Proč se v moderním fotbale nedaří vychovávat útočníky světové úrovně?

Asi mi teď všichni chcete omlátit o hlavu úvodní text mého článku. Ale nenapsal jsem tuto světobornou myšlenku jen tak. Ono totiž v moderním fotbale panuje jakási představa, že „statistiky nejsou všechno“. Že cit pro hru a být ve správný čas na správném místě, pozičně zaujímat nějaké místo a přispívat do hry svou přítomností jsou věci, které nikdo nevyčte, ale ve hře znamenají mnoho.

A já s tím prostě nemohu souhlasit, protože statistiky se správným kontextem znamenají všechno. Nikdo samozřejmě nebude hodnotit obránce podle toho, kolik vstřelil gólů, to by bylo absurdní. Pravděpodobně budou posuzováni podle toho, kolik gólů zavinili nebo kolikrát dokázali vyčistit pole.

Když nadhodíme téma tradiční devítky, jediná statistika, na které opravdu záleží, jsou góly. Útočník bude považován za světovou třídu, pokud bude konzistentně střílet góly. To se prostě nedá obejít nějakou omáčkou o poziční hře.

Bohužel současnému fotbalu tento profil nesmírně chybí. O tom, proč tomu tak je, se rozepíšu v tomto článku. Názory jsem si jen tak nevycucal z prstu, detailnější informaci lze najít ve zdrojích uvedených na konci článku.

V 90. letech bylo běžné hrát systém 4-4-2. Každý tým používal starou dobrou útočnou spolupráci. Za posledních 20 let se hra tolik změnila. Pro začátek je více zaměřená na držení míče a týmy přešly ze systému 4-4-2 na systém s jedním útočníkem. Což ale dalo vyniknout jinému problému, nikdo totiž nechce být ve středu pole v oslabení. Proto se rozšířily tříčlenné zálohy. Pokud hrají s desítkou, je tato desítka záložníkem, nikoli útočníkem. Tato desítka má defenzivní povinnosti, kvůli kterým se stahuje do středu pole.

Když se podíváte na Anglii v 90. letech, najdete tam spoustu smrtících útočníků.

I když se anglický tým trápil, měl vepředu na výběr Shearera, Chrise Suttona, Teddyho Sheringhama, Andyho Colea, Iana Wrighta, Matta Le Tissiera, Robbieho Fowlera, Lesa Ferdinanda a Stana Collymora.

Všichni z nich běžně nastříleli 20 a více gólů v Premier League za sezónu. Trenéři by dnes za takového útočníka pravděpodobně dali jednu ze svých končetin. Místo velké závislosti na útočníkovi vyžaduje moderní fotbal více křídelních hráčů a dokonce i útočných záložníků. Tehdy se tradiční křídla starala pouze o vytváření šancí pro svého útočníka. Tu a tam se tito hráči dostali mezi střelce, ale jejich hlavním úkolem bylo překonat protihráče a doručit přihrávku.

Od moderních křídelních hráčů se nyní očekává, že budou góly nejen vytvářet, ale i střílet. Útoční záložníci, jako je Bellingham v Madridu, nám již ukázali své gólové přednosti. Tento posun v systémech a filozofii zásadně ovlivnil pozici devítky. Viděli jsme, že se objevily role jako False 9 a Pressing Forward, které tyto změny doplňují. Možná jsme svědky vymírání pytláků na hrotu v pokutovém území

Před lety došlo v akademiích po celé Evropě k obrovskému posunu v tom, na co se mladí hráči primárně zaměřovali. Začal se klást důraz na takové věci, jako je rozehrávka zezadu namísto pumpování míče dopředu.

Fotbalové školy jsou posedlé snahou vychovat generaci hráčů, kteří jsou schopni kontrolovat míč. Všichni teď chtějí hráče, kteří umí zpracovat míč na tom nejužším možném prostoru a ještě z přihrávky přes půlku hřiště.

Zajímavé je, že se tím vlastně zvýšil počet technických hráčů, kteří v současnosti působí na nejvyšší úrovni. Jde o to, že školy toho dosáhly tím, že přešly od specifičnosti k univerzálnosti a zaměřily se, aby hráči byli více technicky zaoblení. Každý musí umět všechno. To se však nepodařilo při výchově hráčů, kteří umí dávat góly. Devítka je značně přehlížena.

Dokonce i velký Arsene Wenger mluvil o tom, že evropské školy se příliš vydaly směrem k univerzálnosti. Domníval se, že nejlepší útočníci vycházejí z Jižní Ameriky, protože jejich mladí hráči hrají ve specializovaných, ale proměnlivých podmínkách, které je udržují ve střehu. Vyzval akademie, aby se vrátily k tréninku zaměřenému na konkrétní pozice. Doufejme, že se jeho radou budou řídit.

Systém s jedním útočníkem byl pro mnoho trenérů řešením. Pro mnoho dalších se rychle stal problémem. Po nějaké době lidé tak nějak přišli na to, jak systém jednoho útočníka snadno zastavit. Našli více než účinný způsob, jak tyto útočníky separovat a odříznout všechny přihrávky na ně mířené.

Hrotoví útočníci můžou projít celou hrou zcela bez šance. I útočníci světové třídy mají dny, kdy si připadají jako diváci, a to i proti papírově slabším týmům. Obránci jsou nyní inteligentnější a atletičtější. Vědí, co tito útočníci rádi dělají. Jsou si vědomi prostoru, do kterého se snad dostanou. Je těžší je překonat jeden na jednoho nebo ve vzduchu.

Obránci také velmi dobře drží míč, což je další způsob bránění. Taktická rozehrávka zezadu. Kontrola míče. Střílet góly je nyní těžší než kdy jindy. Pro mladší hráče je to náročnější vzhledem k tomu, že potřebují více času na zdokonalení některých dovedností, které je odliší od průměrných hráčů.

Starší a zkušenější hráči jsou na této pozici rozhodně lepší volbou. Týmy se spoléhají na to, že jim tito zkušení hráči pomohou prolomit bloky a uniknout před svými stopery. Mladší hráči se tak na hrot nedostávají a nezískávají potřebné zkušenosti do budoucna. Jejich pozice bývá na křídlech.

Je nesmírně obtížné najít hráče, který by dokázal týden co týden prolomovat moderní obranu. Dokonce i Haaland, člověk, který dokázal v Premier League nastřílet 36 gólů, měl zápasy, ve kterých byl naprostým neviditelným duchem, dokud nedal gól a pak jste si vzpomněli, že vlastně byl na hřišti.

Standardizovaná velikost branky byla stanovena v roce 1875 a měří 8 yardů na délku a 8 stop na výšku. Používám netradičně imperiální jednotky, protože se mi to lépe pamatuje oproti metrickým měrám, které vychází s desetinnou čárkou.

Legenda Juventusu, Gianluigi Buffon, vyjádřil své obavy ohledně jednoho konkrétního aspektu fotbalu, který potřebuje změnu. Osvětlil potřebu zvětšit brankové konstrukce kvůli vyvíjející se velikosti moderních fotbalistů, zejména brankářů.

„Je nutné o tom začít přemýšlet. Nedávno jsem o tom diskutoval s rodinou a manželkou. Když jsem v roce 1998 začínal, patřil jsem mezi pět nejvyšších hráčů v Serii A.“

Na otázku, zda by ho překvapilo, kdyby se zvýšila branková konstrukce, odpověděl:

„No, to není na mně, abych o tom rozhodoval. Existují řídící orgány, které to určitě zváží a prostudují. Brankáři skutečně vyrostli. Vliv výšky brankáře na dlouhé střely je však vidět. Před třiceti lety připadalo na každých padesát střel deset gólů. Dnes jsou tři z padesáti velmi málo. Skórovat z dálky proti dvoumetrovému brankáři je mnohem náročnější,“ pokračoval Buffon.

Skórovat proti těmto typům brankářů, zejména z dálky, se může ukázat jako únavné. A ještě horší je, že na velké muže jsou extrémně mrštní. Rychle se sklánějí k zemi, aby zachránili nízké střely, přičemž někteří mají dokonce reflexy jako kočky. Šance jsou proti těmto moderním útočníkům značně vyrovnané.

Nevíme, jestli se tradiční devítka v tom pravém slova smyslu znovu uchytí. Můžeme jen říci, že hráči jako Harry Kane a Lewandowski nemají zjevné nástupce. Erling Haaland je nyní v první anglické lize výhradně na svém místě.

Doufejme, že se situace začne měnit a kluby si opět uvědomí důležitost konkrétního zaměření hráčů. Kdo sledoval zápas mezi Německem a Švýcarskem v rámci EURO 2024 mi jistě dá za pravdu, takto taktický zápas jsem už dlouho neviděl.

Další zdroje:

https://us.humankinetics.com/blogs/excerpt/characteristics-of-offensive-linemen

https://www.soccerdrillbook.com/7-habits-of-highly-effective-offensive-players/

https://www.goldenbootstrikers.com.au/blog/top-6-football-striker-traits

https://fundamentalsoccer.com/the-secrets-to-scoring-goals/

https://www.theguardian.com/football/blog/2008/dec/18/4231-442-tactics-jonathan-wilson

https://mingle.sport/blog/top-10-best-football-formations/

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/sport-fotbal-euro-falesna-desitka-a-balon-v-kapse-rozumite-fotbalovemu-komentari-254132

https://lttsports.com/our-work/sport-youth-academy-transformation