Po kolejích do Bruselu a pokaždé s dobrodružstvím

Železnice v České republice žije fenoménem evropského zabezpečovače ETCS, který nás všechny zachrání. Na Evropu rekordně rychlou implementací máme všem vytřít zrak. Belgie spouští ETCS od roku 2010 podle národního plánu, financovaného belgickou vládou, a příští rok jím má být celá síť (kromě uzlů) zabezpečena. O zavádění ETCS v Belgii více zde INFRABEL, Belgium - ERTMS

V březnu jsem se proto vydal do Bruselu a chtěl zjistit, jak v Belgii ETCS funguje a co po nás ve skutečnosti Evropská komise chce. Po senzačním průjezdu Německa Inter City Expresy (ICE) přišla odpověď na otázku velmi brzy. Cestou z Lutychu do Bruselu jsem 7. března zůstal přes hodinu viset ve vlaku před Lovaní (Leuven) kvůli výpadku evropského zabezpečovače ETCS. Ze stejných důvodů bylo dokonce na 5 hodin paralyzováno nádraží Brusel Schuman u hlavního sídla Evropské komise - slavné monstrózní budovy Berlaymont. Ten den jsem také zjistil, že si na odboru drážní dopravy Ministerstva dopravy údajný požadavek EU a Evropské komise na implementaci ETCS v celé české železniční síti úplně vymysleli a platí to jen na tranzitní koridory TEN-T.

To jsem netušil, že moje aktuální prosincová cesta za dalšími informacemi bude podstatně dobrodružnější, i když nikoliv vinou ETCS, které si údajně za posledních půl roku ve spolehlivosti polepšilo. Po schůzce v Mnichově jsem se vydal na hlavní nádraží na ICE vlak do Kolína nad Rýnem a těšil se hlavně na svezení po novém úseku vysokorychlostní železnice Frankfurt nad Mohanem - Siegburg (u Bonnu) rychlostí 300 Km/h.

Když hned po mém nástupu do vlaku ohlásili, že bude mít asi 10 minut zpoždění kvůli čekání na přípoj, neváhal jsem a vyrazil s fotoaparátem a naštěstí i batohem nafotit dopředu asi ob 5 vozů celou soupravu. Zaostřuji, zmáčknu spoušť a slyším pískání a hned po té signalizaci dveřních prostorů. Rozeběhnul jsem se a hned mi došlo, že to je marné. U výpravy více souprav vlaků ICE platí pravidlo, že výprava vlaku se nepřerušuje a je prostě dokončena, i kdyby dobíhalo kolik chce lidí. Vrátil jsem se zpátky a udělal si v klidu další snímek ICE se zavřenými dveřmi a vlak se rozjel. Krátce po té ohlásili zvýšení zpoždění přípojného ICE na příjezdu, ale o odjezdu do Kolína nic. Pomyslel jsem si, že se nic neděje, když mám cca hodinu rezervu, a za hodinu pojedu ICE dalším. Obhlédl jsem a nafotil část rozbombardovaného mnichovského hlavního nádraží, kde ho opravdu pěkný kousek v rámci rekonstrukce ukradli.

Cesta dalším ICE podle náhradního plánu pěkně utíkala, občas 240 km/h, z Frankfurtu dokonce pak i 300 km/h a v Kolíně nad Rýnem jsem měl v plánu přestoupit na regionální expres RE1 na Cáchy, kde je výluka mezi stanicemi Horrem a Düren. Díky ní je vyloučena dálková doprava včetně vlaků Thalys a regionální vlaky jsou zároveň jako náhradní doprava. V Cáchách se přestupuje na ICE do Bruselu.

Ale všechno nakonec jinak. Po vyjetí z nového úseku vysokorychlostní trati u Siegburgu jsme zastavili a od té chvíle pokračovali doslova přískokem. Chvíli krokem popojížděli a znovu a znovu zastavovali. Trochu větší a o to nepříjemnější kontrast po svezení rychlostí 300 km/h. Ohlásili poruchu zabezpečovacího zařízení a zpoždění nabíhalo po desítkách minut. Když jsme se doslova doplazili do Kolína nad Rýnem, udivily neprostupné davy na nástupišti a několik minut trvalo se dostat do podchodu. Tam přišlo překvapení. Informační tabule říkaly, že z důvodu zásahu hasičů jsou vyloučeny koleje, resp. nástupní hrany kolejí 8 až 11. To je pro Kolín dost velké omezení, když v horní části pro dálkové vlaky a regionální expresy disponuje 11 kolejemi, resp. nástupními hranami. Jenže informace o omezení nástupišť a zásahu svítily i na odjezdových informacích nástupišť místo informací o vlacích a takto to bylo po vystoupání po schodech na každé nástupiště. Nikdo nevěděl, odkud co kam pojede. Takový chaos a zmatek jsem v Německu ještě nikdy neviděl, ale kvůli bezpečnosti o tom prý rozhodl velitel zásahu.

Kordon policistů skutečně bránil vstupu na nástupiště, resp. koleje 8 až 11. Na elektronické informaci se záhy něco změnilo a trklo mě, že omezení se týká už jen kolejí 9 -11 a vlak na Cáchy, resp. 2 spojené 5 vozové soupravy stály nakonec na 8. koleji, jenže byl tak plný, že jsem se u 6 vozů nemohl nacpat do dveří. Podařilo se mi to u 7. vozu. Vzpomněl jsem si na vlaky v Indii a kolik lidí by se ještě krásně vešlo. Situace v Kolíně nad Rýnem se hned protřásla v médiích a tady jeden z příspěvků vysvětluje, že došlo k požáru kabelového vedení v kolejovém loži, takže manévry to musely být pěkné ještě před mým příjezdem.

Přijedeme do Cách a opět výstup lidí ze dvou souprav trvá déle. Přicházím i tady na osudové 8. nástupiště a radostně koukám na ICE do Bruselu. Perónní paní výpravčí se mě ptá, jestli jedu do Bruselu a já odpovídám, že ano. Za mnou se valí další lidé a ona říká, že už nemůžeme nastoupit, že je vlak vypraven. Ten se skutečně rozjíždí a další ICE jede za 2 hodiny. Výpravčí vysvětluje, že na přestup jsou v Cáchách určeny 3 minuty. Oponuji, že když byl větší výpadek a dvěmi soupravami přijeli lidé ze 3 odřeknutých vlaků, tak to opravdu nešlo stihnout. Vysvětlila, že dopravce National express to nenahlásil. Když přicházeli další rozzuření lidé a přijeli 2 vozíčkáři, červená čepice už se na nic nezmohla a vypařila.

Říkám si, že všechno zlé je pro něco dobré, a tak jedu osobním vlakem do Lutychu, navíc úžasnou historickou a pomalovanou elektrickou jednotkou. Mám v úmyslu během pár minut alespoň skouknout, jak pokročila výstavba tramvajové trati k nádraží v rámci obnovování tramvají v Lutychu, a pak přestoupit na ICE do Bruselu, na které jsem nechtěl čekat 2 hodiny v Cáchách. Náš historický vlak pomalu nabírá zpoždění a několik kilometrů před Lutychem se trochu pozdržíme v Chenée a jak jinak, kolem prohučí ICE, na které jsem chtěl v Lutychu přestoupit.

V Lutychu už nezbývá než se nesplašit první ani druhou směrovkou Brusel, což by znamenalo projet se Belgií oklikou, a vlézt do správného a nejrychlejšího IC vlaku na Oostende, který jede až jako třetí, ale jede přímo do Bruselu a staví jenom v Lovani. Konečně jsem šťasten na nádraží Brusel Nord v „lese mrakodrapů“ a za chvíli v nedalekém hotelu City Center, i když o 4 hodiny déle.

Ve spojení se srážkou vlaků s vykolejením ze dne 22. 11. mezi stanicemi Horrem a Düren paralyzují následky požáru kabelů kolínského hlavního nádraží ze dne 11. 12. dálkovou dopravu západní části Německa a do Belgie doposud. Některé dálkové vlaky jsou přesměrovány na Kolín nad Rýnem výstaviště (Köln Messe), jiné jen na letiště (Köln Flughafen). A já doufám, že příští cesta do Bruselu vlakem bude „do třetice všeho dobrého“.

Při cestování přes Kolín nad Rýnem a do Belgie je třeba sledovat aktuální informace a opatření na webu Německých drah DB (Deutsche Bahn - Bahn.de) a National Expressu (Nationalexpress.de).