Článek
Ceny Golden Globes za rok 2023 byly rozdány. Znovu se nesly bez úštěpných komentářů Rickyho Gervaise, kterému se s jeho „I don't care,“ podařilo každý jím moderovaný rok naštvat nemalou řádku lidí z Hollywoodu. Jeho poslední moderování v roce 2020 sklidilo úspěch zejména se zesměšňováním stáří partnerek Leonarda DiCapria, nebo smrti Jeffreyho Epsteina.
Bohužel, každý rok bez Rickyho Gervaise už nemá takovou šťávu a po několika letech kontroverzí přišel docela nudný ročník.
Vítězové dopadli podle očekávání, za mě osobně jsem v kategorii nejlepší cizojazyčný film čekal spíše Minulé životy. A v kategorii nejlepší seriál jsem čekal toliko oslavovaný The Last of Us, ale vcelku žádná kontroverze se nekonala.
Podprůměrný Oppenheimer
Jak titulek naznačuje, chtěl bych se však v tomto článku zabývat filmem Oppenheimer. I když jsem jeho drtivé vítězství čekal a podobně očekávám i jeho výsledky v březnovém udílení cen Oskar (Academy Awards), nechápu to.
I když se nejedná o novinku a hodnotit jej je tak trochu s křížkem po funusu, neodpustím si znovu si připomenout, proč ten film tak nesnáším. Byť Nolanovy filmy mám všechny ohodnoceny na úrovni 90% a více, u Oppenheimera jsem se mohl vzteky zbláznit. Jednoznačně největší kritika je, že nesplnil očekávání. Nolan nasazoval laťku tak vysoko, až ji v mých očích najednou nepřeskočil, ba ani nedorovnal.
ADHD
Těkavé rychlo-scény a rychlo-stříhy ve mně vyvolaly ADHD. Ne, vážně, první půlhodinu jsem si říkal, „Dobře, chtějí rychle projet jeho minulost a třeba během filmu zvolní.“ Bohužel ADHD pokračovalo celé tři hodiny.
Potom nastal takový paradox, když máte životopisné drama a chcete udělat vyeskalovanou scénu, tak nemůžete zrychlit scény a střih, protože už tak jedete ADHD tempem, co vám zbývá? Nahradit to hudbou. Divák se tak dostane do situace, že tam blikají scény a střihy, blik blik blik a najednou TUN DUN DUN DUUUUN a až tun dun dun skončí, tak si člověk řekne, „Aha, to měla být jako dramatická scéna? Jsem si nevšiml, ještě že máme TUN DUN DUUUN, aby mi to řeklo.“
Matematika, fyzika prach hadr, člověk čekal trochu intelektuálního výkvětu, který nám bude narván do chřtánu, ale ne, film je dělán pro lidi s IQ 80 a na otázku, „Co když zapálíme atmosféru?“ dostaneme v podstatě, „Hm, to by bylo blbý.“ Tak to už jsem byl naštvaný i na Einsteina, který měl ve filmu figurovat jako moudrý stařec, který vždycky přinese nadčasový punchline.
Když Oppenheimera porovnám s Kódem Enigmy, jakožto životopisný film o vědci, který dělá průlom ve vědě, aby zvrátil druhou světovou válku, tak Enigma jasně vyhrává. Enigma měla parádně vyvážený poměr politika / osobnost hlavního hrdiny / práce v týmu / řešení problémů / vyřešení problémů.
Oppenheimer byl jen politika, politika, politika. Tím, že se teoretická část filmu vůbec neobjevovala, tak jsem vlastně vůbec neměl dojem, že postavy řeší nějaký problém, ale jen tak proplouvají dějem a 3 hodiny je tam někdo šikanuje za to, že jsou socialisté, komunisté, nebo volně smýšlející.
Přijde mi jako hrozný paradox, že film má 3 hodiny, scény tam tikají a blikají jako na rave festivalu, ale přitom se tam vlastně nic nestalo. Ne, vážně. Postava Emily Blunt je totálně zbytečná, úplně o ničem. Postava Florence Pugh úplně absolutně nula. Kdyby ji vystřihli, nic by se nestalo. A ono obecně, všechny postavy byly naprosto zbytečné, jelikož tam scény tikaly a blikaly jako na továrenském pásu, tak kdokoliv měl na hlavního hrdinu jakýkoliv vliv, tak ona scéna byla za 5 minut míle daleko.
Nejlepší film
Jak jsem psal, očekával jsem vítězství Oppenheimera, ale znovu mi to akorát připomnělo, proč ten film nemám rád. Celkově byl ročník slabý na kvalitní filmy a jediný, kdo se z nominovaných mohl s Oppenheimerem měřit byli Zabijáci rozkvetlého měsíc od Scorseseho. Bohužel, myslím si, že Scorsese prohrál právě kvůli tempu, protože jeho film byl zase strašně táhlý a bez náboje.
Jsem velmi zvědavý, jestli Academy Awards ukáže nějaký šokující zvrat, ale očekávám spíše výsledek, který Zlaté glóby bude kopírovat.
