Článek
Před 5 lety skončila v 86 letech 8. 2. 2020 velmi zajímavá a dobrodružná pozemská životní pouť filosofa, publicisty, pedagoga a evangelického faráře profesora Erazima Koháka. Noblesního člověka a v závěru života až pohádkového dědečka, jehož dílo, moudrost a vzpomínky na něj jsou příjemným pohlazením po duši v každé době.
Na věčnou pouť po hvězdách Erazim Kohák vyrazil brzy poté, co mu tam 27. 4. 2019 odešla v 92 letech jeho třetí manželka Dorothy Frances Gray Mills Kohak. Poznali se v biskupském kostele sv. Bartoloměje v Estes Park v Coloradu, a nakonec se jejich společným domovem po téměř 30 let stala Praha.
Erazim Kohák se narodil 21. května 1933 v Praze, ale dětství prožil v Rokytnici nad Jizerou. Po roce 1948 s rodiči emigroval do USA, kde vystudoval filosofii, religionistiku a teologii. V roce 1970 byl habilitován jako docent a roku 1977 získal titul profesora na Bostonské univerzitě v americkém státě Massachusetts.
Po sametové revoluci učil střídavě na Karlově i Bostonské univerzitě. V roce 1995 se vrátil natrvalo do České republiky, aby zde působil jako profesor filozofie na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 2006 pracoval v Centru globálních studií Filosofického ústavu Akademie věd ČR v Praze.
Nejlépe a nejpříznačněji pro Erazima Koháka sedí pojmenování „Poutník po hvězdách“. To je i název knihy rozhovorů s Erazimem Kohákem Romana Šantora a Jiřího Zajíce. Kniha, vydaná nakladatelstvím Portál v roce 2001, představuje jeho názory a osobní zkušenost s demokracií jak v bývalém Československu před emigrací, tak v USA a poté opět u nás.
Podle Erazima Koháka je člověk „pastýř stvoření“, a proto má zodpovědnost za sebe i za ostatní a za všechnu živou přírodu. Na základě této odpovědnosti proto Erazim Kohák po celý život jednal.
Zatímco filosofické, ekologické a pedagogické působení Erazima Koháka je dostatečně zdokumentováno a jeho odkaz ještě platnější, málo známé a publikované je jeho angažmá za ekologickou dopravu a železnici, kterou miloval a až svátostně s manželkou Dorothy používali při cestách z Prahy do Křížlic v Krkonošském podhůří. Tam se 31. ledna 1999 vzali a jsou tam oba spolu s Kohákovými rodiči pochováni na evangelickém hřbitově.
Cesta vlakem z Prahy do Víchové nad Jizerou, Horní Sytové nebo Poniklé s přestupem ve Staré Pace a Martinicích v Krkonoších byla pro manžele Kohákovy pokaždé obrovským zážitkem. Zejména v závěru železniční pouti se nejvíce těšili na motorový vůz řady 810 na trati Martinice v Krkonoších – Rokytnice nad Jizerou. „Osmsetdesítka“ byla jejich nejoblíbenějším dopravním prostředkem a kraj podle trati na Rokytnici nad Jizerou druhým domovem.
Motorový vůz 810.563 ve Staré Pace 5. 7. 2011
V roce 1997 stál Erazim Kohák u zrodu neformálního uskupení Koalice za záchranu železnice, které sdružovalo občanské iniciativy, obce, dopravní odborníky, zastánce životního prostředí a osobnosti veřejného života, jimž šlo o budoucnost železnice, ohrožované tehdejšími likvidačními záměry redukce třetiny železniční sítě, následně doprovázené faktickým zastavením dopravy na Jindřichohradeckých úzkorozchodných drahách a osobní dopravy na tratích Tanvald – Harrachov a Trutnov – Svoboda nad Úpou. Pravidelným místem setkávání členů Koalice za záchranu železnice bylo zázemí asociace ekologických nevládních organizací Zelený kruh v Lublaňské 18 v Praze.
Součástí „proželezničního spojenectví“ profesora Erazima Koháka byli po další léta Mgr. Pavel Přibyl za Hnutí DUHA, tehdejší předseda Svazu měst a obcí a starosta Křivoklátu Ing. Ivan Kasalický, Mgr. Tomáš Gremlica z Ústavu pro ekopolitiku, sociolog prof. PhDr. Jan Keller, RNDr. Miroslav Patrik a Vít Roušal z Dětí Země, Mgr. Aleš Kuták z Centra pro dopravu a energetiku, Jiří Malík ze Sdružení za šetrnou dopravu, Martin Robeš za Český a Slovenský dopravní klub, ekolog Ing. Antonín Minařík, bývalý generální ředitel Českých drah Ing. Dalibor Zelený, první ředitel Drážního úřadu a pozdější náměstek ministra dopravy Ing. Jaroslav Vrána a tehdejší předseda Odborového sdružení železničářů a později Svazu Odborářů Služeb a Dopravy Ing. Jaromír Dušek, kterého Erazim Kohák zvlášť obdivoval a rád zval i na návštěvu domů.
Předseda Svazu Odborářů Služeb a Dopravy Jaromír Dušek v bytě Kohákových v pražské Babákově ulici 26. 7. 2011
Po zkušenostech s rozmachem automobilismu a likvidací kolejové dopravy v USA Erazima Koháka v roce 1997 pobouřily negativní vyhlídky železnice a „výroky mocných“, jako například tehdejšího ministra dopravy a spojů Martina Římana, které byly vypovídající:
„Přitom zejména maximálně pružná a univerzální automobilová doprava odpovídá svým charakterem stále více individualisticky pojímanému stylu euroatlantické civilizace.“ (MF Dnes 4. 2. 1997)
„Zejména na regionálních tratích osobní doprava ekologický rozměr postrádá.“ (PRÁVO 5. 4. 1997)
„Naše civilizace jednoznačně preferuje individuální automobilismus jakožto výraz svobody a nezávislosti jednotlivce. Vláda nemůže jít proti přání většiny obyvatelstva a osobní vozy zakázat, nebo je neúměrně zdražit.“ (Železničář - týdeník Českých drah 8/1997)
Erazim Kohák se v roce 1997 podílel na vydání brožurky Koalice za záchranu železnice „Zachraňme železnici“, která situaci železnice vysvětlovala veřejnosti. Angažoval se i v rámci Petice za zachování osobní dopravy na trati Tanvald – Harrachov, kterou podepsalo přes 25 tisíc lidí, a když tam 27. 9. 1997 vlaky i přesto dojezdily, neskrýval zklamání z netečnosti petičních výborů Sněmovny i Senátu a stal se spoluiniciátorem demonstrace před Ministerstvem dopravy, která proběhla 14. 11. 1997. Nejstrmější česká a jediná ozubnicová železnice Tanvald – Harrachov mu jako druhá přirostla k srdci, začal s ní žít a bojovat za ni. Po obnovení provozu v roce 1998 rádi s Dorothy přijali pozvání na některé akce a slavnostní jízdy na výjimečné kořenovské Zubačce, kterou si také zamilovali.
Paradoxem a perličkou zároveň je, že Koalice za záchranu železnice a Erazim Kohák museli veřejně vystoupit v roce 2002 proti bývalému spojenci a generálnímu řediteli Českých drah Daliboru Zelenému po kauze likvidačního skokového zdražení jízdného a významném propadu cestujících. Erazim Kohák pak podepsal 11. 12. 2012 dopis a veřejné prohlášení Koalice za záchranu železnice s výzvou k řešení Českých drah tehdejšímu premiérovi vlády Vladimíru Špidlovi, jehož byl přítelem a neoficiálním poradcem. Prohlášení s vysvětlením situace lze nalézt na webu Český a Slovenský dopravní klub (ecn.cz).
Pan profesor Kohák byl a je stále inspirací a vzpruhou pro mnoho záchranných aktivit kolem železnice, která to potřebuje pořád. Snažil se kultivovat výstupy nejen Koalice za záchranu železnice, ale i dalších iniciativ. S neuvěřitelně vlídnou mírností prosazoval i své environmentální názory. S nadhledem, nenásilně a za pomoci promyšlených argumentů. Nesnášel násilí a v pravém slova smyslu nebojoval, ale spíše přihlížel, zda ten druhý porozumí nebo ne.
Věřím, že Erazim Kohák žije v myslích a duších všech, které potkal a obdařil i jen špetkou jeho nadhledu a obrovské moudrosti. Patří mu obrovský dík i za železnici, která to v České republice nemá lehké ani dnes a tu regionální ohrožuje Ministerstvem dopravy urputně prosazovaný fenomén evropského vlakového zabezpečovače ETCS.
