Článek
Zhruba před měsícem jsem tu napsal článek s názvem „Tsunami emocí spuštěna: Květnový 76. sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení bude v Česku“.
V diskuzi pod článkem jsem pak napsal tento příspěvek: „Pokud by měly být česko-německé vztahy narušeny, zodpovědnost za to nese výhradně německá strana. Německá vláda měla jasně svým občanům vysvětlit, že uspořádat jejich sjezd na území cizího státu, který byl potupen okupací, zavedením protektorátu a kterému byly vypáleny celé vesnice a povražděny desetitisíce obyvatel, není dobrý nápad a že je to nemravnost prvního stupně“
Protože jsem obdržel nemálo nesouhlasných odpovědí, cítím jistou povinnost své tvrzení trochu rozvést. Tak tedy: proč není dobrý nápad, aby si sudetští Němci, jejichž předci se sami před vypuknutím druhé světové války dobrovolně přihlásili k Hitlerovi, uspořádali svůj sjezd v Česku?
Prostě proto, že uspořádání takového sjezdu na území České republiky představuje krok, který z hlediska společenského přínosu, bezpečnosti a stability přináší výrazně více negativ než pozitiv.
Akce tohoto typu s vysokou pravděpodobností vyvolá masivní společenské napětí. Že to tak je, jsme konec konců svědky na internetových diskuzích nebo v televizních politických debatách, a to sjezd ještě ani nezačal.
Samotná akce znamená riziko narušení veřejného pořádku a bezpečnosti. V místě konání sjezdu nepochybně budou hrozit střety mezi organizátory a protestujícími (možná i střety mezi účastníky sjezdu a místními občany), což bude vyžadovat rozsáhlé nasazení policie a bezpečnostních složek. Náklady na zajištění bezpečnosti, ochranu majetku a udržení pořádku samozřejmě budou nést daňoví poplatníci, kteří na sjezd (aniž by to tušili) už přispěli z prostředků Brna a Jihomoravského kraje částkou kolem 15 milionů korun (šlo o dotaci pořadatelům „festivalu smíření“).
Mnohem závažnějším rizikem je však to, že Sudetoněmecký sjezd v Brně nebude pochopen jako příležitost ke vzájemnému smíření, ale že se jím nechtěně otevřou hluboká historická traumata, která měla být dávno pohřbena vzájemnými česko-německými deklaracemi. O jaká traumata jde? Jsou spojena s německou okupací, válkou a oběťmi nacismu. Pro velkou část české veřejnosti bude sjezd znamenat zbytečnou německou provokaci a neúctu (Němců, ale i pořadatelů akce) k obětem války.
Na místo konstruktivního dialogu o minulosti reálně hrozí to, že akce povede k další polarizaci naší společnosti a v konečném důsledku k posílení extremismu na obou stranách.
Český právní řád obsahuje mechanismy na ochranu demokracie a lidských práv. Pokud by program sjezdu nebo jeho účastníci projevovali neúctu k našemu právnímu systému, jehož součástí jsou i tzv. „Benešovy dekrety“, a snažili se je nějakým způsobem zpochybnit, měly by státní orgány (případně místní samospráva) shromáždění německých občanů neprodleně zakázat a rozpustit.
Pokud by se to na shromáždění opravdu dělo, není možné jen tak nečinně přihlížet demontáži našeho právního systému.
Z čistě pragmatického pohledu akce, které se Posselt a organizátoři akce nechtějí v žádném případě vzdát, nepřinese pro rozvoj česko-německých vztahů nic dobrého. (Mimochodem - Posselt byl a je velkým odpůrcem tzv. „Benešových dekretů“. Na protest proti tomu, že prezidentské dekrety zůstaly součástí českého právního řádu, hlasoval jako poslanec Evropského parlamentu v roce 2003 proti přijetí Česka do EU).
Škoda, že si to naše vládní opozice neuvědomuje, a podporou této akce (včetně pana prezidenta Petra Pavla, který při této příležitosti pozve bavorského premiéra k sobě na Hrad) jen přilévá oleje do ohně. Opozice každého, kdo nesouhlasí s konáním sjezdu, osočuje z propagace „nahnědlé“ politiky. To se týká především voličů SPD a ANO. V duchu této „zvrácené“ logiky by bylo možné zrovna tak vládní opozici nařknout ze zpochybňování našeho právního systému ve spolčení s „cizí mocí“.
76. Sudetoněmecký sjezd v Brně má potenciál destabilizovat veřejný pořádek, vyčerpávat veřejné zdroje na bezpečnost, a poškodit dlouhodobé úsilí o smíření a spolupráci mezi Čechy a Němci, které bylo po Sametové revoluci v roce 1989 založeno na vzájemném respektu a odmítnutí totalitních ideologií.
Přiznejme si, že excesy se během války (i po ní) děly na obou stranách: na německé, ale i české. Dokladem české nenávisti k Němcům byla například tragická událost z května 1945 v obci Dobronín na Vysočině, při které bylo zavražděno 13 až 17 sudetských Němců.
Smíření tedy jistě ano, ale některé věci musí mít čas dozrát. Organizátoři akce to nepochopili a mnohým Čechům nabízí příliš nakyslá jablka.
Myslíte si to samé? Hlasujte v anketě
