Zde tedy přichází první šok – ty nervy, jestli je vše v pořádku.

Kromě ranních nevolností, které můžete a nemusíte mít, přichází další obtíže. Nechuť k jídlu, tahání a píchání v podbřišku, křeče. Každé škubnutí ve vás zaseje semínko nejistoty a strachu. Gratuluju, stáváte se rodičem. Ten strach o plod nezmizí ani po jeho narození a jako rodič teprve poprvé poznáte, jaké to je mít někoho radši než sami sebe a také se o něj náležitě bát. A začíná to právě tady, každý ultrazvuk doufáte, že slyšíte tlukot srdce, každé píchnutí doufáte, že se nepromění v krev na toaletě.

Hormony pracují na celé čáře a vy zblbnete. Maminkovské hormony, maminkovský mozek, pojmenujte si to každá jak chcete, těhotenství vás změní. Někoho víc, někoho míň. Začnete řešit stravu, cigarety, alkohol. Člověk by skoro až řekl, že je to normální. Tohle je však první kolo. Bambusový příbor místo energeticky negativní oceli, přírodní vlákna místo těch syntetických. „Vyhodíme tu pánev, co když sním kousek teflonu?“, „Měla bych cvičit, dám si vitamín, který vitamín je zdravý? A neohrozí mé dítě?“ Jestli vám nějaká feministka bude tvrdit, že ženy nejsou neurotické a jsou stejně labilní / stabilní jako muži, tak teprve v těhotenství zjistíte, jak moc neurotická dokážete být.

Nejhorší na tom je, že neexistuje správná odpověď. Ve snaze za hledáním pravdy zjistíte, že:

Budete tak zasypána miliony různých názorů: „Tohle nejez, tohle nedělej nebo ublížíš miminku, tam nechoď, tohle není vhodné, tohle naopak musíš dělat, za naší generace bylo tohle a támhleto.“ Jako nastávající maminka si budete muset najít svůj tábor. Zjistíte, že vaše nově objevená šílenost a vášeň pro dokonalost je mentální stav, kterým trpí všechny maminky, avšak s ní také vzkvétá tribalismus. Vaše odvěká kamarádka se tak může proměnit v nepřítele číslo jedna, pokud si před ní dáte sushi, protože: „Ryby obsahují těžké kovy a právě sis přidala procento šance na to, že tvoje dítě bude mít Downův syndrom.“ Ano tohle se mi stalo. Kromě toho, že jsem si myslela, že je kráva, co žije ve strachu, jsem byla docela zděšená, že mi narovinu řekla, že si myslí, že moje dítě bude mít genetickou vadu.

Dostala jsem se tak do tábora matek, co se neberou zase tak moc vážně a během těhotenství občas zhřeší. Moje stopka však byla cigareta a tvrdý alkohol, za což jsem zase tvrdě odsuzovala těhotnou kamarádku z druhé strany barikády. Nakonec jsem si uvědomila, že není možnost zavděčit se všem. Proto radím: najděte si svůj zlatý střed, který vám vyhovuje, nenechte si do ničeho kecat, své stanovisko si nebojte obhájit a když si nekoupíte sušičku, svět se nezboří, z vašeho dítěte nemusí být zákonitě astmatik.

Aby těch problémů nebylo málo, výtoky, krev, svědění nebo pálení se může taky stát problémem, se kterým se můžete potýkat. Dále se může ukázat průjem či jiné střevní potíže, akné, náladovost. O těchto trampotách se nebudu rozepisovat, jen vězte: jste v háji, měníte se v maminu.

Gratuluju vám, došla jste na konec startovní zatáčky a začíná rovinka. Můžete zvolnit a  užívat si těhotenství. Vaše šílenost stále trvá, ale mimo jiné už vám není tak špatně, už vás nepíchá v podbřišku, protože vajíčko už je plně zahnízděné a roste. Vše je zalité sluncem. V druhém trimestru vám nic nebrání užívat si nově nabytou identitu.

Jestli vám něco může zkazit život, jsou to dvě věci:

1) Větší screening miminka

Tahle kontrola u pana doktora je mnohem záživnější než ostatní, protože zde jdete už s vědomím, že se dozvíte pohlaví miminka. Pokud jej nechcete vědět, minimálně uvidíte zárodky vaší práce. Pokud však máte smůlu jako já, nevidíte nic. Zjistila jsem, že přesnost odhadu pohlaví dítěte se pohybuje někde mezi meteorologem - nováčkem a cikánskou čarodějnicí s věšteckou koulí. A i když se docent primář MUDr. tvářil, jakože vlastně ví, co dělá, naše proklamovaná holčička u prvního screeningu se proměnila v chlapečka na tom dalším. Gender neutral pokoj je obrovskou výhodou, pokud však chcete klasickou modrou / růžovou, nedávejte na první dojem a počkejte na opakované potvrzení pohlaví.

Ne vždy je to však vina doktora. Ono to vlastně není nikdy jeho vina. Vše je tam tak malé, titěrné, namačkané, že pravdu ví snad jen sám Pán Bůh. V mém případě se náš prcek ještě důsledně schovával, jakoby tušil, že chci už vybrat barvu na zeď a potřebuju to nutně vědět. Můj screening tedy dopadl tak, že mě primář šťouchal do břicha, mačkal jej, natáčel si mě, otáčel, převracel. Celá zpocená jsem po půl hodině jógy odešla zklamaná: dítě přetočené, na ultrazvuku není nic vidět, musím počkat do příště. Po téhle zkušenosti jsem ho již nikdy neviděla a doktora změnila. Alespoň jsem měla pěknou fotku, na které nebylo nic vidět.

2) Těhotenská cukrovka

Jestli mám z něčeho trauma do dnes, je to test na těhotenskou cukrovku. Bohužel jsem měla nemocnici daleko, takže jsem si musela ráno přivstat a být poměrně dlouho bez jídla, jelikož se test musí provést na lačno. Já jako milovník jídla nejíst vlastně od předešlé noci až téměř do oběda? To byl jen začátek.

První odběr krve: v pohodě. Následně mi dala paní sestřička vypít 0,5ml sladkého roztoku. Chutnalo to jako hodně přeslazený Sprite. Taková mastná, hustší voda, kajda, ze které jsem se nadavovala. Fuj. Zhruba po půl hodině se mi zdálo ještě všechno v pořádku, ale pak jsem začínala mít mdloby a málem jsem se jim tam vyzvrátila, bušilo mi srdce, rozostřil se mi zrak a já si připadala jako opilá. Byla jsem tam společně s dalšími třemi maminkami a sledovat v čekárně, jak se jim dvě pomalu sypeme k zemi a je nám na zvracení, asi není moc hezký pohled, ale očividně jsou tam zvyklí na vše. Sestřičky totiž profesionálně pendlovaly kolem nás jako roboti, kteří jen čekali, až se jim přivalí další várka. Dali si nás na lehátko a ještě 2× odebraly krev. Mezitím jsme nesměly samozřejmě nic pít ani jíst, takže jsme si to tam krásně protrpěly.

Jestli jste nabrala mentální síly během druhého trimestru, tak je budete potřebovat, protože jdeme do finále. Druhý trimestr je pohodový, většina maminek si jej užívá. Je definován zejména tím, co v něm oproti třetímu trimestru NENÍ. Naopak třetí trimestr je definován novinkami, které na vás sesype. Tady už je většina maminek pěkně zakulacená a začíná řešit další věci. Krom těch příjemných jako je výzdoba pokojíčku, skládání postýlky a žehlení nového oblečení pro miminko, jsou tu zase ty horší věci, o kterých se mluví málo.

Jako první chci zmínit, jak vás strašně bolí břicho, které rychle roste. Zavázání tkaniček je nadlidský úkol, sezení na toaletě s mobilem a deseti minutové projíždění sociálních sítí? Vůbec. Co nejrychleji odbýt potřebné a zpátky do polohy lehu. Kůže svědí a pálí a máte chuť si ji rozdrápat. Olejíčky moc nepomáhají a tudíž nezbývá než to přetrpět. Nohy natékají, ale na otoky na nohách bohužel žádnou radu nemám. Já nakonec chodila už jen v nazouvácích, protože moje kotníky a nárty se rozhodly nespolupracovat a do tenisek jsem ty nohy už prostě nenacpala. S tím začíná i zadýchávání se. Ne, funění. Vyjít pár schodů začne být problém. Předklon je nemožný úkon a zavázání tkaniček už není jen nadlidský úkol. Je to ta největší blbost, kterou svět vymyslel a vy jen agresivně voláte na manžela, kde jako je a proč vám nezavazuje střevíce.

Samozřejmě si neoholíte nohy, ani intimní partie. Prostě tam nedosáhnete. Vědomí, že rodíte a lékaři se dívají na kaktus, na jehož začátku je džungle, na kterou je potřeba křovinořez, je ovšem tak stresující, že potupně poprosíte manžela. Pokud jste z pruderní rodiny, je mi líto, je to buď váš manžel, nebo sestřička, která vám to dá velmi sežrat. Za mě, i když mi to nebylo dvakrát příjemné, že mě manžel holil, byla jsem ve stavu, že jsem si říkala: „Jen si to vyžer kamaráde, je to i tvoje zásluha.“

Noci už téměř nespíte, protože nemůžete najít vhodnou polohu ke spaní a každou chvíli se budíte, protože vám miminko tlačí tak moc na močový měchýř, že vás to donutí vstát a jít si na ten záchod ulevit. Jakoby příroda říkala: „Zvykej si, spánek bude vzácná komodita.“ Když už vás v noci nic netlačí a pohodlně ležíte, z všemožného přejídání vás může pálit žáha. Doporučuju klasické tabletky na neutralizaci kyselin. Pětkrát jsem to ověřovala a dítěti neublíží. Napsala bych, že vy už nemusíte, ale stejně si to ověříte. Začnete přemýšlet, zda jste tlustá, nebo je to celé v břiše jen miminko a plodová voda. Jednu výhodu to však má. Rostou vám prsa a jestli jste někdy měla malé sebevědomí kvůli velikosti hrudníku, teď budete zářit jako královna plesu a manžel bude zavazovat tkaničky až do umření, jen aby se mohl podívat.

To, že dítě má už málo místa v bříšku a je schopné se vrtět celou noc a kopat vás do žeber a břicha je snad definicí třetího trimestru. Samozřejmě si na internetu přečtete, že: „Vás můžou bolet záda, ale o krásné momenty nebude nouze.“ V reálu se modlíte, aby ten satan už vyšel ven a přestal vám ničit orgány v těle. Jsem postavou poměrně normální ženská a trpěla jsem. Nedovedu si představit drobné holky, které mají rodit dítě v těle 50 kilové dívky.

Jak už se termín blíží, vše se stupňuje. Vaše šílenost je ve stavu maximální ostražitosti, teď nebo nikdy. Poslední ionizační lampa pro čistý vzduch, domácí zdravá strava, ortopedické boty. Břicho je napěchováno k prasknutí a vy se reálně bojíte, že se roztrhnete. Počítáte dny v týdnech a řešíte, že kdyby se: „Teď malý narodil, tak už má 89% šanci na to přežít, hlavně, že už má vyvinuté ty plíce.“ A největším nepřítelem jsou tak poslíčci, kvůli kterým se také nevyspíte.

Tohle je jen souhrn věcí, o kterých se mluví málokdy a jsou sbírkou problémů mých a mého okolí. Poučka, že se nedá generalizovat a každý je unikátní, zde platí více než dvojnásob, avšak myslím, že každá máme určité společné zážitky, které však z nějakého důvodu nesdílíme. I proto jsem napsala tento článek a byla bych ráda, kdybyste i vy, ostatní maminky, napsaly do komentářů vaše osobní neduhy v těhotenství.

I přesto všechno však věřím, že hodně maminek si těhotenství užije. Úlevou vám může být jen to, že jste na začátku. Těhotenství je hračka oproti porodu. Porod je hračka oproti výchově. Jakkoliv je těhotenství nepříjemná záležitost, jsme od přírody naprogramovány, abychom vydržely a pokračovaly v uchování rodu. A tady jsem si možná odpověděla. Mlčíme o našich problémech, protože ta mrcha příroda nám dává na ně zapomenout a pamatovat si jen to dobré, abychom na těhotenství nezanevřely a chtěly další dítě.

Za sebe můžu říct: „Funguje to.“