Vánoční kouzlo kolem světa: Jak různé kultury slaví nejkrásnější svátky roku

Za to, že dnes dostáváme dárky zrovna o Vánocích, a ještě ke všemu od Ježíška, mohou němečtí protestanti v 16. století. Ještě ve středověku se totiž děti těšily na dárky buď 6. prosince od svatého Mikuláše, nebo 28. prosince na svátek Mláďátek či Neviňátek, připomínající děti, jež nechal v Betlémě povraždit král Herodes. Protože však protestanti odmítali uctívat svaté, jako tomu bylo v římskokatolické církvi, ležel jim v žaludku i svatý Mikuláš. Museli proto vymyslet jinou postavu, která by dětem rozdávala dárky, aby svatého Mikuláše „odsunuli“. Martin Luther tedy stanovil, že dárky bude přinášet Ježíš, ze kterého se postupně vyklubal náš český Ježíšek.

Ve Švédsku se jejich Štědrý den od našeho nijak zvlášť neliší. Zdobí se stromeček, dívají se na pohádky a užívají si rodinnou pohodu.

Co je však rozdílné, je nositel dárečků. Ty tam totiž přináší vánoční skřítek Jultomten, který vychází právě ze svatého Mikuláše. Tomu dávají do kouta místnosti misku s rýžovou kaší a později k tomu přibyla i sklenice piva pro anděly. Dalším zvykem je zapálení svíčky, která musí po celou noc hořet a rodina se musí postarat, aby nezhasla. To by totiž znamenalo, že někdo v domě zemře.

No, někdo se přecpán cukrovím na Vánoce rád v klidu prospí, někdo naopak raději kouká do svíčky a doufá, že se mu nic nestane.

Hinduismus tvoří 80% podíl náboženství v zemi, křesťanství má však díky vlivu britského impéria v Indii také své místo. Jak se v zemi, kde převládá polyteismus dívají na Vánoce?

Místo tradičních vánočních stromků se zdobí banánovník nebo mangovník. Někdy lidé používají k výzdobě svých domovů mangové listy. Domy v Indii se také zdobí olejovými hliněnými lampami, které se umisťují na ploché střechy. Je to pouze kvůli symbolice, kdy chtějí lidé všem svým sousedům ukázat, že Ježíš je světlo světa.

Na štědrovečerní den se také pouští lampiony ve tvaru hvězdy. Na večeři se podává kuře nebo krocan. Nechybí také cukrovinky, které se zcela liší od našich. Podává se například neureos - pečivo plněné sušeným ovocem a kokosem nebo dodol což je kokos a kešu v karamelu.

V Japonsku nemají na Štědrý den státní svátek a chodí se normálně do práce. Neprodávají se u nich vánoční stromečky a ani nechystají štědrovečerní večeři. Japonci také odmítají jíst kapra. Má prý blátivé maso a je cítit bahnem. Co však najdete na každém rohu japonských ulic je „kurisumasu keki“ neboli vánoční dort.

Vzhledem k tomu, že si často předávají Japonci dárky v průběhu roku, tak jim asi tento den opravdu nijak zvláštní nepřijde. Štědrý den je tak spíše dobou úsměvu, pozitivní nálady a dobrosrdečnosti. Jedna tradice je však v Japonsku velmi oblíbená.

Kuře z KFC. Tato tradice patří k těm nejposvátnějším a je skutečným ztělesněním japonského vánočního ducha a odhadem 3,6 milionů japonských rodin holduje této pochoutce přímo o Vánocích. Poptávka je tak vysoká, že si lidé začínají objednávat speciální vánoční menu šest týdnů předem. A fronty na Štědrý den jsou tak dlouhé, že trvá hodiny, než lidé dostanou své jídlo.

Jak vznikla tato tradice? Geniálním marketingovým tahem muže jménem Takeshi Okawara. Ten v roce 1970 otevřel první pobočku poté, co slyšel nářky cizinců, že jim právě KFC v zemi chybí. Zároveň však na Vánoce zavedl speciální Párty kbelík, který stál u zrodu této prazvláštní tradice.

Zpět do více křesťanské země. V Gruzii se slaví Vánoce až 7. ledna. Gruzie je totiž země, která se řídí juliánským kalendářem a převažuje zde pravoslavné křesťanství.

Každý rok mají v Gruzii průvod Alilo, kde se prochází ulicemi. Není to obyčejný malý průvod. Tohoto průvodu se totiž účastní tisíce lidí. Ulicemi se nesou kříže a ikony a sbírá se jídlo, sladkosti a další věci které se poté rozdají lidem v nouzi nebo sirotkům.

Vánoční stromeček se nazývá Čičilaky. Jsou to sušené větve, ze kterých se vyrobí něco jako stromeček a ten se pak zdobí. Výroba vypadá poměrně dost složitě, kdybychom chtěli, aby byl tento stromeček velikostně jako naše smrky nebo jedličky, tak by to bylo poměrně náročné.

A jejich Ježíšek? Mají svého Tovlis Papa a ten dává dárečky o Silvestru, většinou když děti sledují novoroční ohňostroj. Děti, které vydrží nespinkat, tak mají krásnou atmosféru u rozbalování dárků. Zbytek si musí počkat do rána.

Vánoční svátky napříč světem jsou různorodé, vždy totiž spojují základy křesťanské víry a směsici lokálních tradic. Za zmínku například stojí vánoční bruslení ve městě Caracas, Venezuela. Zavřou se ulice a ty zaplní lidé přestrojení za Santu Clause a doslova zaplní město svým průvodem na bruslích.

Tak jako tak, čím jsme starší, tím více si spíše, než toho pozlátka vážíme setkání s rodinou, štědrovečerní pohody a po úmorném roce se snažíme optimisticky vstoupit do toho nového. Rozzářená dětská očička u těch blbůstek, které dostanou, je jen příjemný bonus a pohlazení na duši, že jsme dokázali vykouzlit úsměv na rtech.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Saturn%C3%A1lie

https://www.jrailpass.com/blog/christmas-in-japan

https://www.whychristmas.com/cultures/india

https://www.whychristmas.com/cultures/georgia

https://www.vinazgruzie.cz/proc-vyzkouset-vina-z-gruzie/gruzinske-vanoce/