Článek
Mnoho bylo napsáno před dnešním duelem. Soudě dle článků si autoři Seznam média zchladili žáhu na Zachovi, který několikrát odmítl reprezentovat a mezitím národ vyhlížel medaile díky příchodu boha Pastrňáka. Já si nemohl pomoct a ve svém příspěvku spíše rozebíral dopad na tým jako celek než individuální atributy příchozích hvězd. A musím říct, že po dnešním zápasu se bojím ještě víc.
Vyrovnaný začátek
Rád bych se pozastavil nad krásným výkonem v prvních dvou třetinách. Ani bych neřekl, že to byl hokej vyrovnaný, protože jsme Kanadu tlačili. Bylo skvělé po několika letech defenzivního hokeje vidět, jak Kanadu přehráváme a způsobujeme jim vrásky. Přišlo mi to jako ve snu. To jsem neviděl již pěknou řádku let.
Kanadě jsme stačili jak bruslařky, tak herně. V první třetině jsme je přestříleli 7-10 v náš prospěch. Druhá třetina byla stejná jako první, nechci přepisovat znění zápasu, ale myslím, že největší pochvala patří naší čtvrté lajně. Vytvářeli šance, zaváželi puk do útočného pásma a Flek měl v nohách zase petardy.
Nechci si hrát na proroka, ale když druhá třetina skončila za stavu 0:0, říkal jsem si, že je to v háji. Že třetí třetinu prohrajeme. Proč? Protože historicky víme, že s týmy jako Kanada, nebo Švédsko v plné sestavě, prostě neumíme hrát 60 minut. To tempo, rychlost, přehled, taktické myšlení, to všechno prostě z Čechů ke konci zápasu vyprchá. A potvrdilo se mi to i dnes.
Všechno to ve třetí třetině odstartoval faul Kempného, který neudržel svou hokejku a naprosto zbytečně byl vyloučen za hru vysokou holí. Od té doby se český tým vezl. Bylo strašně moc poznat, že Čechům došel dech. Najednou jsme byli o krok pozadu, přihrávky byly nepřesné, místo postupného přechodu přes pásma se nahazovalo. Bylo vidět, že je konec.
Ačkoliv jsme perfektně využili přesilovku a srovnali na 1:1 díky nádherné přihrávce Nečase na střílejícího Kubalíka, další chyby způsobily góly celkem na 3:1 pro Kanadu.
Obrat jako z pohádky
Abych se přiznal, za stavu 3:1 pro Kanadu jsem tak nějak vzal mobil do ruky a sledoval zápas po očku. O pár minut později jsem křičel radostí, protože dát dva góly při hře bez brankáře se jen tak nevidí.
Za stavu 3:3 to opravdu vypadalo, že bojovnost Čechů se vrátila a my máme šanci Kanadu porazit. Jenže jak rychle přišla euforie, tak rychle odešla, protože Češi začali zmatkovat. Pastrňák se srazil s obráncem a nechal Kanaďanovi střelu zdarma na brankáře. Puky odskakovaly. Málem jsme prohráli 4:3 ještě v základní hrací době.
Když přišlo prodloužení a hra 3 na 3, okamžitě jsem si vybavil prodloužení Kanady a Rakouska, kdy Kanada vstřelila vítězný gól snad 11 vteřin po začátku prodloužení. Češi se však nedali a hrálo se nahoru, dolů. Když přišel faul a naše přesilová hra, říkal jsem si: „Jasná výhra, pojďme“.
Ale opět se ukázal kanadský duch. Kanada se nevzdává, nikdy, bojují do poslední vteřiny a gól v oslabení a jejich následné vítězství jen podtrhuje kanadský styl hokeje a myšlení.
Pastrňák zklamal, Nečas překvapil
Ve svém minulém článku jsem se zamýšlel nad tím, jestli příchod hvězd není v této fázi turnaje na škodu. Časový posun, jiné rozměry kluziště, absence souhry. Pastrňák, který mě včera na tiskovce překvapil neskutečnými pytli pod očima a ztrápeným výrazem, vypadal, že toho má plné zuby. A bylo to vidět i v zápase. Byť dal v zápasu několik přesných přihrávek, je vidět, že mu dnešní hra úplně nesedla.
Několikrát jsme kvůli němu málem dostali gól, ať už to byla srážka s obráncem, nebo zaviněné přečíslení v prodloužení, kdy zakopl o brankáře a zůstal pozadu. Zítra je volno a já si strašně moc přeju, aby stihl nabrat síly a do čtvrtfinále byl připraven. Zároveň je prostě vidět, že ta souhra jim chybí. Jakkoliv jsou to profesionálové, tempo hry je rychlé a jejich přihrávky byly nepřesné, bylo vidět, že hráči nestojí tam, kde by podle myšlení přihrávek stát měli a Pastrňák neměl vyloženě nějakou tutovku.
Za to Nečas bavil. Piruety, perfektní přihrávky, chytré přemýšlení a vytváření šancí. Musím smeknout před jeho výkonem a proti Kanadě byl jednoznačně lepší hráč než Pastrňák.
V diskuzích mě často kritizují, že jsem skeptický a nemám věštit, dokud není konec turnaje. Nedá mi to a dovolím si věštit znovu. Konec v semifinále a bitva o bronz. Na zlato to není, vidím tam duel titánů Kanada - Švédsko. Jestli máme porazit papírově silnější soupeře, musíme jim dát gól v prvních třiceti minutách, dokud máme síly. Potom jen bránit. Hrát 60 minut v tempu v jakém se hraje první třetina prostě neumíme.
Zdroj:
Zápas Kanada : Česko, Mistrovství světa v ledním hokeji, 2024
