Ve stínu Pernštejna: Poznejte Kamenici, kudy vedly kroky králů

Kamenitá cesta (zvaná „Kamenice“) je stejně zajímavá jako hrad Pernštejn sám. Oblé a kluzké kameny dávají tušit, že cesta tu byla udělána před mnoha staletími, a že musela být kdysi tou hlavní cestou vedoucí na hrad. Možná se po ní trmáceli i čeští králové Jiří z Poděbrad, Vladislav II. Jagellonský nebo Ferdinand I. Habsburský, když sem přišli „poníženě“ žádat majitele hradu o pomoc.

Hrad Pernštejn totiž nebyl své doby jen obyčejný hrad, ale mocenské centrum. Rod Pernštejnů v 15. a 16. století často disponoval větším majetkem a hotovostí než samotný král. V té době totiž byla královská kasa věčně prázdná a Pernštejnové byli hlavními věřiteli koruny. Nejmocnějším z pánů byl Vilém II. z Pernštejna, který byl nejbohatším mužem v zemi a nejvyšším hofmistrem. Bez jeho souhlasu se v moravské (a občas i české) politice nehnul ani příslovečný list.

Pokud se vydáte po dlažbě Kamenice vzhůru k hradu, otevře se vám po cestě nevšední pohled na Pernštejn. Ve svahu pod vámi můžete také spatřit mohutný tis, o kterém se traduje, že je stejně starý jako hrad.

Dle pověsti je osud tohoto stromu spojen s osudem hradu: pokud se něco stane tisu, stane se i hradu. A opravdu, když před lety došlo k tomu, že za letní bouřky urazil blesk jednu ze silných větví, na hradě vypukl obrovský požár, při kterém shořela část mobiliáře. V roce 2005 se stal tento krásný strom „stromem roku ČR“. Krasavce si můžete prohlédnout na fotografiích i na amatérském videu.

Zdroj: vlastní kanál na YouTube.com

Ale povězme si už pár slov o samotné cestě. Starobylá cesta z údolí na hrad (zvaná podle dláždění) je doložena již na konci 16. století. Sloužila pěším ale i koňským povozům. Podél cesty i v terénu svahu mohou turisté spatřit vystupující skály. Hrad se původně tyčil na skalnatém kopci se suťovými poli a skalisky, které jsou dnes většinou zakryty nánosy a vegetací.

Trasa Kamenice, která přecházela přes první nádvoří hradu Pernštejna a pak pokračovala k Bystřici nad Pernštejnem, byla pod kontrolou hradu. Na druhou stranu cestující, kteří tudy procházeli, mohli bezpečně přenocovat na prvním nádvoří pod ochranou hradu a občerstvit se zde v hradní krčmě.

V 19. století byla napojena Kamenice na síť dalších cest zpřístupňujících lesopark a hradní park. Lesní cestičky praktický ovíjejí celý hradní kopec. Když návštěvník vystoupá cestou na první nádvoří, otevře se mu úžasný pohled na hrad (video), tyčící se majestátně k nebi.

Na druhou stranu lze tamtéž hledět z kamenného ochozu do hlubokého údolí, kde se nalézá hradní zahrada. A pohled na okolní zalesněné kopce je prostě nádherný, zvlášť na jaře a na podzim.

Protože je hrad v dubnu otevřen pouze přes víkend, víc jsme vidět nemohli. Na věž Barborku, pověstné zrcadlo marnivé služebné Elišky a na vykládání o „výsernicích“, tentokrát nedošlo. I tak ale ta cesta do kopce stála – kvůli těm úchvatným pohledům - za to. A navíc se nám stalo úplně poprvé, kdy jsme byli v hradním areálu úplně sami. Vlastně sami ne, protože nás doprovázeli psí parťáci Buddy a Barry.

Anketa: Plánujete letos návštěvu hradu Pernštejn?

Zdroj informací o samotné cestě:

Místní informační turistická cedule