Článek
Na kurtu excelují dva muži v bílém - Jaroslav Drobný a Vladimír Černík. V té době patří k absolutní světové špičce a tvoří obávanou československou dvojici v Davis Cupu.
Po komunistickém převratu v únoru 1948 začala utahovat šrouby i tělovýchovná mašinérie. Tenis, tradiční „panský“ a „buržoazní“ sport, byl soudruhům trnem v oku. Sportovci byli před každým výjezdem na západ vystavování nekonečným školením o socialistické morálce a nebezpečí kapitalistických svodů.
A pak se to stalo: soudruzi z Prahy oběma tenistům z ničeho nic doručili ultimátum: „Ihned odstupte z turnaje a sbalte si kufry. Návrat domů prvním letadlem!“
Důvod? Na turnaji startovali i reprezentanti ze Španělska a Německa. Hrát proti sportovcům z „fašistického“ Španělska a „nacistického“ Německa bylo z pohledu pražských aparátčíků pro socialistického reprezentanta nepřípustné.
Jaroslav Drobný nebylo jen tak nějaké jméno. Byl to sportovní unikát: mistr světa v hokeji z roku 1947, držitel stříbra z olympiády ve Svatém Mořici a zároveň dvojnásobný wimbledonský finalista v tenisu (1949 a 1952). Měl obrovské jméno po celém světě.
Jaroslav Drobný
Když funkcionáři začali křičet a vyhrožovat, Drobný s Černíkem se sešli v hotelovém pokoji a rozhodli se pro svobodu: 11. července 1949 oznámili do médií, že žádají o azyl.
Komunisté okamžitě spustili zuřivou propagandistickou kampaň. Z miláčků národa se přes noc stali „odpadlíci“, „přisluhovači imperialismu“ a „zrádci dělnické třídy“. Jejich jména byla vymazána ze statistik a učebnic.
Vladimír Černík
Historie ukázala, že rozhodnutí zůstat ve Švýcarsku dost možná Drobnému i Černíkovi zachránilo život nebo alespoň zdraví. O necelý rok později, v březnu 1950, komunistický režim zatkl téměř celý mistrovský hokejový tým Československa (Drobného bývalé spoluhráče) ve vykonstruovaném procesu a poslal je na dlouhá léta do uranových lágrů v Jáchymově. Proces, ve kterém šlo hráčům o život, silně otřásl tehdejším Československem.
Doslov: Jaroslav Drobný ovládl Wimbledon, nejslavnější tenisový turnaj na světě v roce 1954. Ve finále mužské dvouhry tehdy porazil legendárního Australana Kena Rosewalla. Zajímavostí je, že tento jediný titul nevyhrál za svou novou domovinu, ale za Egypt.
Tematicky příbuzné články: Bekhend za železnou oponou: Co dnes dělají „zrádci socialismu“ Martina Navrátilová a Ivan Lendl?
Anketa pro pamětníky: Měli jste chuť emigrovat z Československa?
Anketa
Zdroje:
