Článek
Pokud se mi vybaví jeden moment z projevu prezidenta Pavla, je to jeho přehlušení zvony z Katedrály sv. Víta. Nevím kdo vymyslel tu natáčecí lokaci, každopádně to působilo rušivě, ještě více, než naprosto zbytečné střihy, které měly jakoby oddělovat segmenty.
Optimisticky do roku 2024
Zanechme vše špatné v roce 2023 a dívejme se s nadějí do roku 2024. Takhle nějak si parafrázuji Pavlův projev, kde tato tématika zazněla v několika různých variantách.
Jistě krásné heslo. Bohužel, nad tak komplexní věcí jako je život, lze těžko udělat v jednom momentě tlustou čáru a začít od znovu. Hlavně, pokud nám problémy z předchozího roku tečou do toho nového. Před námi jsou tedy stále otázky jako drahé pohonné hmoty, drahé potraviny, nedostupné bydlení, ale také málo pracovní síly, nedostatek doktorů, nebo válka v Evropě. Těžko si říct, že najednou to bude vše dobré.
Pětikoalice
Když prezident Pavel kvitoval fungování pětikoalice a zmiňoval, že v historii byly problémy mezi dohodami byť jen dvou vládnoucích stran, promítly se mi v hlavě všechny ty střípky o tom, jak koalice nefunguje, jak to tam skřípe a ústupky ze všech stran vytváří stoická rozhodnutí.
A ejhle o pár vět později, po té co Pavel koalici poplácal po zádech, její fungování zkritizoval v rámci úsporného balíčku, právě kvůli ústupkům a snaze najít rovnováhu mezi pěti stranami, které způsobily, že nejtěžší rozhodnutí vládnoucí strany, úsporný balíček, je nemastný a neslaný, místy nelogický a málo odvážný.
Nevím, jestli někdo nedomyslel, že si Pavel bude protiřečit, nebo je to vlastně nálada silně prozápadního myšlení. Tak moc si přejeme demokracii a myslíme si, že čím více názorů, tím lépe, že si již neuvědomujeme, že nikdy nebude žádné rozhodnutí na 100% správné a je třeba rozhodnost a nebát se vydat jedním směrem, místo snahy o vybalancování a zavděčení se všem, to není pokrok, to je stagnace.
Kritika
Novoroční projev také ukázal zdvižený prst na určité skupiny zlých jazyků, včetně internetových trollů a populistů. Chyběli mi tam ještě dezinformátoři a kritika některých kroků vlády. Líbila se mi však kritika lidí, kteří chtějí zavádět drakonická opatření kvůli různým bezpečnostním hrozbám. Neberme si svobodu, pod záminkou bezpečnosti. Tleskám pane prezidente.
Závěrem
Líbilo se mi, že Pavel poděkoval své ženě za velkou podporu a tak trochu letmo, nepřímo vyjádřil důležitost rodiny. Mistrovství světa v hokeji a lyžování byl takový bonmot, který odlehčil vážnost témat.
V celku hodnotím Pavlův projev průměrně. Určitě lepší, než vánoční projev premiéra Fialy, avšak čekal jsem víc. Hra na bezpečnou kartu, generalizování situací a nedostatek konkrétních kroků působila strašně stoicky, bez vůle něco opravdu sdělit. Když si to tak zpětně přehraju v hlavě, Pavel vlastně ani tak nehodnotil, jako spíš popisoval. Pro někoho, kdo si nezapne zprávy, co je rok dlouhý, je to dobré shrnutí dění v republice.
Pan prezident Pavel je jistě zářné světlo oproti tomu, co tam bylo dříve. Ale od člověka, který se své prezidentské kampani dmul, že je voják, který se nebojí udělat rozhodnutí, který se nebojí řešit konkrétní věci, jsem čekal konkrétnější projev.
