Závislost mého manžela na erotickém obsahu nás přivedla do dluhů

Mohla bych předstírat, že jsem si tuto story vymyslela, nebo ji četla někde na internetu. Anonymita našeho účtu mi ale dovolila, abych si na svého manžela, který zde psal pod přezdívkou „Nebuď z toho Jelen“, trochu postěžovala. I přes jeho prvotní kritiku uznal, že mé následující řádky nemohou odhalit jeho identitu, avšak sdělil mi, že text musí podrobit řádné revizi.

„Ano, slečno vytáhli jsme snad vše, i to, co jste asi nechtěli, abychom našli.“

Tak zněla poznámka pána, u kterého jsem si nechala opravovat externí disk. Jakkoliv polichocena, že mě nazval slečnou, nevěděla jsem kam svým dotazem míří.

Když se nám rozbil externí disk a my přišli o všechna data, manžel zkusil nějaké placené programy, které to dokážou, avšak neúspěšně. Proto jsme dali harddisk do profesionálního servisu, který nabízel záchranu dat profesionální, restaurovací metodou. Pravda, služba to nebyla nejlevnější, ale získala jsem zpátky vše, co se běžným programům nepodařilo zachránit, ba i mnohem více. Když jsem doma otevřela notebook a připojila flašku, na kterou data nahráli, čekala na mě jediná složka s názvem „Recovery“.

Začala jsem postupně procházet soubory, které byly rozdělené jednoduše na fotky, videa, dokumenty a ostatní. K mému šoku na mě však jako první fotka vyběhla nějaká mladá husička, která v minisukni, v předklonu sbírá ze země tenisový míček. Bylo jí zezadu vidět až do žaludku - jestli víte co myslím.

Jak jsem postupně procházela fotky a videa, našla jsem toho mnohem a mnohem více. Všechny tyto věci jsem dala do zvláštní složky a celkem to vydalo na asi 60 gigabytů dat.

Ze zvědavosti jsem si začala procházet videa a našla jsem dva společné jmenovatele, které mě vyděsily.

Ono, neberte mě špatně, já nejsem žádná prudérní jeptiška a nalezený erotický obsah mého manžela mě nenaštval, spíše zarazil. Avšak z vlastních zkušeností vím, že volně dostupná videa jsou v různých kvalitách, různě sestříhaná, nekompletní, nebo s vodoznakem, který naznačuje „ochutnávku.“

Jeho videa byla perfektní, v dokonalé kvalitě, bez vodoznaků a to mě přimělo pátrat.

Velmi rychle jsem zjistila, že zhruba 90 % jeho „výbavy“ patří různým profesionálním organizacím, dělající profesionální videa, nebo také obsahu, který tvoří ženy samy, na platformách tomu určených a který je dostupný pouze po zaplacení takzvaného „odběru“.

Asi nějaký instinkt, nebo čistě obava, začala jsem tušit, že toto nejsou stažená videa, ale obsah, za který můj manžel musel platit. Začala jsem tak pátrat, kde na to vzal peníze. Máme totiž jeden účet, nebo jsem si to alespoň myslela, a výplata nás obou chodí na tento společný účet. Manžel nesnáší hotovost a vše platí kartou. Kde tedy bral peníze na své choutky?

Manžela jsem konfrontovala a ten kupodivu nezapíral. Přiznal, že vlastní druhý bankovní účet u jiné banky a na něm má půjčky. Údajně 5000. Chtěla jsem účet vidět, ale v ten moment začal zapírat. Že mu mám věřit, že není lhář a nenechal by svou závislost zajít tak daleko.

Asi tušíte kam celá story spěje, můj manžel utratil za erotický obsah celkem 60 000 korun. Navíc mu jeho půjčka neustále narůstá, protože každý měsíc mu odchází nové a nové platby za měsíční poplatky. Manžel splácí 600 korun měsíčně, ale zároveň mu 400 korun odejde na jeho měsíční členství, takže těchto 60 000 bude splácet 25 let. Což je délka naší hypotéky pro představu.

Nakonec se mi přiznal, že je závislý na novém obsahu a nedokáže s tím přestat - nečekaně.

Jak jsem zmínila, překvapil mě i obsah oněch videí. Opakovala se tam totiž jedna sexuální praktika s formou BDSM, o kterou manžel nikdy neprojevil zájem. Proč to nikdy neřekl? Copak já mu nejsem dost dobrá? Bál se mi to říct?

Můj zatvrzelý manžel o tom vůbec nechtěl mluvit. Nakonec z něj vypadlo, že se styděl a že si nedovede představit, že bych mu dělala ty věci, které jsou na videích. Druhým dechem dodal, že ho sex semnou nebaví, protože je hrozně monotónní, proto se uchýlil k obsahu na internetu.

Takže můj manžel, neschopen si říct, co se mu líbí, si stěžoval, že mu sex přijde nudný, proto utratil peníze, které by pro někoho znamenaly dvouměsíční výplatu, za online potěšení. Upřímně bych byla radši, kdyby hrál automaty, tam je aspoň mizivá šance, že vyhraje jackpot. Takhle několik let vyhazoval peníze do vzduchu.

Jeho závislost na pornu dávala smysl, když si uvědomím náš sexuální život - minimální a předepsaný. Párkrát za měsíc jen udržet dynamiku. Nikdy jsme se od toho neodchýlili. Nikdy jsme se neptali na to, co jsme chtěli. Nikdy jsme se nebavili. Dělali jsme minimum potřebné k tomu, aby naše manželství bylo dostatečně normální.

Abych byla upřímná, reálně jsem myslela na rozvod. Ne kvůli pornu, ne kvůli jeho choutkám, ale kvůli té lži a sumě peněz.

Na sklonku našeho manželství prohlásil v ordinaci manželské poradny: „Raději budu masturbovat, než abych s ní měl sex.“ Bylo to pro mě zničující.

Vše si však nakonec sedlo a dali jsme věci do pořádku. Jeho půjčka se zaplatila z našeho primárního účtu, začali jsme více mluvit o našem vztahu a intimních věcech. Prosil mě, abych o tom neříkala kamarádkám, že by se cítil potupně. Proto jsem po tolika měsících neustále cítila potřebu to někomu říct, nebo se alespoň z toho vypsat. Proto souhlasil s napsáním tohoto článku. Byť pod záštitou anonymity, pro něj to je samozřejmě nepříjemné, pro mě terapeutické.

Z celé situace jsme si vzali několik ponaučení.