Článek
Že by nám zase chtěli změnit pravidla pravopisu? Konkrétně psaní velkých písmen? Prý dělají potíže některým středoškolským učitelům. Ale jak znám měniče pravidel všeho druhu, půjdou na to od lesa a budeme psát ve víceslovných názvech všechna začáteční písmena velká, ať to smysl mít bude, či nebude. Už teď to tak někteří praktikují, jsou schopní na pozvánku napsat Velká Chovatelská Výstava. Nebo Výstava Králíků, Drůbeže a Exotického Ptactva. Což lze podle současného výkladu číst, jako že tam vystavují exponáty, které se jmenují Králík, Drůbež, Exot a Pták. Že to nemá logiku? A psaní velkých začátečních písmen všech slov v adresách logiku má? Rozkaz zněl: Ne místně, ale šmahem! Jestliže je v nejmenované obci ulice, která vede kolem stodoly, nemůže znalý pisatel napsat Za stodolou, jelikož ta barabizna, co kolem ní ulice vede, se nejmenuje Stodola, nýbrž je to prachobyčejná stodola, jak je ostatně všem místním známo, nikoliv, pisatel musí napsat Za Stodolou, protože mu to nařizuje diktát shora. Tedy nařizuje - ono to není žádné nařízení, to se nemusí dodržovat, to málokdo ví, a kdo ví, zůstává u svého: nenapíše na dopis Sídliště U Vola, nýbrž u vola, protože takových je tam jistě víc, proč by měl vyzdvihovat zrovna jen toho jednoho.
Středoškolským učitelům rozumím, pro cvičení zadávaná žákům potřebují jednoznačná řešení. Ano/ne, nic mezi tím. Těžko mohou čelit námitce typu: „Prosím, velké písmeno ve slově Kostelníkovy kalhoty jsem napsal proto, neb jsem se domníval, že dotyčný se tak jmenuje.“ Leda by se chytli jinde, třeba že když věta zněla „aby tento nebyl jen v trenýrkách, daroval kostelníkovi kalhoty“, není snížená známka za velké písmeno, ale za tvrdé y.
Jenže kdo ví. Možná bychom měli zakázat všechna velká písmena, abychom pomohli některým internetovým diskutérům, kteří je u vlastních jmen stejně nepoužívají. A taky mezery za tečkou na konci věty a interpunkci vůbec.
Interpunkci ignorujte!
Chápu, sem tam nějakou čárku člověk zapomenout může, anebo neví, že tam patří, to prostě k životu patří (absolutní rým), leč nepoužívat interpunkci programově, jak se o to mnozí snaží, aby tím vyjádřili odlišnost, vzdor proti režimu nebo cokoliv, je hodně silný projev. Tedy pokud ti pisatelé předpokládají, že to po nich bude někdo číst. Čárky v souvětích jsou proto, abychom při čtení chápali smysl napsaného - praví poučka a dodává, že přece taky nemluvíme monotónně, bez pomlk a klesnutí hlasem, jako to umí zastaralý počítač napodobující hlásky, souhlásky i samohlásky.
Klasický příklad. Věty bez čárky „na jaře neuklízejte pouze příbytek“ a s čárkou „na jaře neuklízejte, pouze příbytek“ jsou stejné, avšak mají naprosto jiný význam. Díky čárce. Takové malinkaté, téměř přehlédnutelné. Čárka zkrátka dělá divy. Ostatně nejen ve větách, že, pánové?
Zrušte mě a mně!
Naše mateřština je hravá. Třeba v tom, kdy psát mě a kdy mně. Spousta lidí s tím má problém, a přitom to není složité, stáčí znát pád – druhý a čtvrtý mě, třetí a šestý mně. Nás navíc v základní škole učili, že tam, kde si můžeme říct tě, píšeme mě, a kde tobě, píšeme mně. I když to neplatí stoprocentně, tuhle pomůcku používám dodnes, jinak mi díky dlouholeté praxi správná podoba naskakuje jaksi podvědomě.
Člověka logicky napadne, proč to nezjednodušit na kratší variantu ve všech případech. Však máme precedenty. Například nepřemýšlíme, zda je pohyb dolů, abychom napsali se (spadl se židle), nebo nahoru či zevnitř pro ze (zvedl ze židle), jak tomu bývalo dříve, nýbrž tam rovnou šoupneme ze a nikdo neřekne ani ň.
Nyní se téměř kodifikuje nerozlišování jednotného a množného čísla některých sloves v přítomném čase. Začali to novináři, protože potřebovali do titulků kratší slova, a vžilo se to – on sází, oni sázejí, dnes on sází, oni sází. Jak se zdá, až na mě to nikoho nepohoršuje. Obhájci tvrdí, že se tím nemění smysl výpovědi, tak o co prý jde? Ostatně se taky neříká oni tvrdějí.
Bylo by to u mě a mně stejné, kdybychom je sjednotili? Jen tak po paměti zkouším najít věty, kterým bych nerozuměl, kdyby v nich bylo zájmeno já ve tvaru mě, ač tam patří mně, a nějak mně to nejde. Což mě udivuje. Vždycky je tam totiž souvislost, nejspíš se to týká jen strohých sdělení – například udává mě má jiný význam než udává mně. V prvním případě někdo práská mou osobu, ve druhém někdo donáší na jiné osoby mé maličkosti. Popsat mě / popsat mně (něco) - drbe mě (sousedka) / drbe mně (hlavu) – ale tam jsou homonymní slovesa. To už spíš slib mě / slib mně – slíbit koho co (tedy mě někomu) versus vkládat slib komu čemu (tedy do mých rukou).
Abych byl správně pochopen, změně nefandím, jen si tak hraju s hravou češtinou, nechci, aby se ta zájmena v psaní sjednotila. To by mě bolely oči snad víc, než když čtu texty blogerů, kteří nezvládají interpunkci, jak jsem naznačil výše. Ne, žádnou změnu, prosím!
Choďte vždy a všude, je to zdravé!
Moderní doba nenabízí mnoho pohybu, proto chodíme aspoň v jazyce. A chodíme jako diví. Třeba: „z důvodů, že došlo k jeho úmrtí, nemůže dojít k jeho dostavení se“ nebo „řidiči pozor, dochází tam k popojíždění vozidel“ nebo „ke shoření chalupy došlo pro nezpůsobilý terén, takže nemohlo dojít k příjezdu hasičů“ nebo „po aplikaci hnojiva, dojde k vyššímu růstu květiny“.
Ne, opravdu si nevymýšlím, někteří lidé takhle mluví a klidně to tak i napíšou. Hlavně odborníci všeho druhu jsou chozením přímo posedlí. Nemohou napsat „prší“, to by bylo moc lidové, vyjádří se patřičně vědecky: „Dochází k vodním srážkám.“ Nenapadne je „zlevňování“, u nich „dochází k poklesu cen“. A taky „bez izolace dojde k možnosti vytvoření plísní“ nebo „květinu zalijeme, aby nedošlo k uschnutí“. Dost, už dost!
Říká se, že mladí nečtou a kvůli mobilům przní češtinu. Ale v tomhle jsou fakt nevinně.
Používejte vycpávky, budete nejlepší!
Velmi alergický jsem na formulaci pomocí. Zvláště lifestylové magazíny a weby jsou tím přímo zaplevelené. Hřebík zatlučeme pomocí kladiva. Části přilepíme pomocí lepidla. Dřevo natřeme pomocí štětce. Pomocí koštěte zameteme dvůr. Dojedeme tam pomocí kola. A přitom je to tak prosté: odjakživa zatloukáme kladivem, spojujeme lepidlem, natíráme štětcem, zametáme koštětem a tam, kam chceme, se dostaneme na kole. Pokud nespadneme, respektive nepřerušíme cestu pomocí pádu.
A konečně tu máme jazykové krkolomnosti, v nichž si mnozí libují, jako by byly poukázkou do vyšší společnosti, a přitom je to jen hloupá averze ke slovesům. V horizontu dvou dnů provedu prořez stromů (do pozítří prořežu stromy). Technickými službami byl zajištěn odvoz sněhu a jeho shození do koryta řeky Vltavy (technické služby odvezly sníh a vysypaly ho do Vltavy). Aplikuji pohlavní úd (souložím)…
Jak říkám, každý máme nějakou tu jazykovou drobnost, která nás při čtení textů jiných autorů vytáčí, to je přirozené, jen se bojím, že je nás čím dál míň.
Zdroje:
Ústav pro jazyk český Akademie věd
https://ujc.cas.cz/cs/
Naše řeč
https://asjournals.lib.cas.cz/naserec/home
Internetová jazyková příručka
https://prirucka.ujc.cas.cz/
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/jazykovedci-planuji-zmenu-pravopisu-velkych-pismen.A150824_084226_domaci_san
https://www.umimecesky.cz/cviceni-me-mne-zajmeno-ja
https://www.interval.cz/clanky/hrichy-pro-sileneho-korektora-nerovny-boj-s-carkami/
