Úpadek filmů se superhrdiny. Končí jedna velká éra? Díky bohu

Od počátků filmového průmyslu byla tématika superhrdinských filmů jedním z lukrativních a oblíbených žánrů. Slovo superhrdina je novodobé označení člověka se „super“ schopnostmi, tedy jakýmsi nadčlověkem. I skrz absenci tohoto výrazu, můžeme v ranné filmové tvorbě vidět první náznaky superhrdinských filmů a to v postavách jako je Zorro nebo Robin Hood. Filmy jako Zorro mstitel (1920), nebo Robin Hood (1922) tak můžeme považovat za prvopočátky superhrdinské filmové tvorby. Tyto postavy sice nemají nadpřirozené síly, pyšní se však společnými jmenovateli jako je archetyp dobrého hrdiny, který bojuje s bezprávým a zároveň vyčnívá svými výjimečnými schopnostmi, které v tomto boji aplikuje.

V komiksovém světě již dávno etablovaná, v tom filmovém si však superhrdinská tvorba hledala své místo. Tím prvním pokusem vůbec byl filmový seriál (tedy příběh na pokračování promítaný v kině) Flash Gordon(1936). Následoval opět filmový seriál Adventures of Captain Marvel (1941). S tímto žánrem se roztrhl pytel a diváci dostávali nové a nové superhrdinské filmové seriály, v roce 1943 jsme se dočkali námi známého Batmana, o šest let později přišel na řadu i Superman. Po vzoru komiksů, superhrdinské filmy okupovaly žánr filmových seriálů, tedy krátké povídky na pokračování. Tím vůbec prvním pokusem o samostatný superhrdinský film byl Superman and the Mole man (1951), který sloužil jako úvodní film navazujícího seriálu.

V tomto duchu pokračoval i Batman (1966) legendárního Adama Westa. První komerčně úspěšný superhrdinský film, který nesloužil pouze jako předehra navazujícího seriálu, ale jako samostatný celek, byl Superman (1978), kterého hrál nikdo jiný než populární Christopher Reeve. Film definoval žánr superhrdinských filmů na několik let a jeho popularita mu přinesla slávu a tři další pokračování.

V podstatě neexistuje éra, která by se nesnažila těžit ze superhrdinských témat, která se dala velmi snadno napasovat na aktuální dění oné doby. Od filmových seriálů jsme tak přešli k samostatným filmům a tvůrci se předháněli, kdo vymyslí lepší zápletku, který komiks bude nejvěrohodněji zpracován a který nový hrdina se dostane na filmová plátna. Nesmazatelnou tečku této nové historie tvoři jistě Batman (1989) Tima Burtona. Ten přinesl na plátna temnější a detektivnější zápletku spolu s výraznými Hollywoodskými hvězdami. Celé devadesátky tak v podstatě ovládl Batman a jeho pokračování. Kde jaká filmová hvězda se předháněla, zda si zahraje ústředního záporáka, nebo kladného hrdinu. Christopher Reeve, Michael Keaton, Kim Basinger, Jack Nicholson, Danny DeVito, Arnold Schwarzenegger, Jim Carrey a další. Komiksové filmy se Superhrdiny začaly být vysokorozpočtovým mainstreamem.

Zároveň můžeme vidět zárodky alternativních směrů a snahu oprostit se od archetypních postav, dostáváme tak filmy jako Spawn (1997), nebo Blade (1998), které z hloupoučkých, bodrých Mirků Dušínů dělají antihrdiny a ukazují divákovi, že slovo „dobrý“ může mít vícero významů.

X-Men (2000) a Spiderman (2002) byla snaha Marvelu odpovědět na dominanci DC superhrdinů. Marvel v této době sice působil za komiksovou špičku a etablovanou značku, na poli filmů se jim však nedařilo. Práva na postavy byla rozprodána různým subjektům, jen aby se o několik let později všichni sjednotili pod hlavičkou Disney.

Nová éra digitálních efektů přinesla nevídané možnosti vyobrazení těch nejhrozivějších antagonistů a zároveň přehlídku nejvíce „wow-efekt“ super schopností. Zároveň však přišly další pokusy o alternativu. Komiksový svět už dávno znal rozmanitou škálu superhrdinů, jen je převést na plátno. Filmy jako Unbreakable (2000) nebo Nolanova trilogie o Batmanovi (2005-2012) naznačovaly, že je žánr otevřený a lze hledat nové směry.

Nový směr a pravděpodobně největší zlom nastal s uvedením Iron Mana (2008), který odstartoval úplně novou éru superhrdinských filmů. S novou vizí Kevina Feige se Marvel Cinematic Universe (MCU) začal rozrůstat, a to s cílem vytvořit rozsáhlý filmový svět, který by diváky zasáhl jako žádný jiný. Marvel vsadil na Iron Mana všechno a jeho případný neúspěch by znamenal konec veškerým snahám Marvelu o filmovou tvorbu.

Iron Man ve své době vlastně také patřil k alternativě. Nejednalo se o tradičního hrdinu se skrytou identitou a super schopností, jako dříve natočený Superman (2006), zároveň hrál trochu na realistično po vzoru Nolana, druhým douškem však těžil z moderního CGI v podobě super obleku, který nemá v sobě prvek nadpřirozena, pouze inteligenci, technické a mechanické schopnosti jednoho businessmana. Dodnes si vybavuju (bohužel jsem ho nenašel, takže nemohu zdrojovat) článek, který vyšel po uvedení Iron Mana do kin. V něm až hystericky řešili, jaké to bude, mít superhrdinu bez tajné a skryté identity. Že poslední slova Tonyho Starka o svém odhalení byl naprosto nevídaný kumšt superhrdinské kinematografie.

Růst a úspěch MCU inspiroval mnoho dalších filmových studií k pokusu o vytvoření svého rozsáhlého filmového vesmíru, což vedlo k mnoha úspěchům, ale také k mnoha selháním.

O tom, zda DC úspěšně nebo neúspěšně zvládlo tuto snahu, můžeme vést sáhodlouhé debaty. Můj osobní názor je ten, že nezvládlo. Ne jen co se týká zisku, kdy v žebříčku nejvýdělečnějších superhrdinských filmů je DC film až na 10. místě (Aquaman), všechny ostatní krom Úžasňáků od Pixaru, jsou obsazeny právě Marvel filmy. Tržby v kinech nejsou jedinou měrou úspěšnosti filmu, ale opět dle vlastního názoru, co do kvality, DCEU filmy se ty s MCU prostě rovnat nemohou.

S křížkem po funusu přišlo také Universal Pictures se svým Dark universe, což mělo být sjednocení všech tradičních monster, které mělo vyústit spojením po vzoru Avengers, něco ve stylu Ligy výjimečných. Prvotní neúspěch a nelibost první vlaštovky v podobě Mumie (2017), ale ukázaly, že tudy cesta nevede.

MonsterVerse od Warner Bros. zase přivedlo dohromady King Konga a Godzillu, a ačkoliv si v kinech tyto filmy nevedou zrovna slavně, mně se líbí. Jsou to takové bezduché monster mlátičky, plné CGI velkých monster. Člověk v tom nemůže hledat duševní hloubku Dostojevského a dostane naservírováno přesně to, co očekával.

No a samozřejmě v rámci rozšířeného vesmíru nelze zapomenout na Star Wars. Kritika fanoušků zdecimovala filmy hlavní ságy, jejichž hlavní hrdinka Rey „Wannabe“ Skywalker to prostě neutáhla. A po těchto filmech to vypadalo, že Star Wars končí. Pokud však koupíte práva za 4 miliardy dolarů, chcete tuto dojnou krávu opravdu podojit. Skomírající Star Wars rozšířené universum tak zachránil Dave Filoni a Jon Favreau se svým seriálem Mandalorian a odstartoval tak novou éru Star Wars extended universe, která se spíše než do kin zaměřuje na streamovací služby v podobě seriálů. Nutno dodat, že Jon Favreau stál za prvním Iron Manem, a tak spolu s Robertem Downey jr. a Kevinem Feigem stál u zrodu toho obrovského Marvel kolosu a není tedy divu, že to byl i on, který nastartoval Star Wars.

Zpět k superhrdinským filmům. Avengers: Endgame (2019) byl vrcholem superhrdinské tvorby, filmem, který sjednotil desítky postav do jedné epické ságy. Filmem, který se společně s Avatarem pral o první příčku nejvýdělečnějšího filmu všech dob. Nicméně, od té doby se zdá, že superhrdinské filmy začaly upadat.

Když se podíváme na tržby z kin, tak kromě velmi oblíbeného Spidermana (2021), žádný z filmů po Endgame nedokázal překonat půl miliardovou hranici. Za normálních okolností by film, který vydělá 400 milionů amerických dolarů byl považován za úspěch. Je potřeba si však uvědomit, že tyto filmy jsou velmi drahé, postprodukce sežere většinu rozpočtu a spoustu peněz jde také na výplaty velmi známých tváří. Po vzoru Batmanovských devadesátek, je totiž opět moderní obsazovat tu, či onu Hollywoodskou hvězdu. Pokud tak máte například film Eternals (2021), který stojí 200 milionů dolarů, ale vydělá jen 160 milionů, je to obrovský problém. A pokud máte takových filmů několik v řadě, dá se již mluvit o úpadku.

Existuje známá poučka, která tvrdí, že doba zániku nějaké struktury je stejně dlouhá jako doba vzrůstu z nuly na pomyslný vrchol. Tuto myšlenku formuloval ekonomický teoretik a politik Josef Alois Schumpeter, který řekl: „Kreativní destrukce je proces, který je stejně důležitý jako kreativní konstrukce.“ Pokud tedy můžeme považovat Iron Mana (2008) za začátek jedné éry a Avengers: Endgame (2019) za její vrchol, nacházíme se nyní v době úpadku a podle Schumpeterovy teorie můžeme očekávat, že tato éra superhrdinských filmů dosáhne svého konce kolem roku 2030.

Takto dlouho dle teorie budou studia dojit superhrdinské filmy a snažit se o rozšířené vesmíry, než jim dojde, že tomuto zlatému praseti došel dech. Takže nás čeká ještě zhruba šest let marných pokusů, jako například poslední Madame Web (2024). Tento film ještě ani nevyšel a už schytal kritiku fanoušků z pouhých trailerů. Film šel do kin 14. 2. 2024 a už teď sbírá špatné recenze od kritiků, kteří se účastnili předběžného promítání.

Zatímco superhrdinské filmy mají stále své místo v kinematografii, zdá se, že jsme dosáhli vrcholu a nyní se vydáváme směrem dolů. Je možné, že se objeví nový trend, nebo že se superhrdinské filmy znovu vzkřísí, bude to muset být ale jiný formát. Král je mrtev, ať žije král. Zatím však nevidím nikde náznaky, kde bychom tohoto nového krále mohli najít. Už teď se roztrhl pytel s různými rebooty. Máme tak několik Jokerů, několik Batmanů, několik Fantastických čtyřek, filmového Supermana, seriálového Supermana, žádný z těchto pokusů však neukázal, že bychom mohli mít nový trend, který by udával směr na dalších několik let dopředu.

Já osobně jsem rád. Byla to dlouhá jízda, ale bylo toho moc. Nevím, kam se bude ubírat srdce publika. Jestli ale má přijít nějaká sága, jejíchž každý počin bude atakovat miliardové hranice, bude to muset být něco zcela úplně jiného, než máme teď. Co třeba trend kvalitních filmů podle počítačových her? To bych si nechal líbit, takové Diablo s rozpočtem 250 milionů dolarů.

Další zdroje:

Superhero: The secret origin of a genre, Peter Coogan, ISBN: 1-932265-18-X

https://www.premiumbeat.com/blog/superhero-film-guide-for-superfans/

https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_highest-grossing_superhero_films