Článek
Každý, kdo se poprvé vydá do ulic Ho Či Minova Města, ať už z letiště nebo vlakového nádraží Sai Gón, nechápe, jak vůbec překonat nejbližší ulice, kde se v první řadě prohánějí souvislé nekončící šňůry motocyklů, připomínající masivní hejna sršňů. Po několika marných minutách čekání, zda někdo pěšího pustí, nezbývá než prostě vyrazit. Omezit jízdní dráhu vlastním tělem a postupně se otrkat. Když člověk přece jen překoná ulici, zjistí, že vstříc motocyklům musí pokračovat, protože chodníky nejsou dávno pro chodce, ale souvislým parkovištěm motorek a zároveň tržištěm, které je třeba alespoň proti proudu motorek obcházet i daleko do hloubi silniční komunikace.
Dopravní situace na křižovatce ulic Cách Mang Tháng 8 a Duróng Dien Bien Phú
Vietnamci, pracovití a mírumilovní lidé se na motorce proměňují v agresivní bojovníky o prostor a nepustí ani mnohem silnější autobus. Ani jednosměrná ulice neznamená, že se nejezdí v opačném směru. Lahůdkou Saigonu jsou ze všech směrů ucpané křižovatky, které motocykly překonávají i po chodnících, výjimečně vyčleněných pro pěší. Ve většině případech ani zelená na přechodu neznamená možnost skutečně přejít, ale opět „několika boj“ s motorkami.
Vietnamci jsou na motorce jako doma už od útlého věku a pěší chůzi nechápou. Sami ji používají jen ke svému motocyklu, se kterým dojedou nejlépe přede dveře svého cíle včetně dveří obchodů.
Kultu motocyklu a individuální dopravy tohoto druhu pomohly i levné pohonné hmoty, a to vše způsobilo malou poptávku po veřejné dopravě, která má s výjimkou železnice a letecké dopravy daleko do nějakého systému.
I železnice to má při projíždění městem těžké. Hodně kuriózní jsou železniční přejezdy, strážené i více zaměstnanci železnic, kteří dlouho po spuštění červených světel výstražníků posouvají ocelové zábrany na kolečkách, aby zastavili provoz na silniční komunikaci. Ještě za průjezdu vlaku si řidiči motocyklů sami zábranu na kolečkách posouvají. Zkrátka spěchají. Motocykly se před zábranami a jízdou vlaku nakupí proti sobě v obou směrech včetně protisměrů a vypadá to, že se po průjezdu vlaku hromadně srazí na kolejích, protože mezi nimi není místo, a ještě do nich najedou za nimi sekundující auta. Všichni se nakonec nějak vzájemně propletou.
Železniční přejezd v saigonské ulici Durong Do Thi Lói
Obrovskou daní za intenzitu individuální dopravy a dopravní chaos je permanentně velmi špatná smogová situace, kterou Vietnamci i v největších vedrech řeší rouškami a respirátory.
Metro jako spása největšího města Vietnamu
Již v roce 2007 byl schválen projekt metra, kterým má být postupně zasíťováno celé Ho Či Minovo Město a okolí tratěmi o délce téměř 200 km. Stavba metra nakonec začala až v roce 2012 a v neděli 22. prosince loňského roku došlo konečně k oficiálnímu zahájení provozu první linky metra č. 1, která spojuje trh Ben Thanh v centru v okrese 1 se zábavním parkem Suoi Tien ve městě Thu Duc.
Výchozí stanice metra linky č.1 Bén Thánh
První trať metra a linka č.1 měří 19,7 km, z toho 2,6 km pod zemí a 17,1 nad zemí. Jde tak o první skutečnou podzemní linku metra ve Vietnamu, protože hanojské je doposud jenom nadzemní.
Cílová stanice saigonského metra a linky č. 1 Suoi Tien ve městě Thu Duc
Svezení se metrem a průchod jeho prostory po opuštění rušných ulic působí jako balzám na duši a zvláštní druh scifi. Neuvěřitelná je i výše jízdného. Při platbě bankovní kartou stálo jízdné v přepočtu necelých 6 Kč. Autor vychází z vlastních zkušeností ve dnech 20. - 24. 3. 2025
Světelná tabule ve stanici Bén Thánh s plánem kolejového rozvětvení a tras metra v Ho Či Minově Městě a jeho okolí
Metro si získává obrovskou oblibu a je i samo o sobě cílem výletů rodin místních. Na metro má postupně navazovat i síť elektrobusů a největší město Vietnamu má konečně zárodek použitelné veřejné dopravy. Jde doslova o dopravní revoluci, kterou stojí za to zažít a nejlépe po vychutnání „dopravního sajgonu“.
