Tip na výlet: zámek Vranov nad Dyjí

Příhraniční pevnost později nahradil románský hrad, který patřil znojemským knížatům, a byl součástí obranného systému proti možnému nebezpečí přicházejícímu z Dolních Rakous. První zmínka o hradu se objevuje již v Kosmově „Kronice Čechů“ .

Během staletí byl hrad v držení mnoha zajímavých vlastníků: např. r.1323 postupuje Jan Lucemburský zeměpanský hrad panu Jindřichovi z Lipé výměnou za Tachov. Záhy na to hrad přechází do rukou moravských markrabat - Jana Jindřicha Lucemburského (bratra Karla IV.) a jeho syna Jošta.

Koncem 14. stol. získávají hrad pánové z Kunštátu (Jevišovická větev) a od roku 1422 patří Lichtenburkům. Ti jej r. 1516 prodávají nejvyššímu moravskému hejtmanovi Arklebu z Boskovic, který jej r. 1525 postupuje Janu z Pernštejna. Hrad krátce vlastní (od r.1528) vlivný moravský pán Zdeněk Meziříčský z Lomnice a po něm nejvyšší pražský purkrabí Volf Krajíř z Krajku.

Pozoruhodnou postavou je též Estera z Dietrichsteina, teta pozdějšího moravského místodržícího kardinála Františka z Ditrichštejna. Koncem 16. století vlastní Vranov Maxmilián z Ditrichštejna, který nechal obestavět hrad renesančními budovami. V r. 1598 prodává Maxmilián panství Hansu Volfartovi Streinovi ze Švarcenavy a ten je již v r. 1618 postupuje Volfu Dětřichovi z Althannu. Za účast na moravském stavovském povstání v roce 1619 je ale prvnímu z rodu „Althannovců“ jeho majetek zkonfiskován.

Krátce po roce 1629 hrad kupuje oblíbený Valdštejnův generál Jan Arnošt ze Scherfenberka. Zuří třicetiletá válka. V roce 1645, po bitvě u Jankova, je vranovské městečko obsazeno a zpustošeno švédskými vojsky. Dochází k neúspěšnému obléhání hradu, kdy se švédové dokonce pokouší odklonit tok Dyje, aby nechali osádku hradu zemřít žízní.

Když hrad v r.1665-66 zničil požár, získávají válkou zpustlé a zčásti vylidněné panství Stahrenberkové. Ti uskutečňují poslední velkou úpravu vranovské středověké pevnosti spojenou se zjednodušením a vyrovnáním severního průčelí obytných budov. Tím se uzavírá kapitola Vranovského hradu.

Novou éru Vranova zahajuje ctižádostivý císařský tajný rada a přísedící moravského zemského soudu říšský hrabě Michal Jan II. z Althannu , který Vranov kupuje opět pro svůj rod v roce 1680, aby ho přestavěl v monumentální barokní zámek. Z původního opevnění hradu se do dnešní doby dochovala pouze strážní věž na východě ostrohu, vodní věž severně nad řekou Dyjí a část předsunutých hradeb. Na místě bývalého hradního paláce vyrostl trojkřídlý zámek s přilehlým a z dálky nepřehlédnutelným „sálem předků“ (byl postaven na místě bývalé středověké kaple podle projektu Jana Bernarda Fischera z Erlachu).

Sál předků je vyzdoben sochami od Tobiáše Krackera, které představují 10 členů rodiny Althannů - od bájného prapředka (z r. 330) až po Jana Michala II. z Althannu. Malby na klenbě sálu od Jana Michala Rottmayera pak zobrazují Althanny v podobě antických hrdinů . Veškerá výzdoba sálu slouží výhradně k oslavě tohoto původem švabsko-bavorského rodu. Současně byla na severním výběžku ostrohu postavena nová rodová hradní kaple Nejsvětlejší Trojice (1698 až 1700) s nádhernou malířskou výzdobou.

Po úmrtí Michala Jana II. v r.1702 pokračuje v uskutečňování jeho záměrů nejstarší syn Michal Heřman, a po roce 1722 jeho snacha Marie Anna Pignatelli, půvabná a inteligentní favoritka císaře Karla VI. Ta zadává - pravděpodobně dvornímu architektovi Antonínu Erhartu Martinellimu - stavbu trojkřídlé zámecké budovy, upravuje dále přístupový most, části předního hradu i průčelí a interiér nové kaple. Za jejího života dochází rovněž k osazení dvouramenného barokního schodiště čestného dvora dvěma sousošími. Autorem dynamických skulptur, znázorňujích zápasícího Hérakla s Antaiem (vlevo) a Vergiliem opěvovaného hrdinu Aenea zachraňujícího svého otce Anchísa z hořící Tróje (sousoší napravo) je Ital Lorenzo Mattielli.

Sousoší jsou osobním císařským darem Karla VI. kultivované „Marianě“, která má na monarchu značný vliv a která jej na Vranově dokonce i několikrát hostí.

Další významnější kapitola ve stavebních dějinách zámku nastává v závěru osmnáctého století, kdy (v roce 1774) panství dědí poslední vranovský Althann Michal Josef. V soustředěném úsilí nechává zdobit interiéry prvního patra dodnes zachovalými, umělecky mimořádně zdařilými štukovými a tapetovými dekoracemi a nástěnnými malbami. Terasovým zahradním způsobem upravuje oba pozemky u sálu předků a vybavuje je antikou inspirovanými vítěznými oblouky s bustami Sokrata a Pallas Athény.

Český zemský advokát Josef Hilgatner z Lilienbornu, který panství získal v roce 1793 v konkurzním řízení, navazuje na dílo posledního Althanna.

V 19. stol. patřil zámek polské aristokratické rodině Mniszků. V roce 1816 kupuje organizačně zdatný Stanislav Mniszek zatím nevýrazně pracující vranovskou továrnu na výrobu kameniny. Postupně z ní buduje velký a prosperující závod, který se stává důstojným článkem keramické výroby v českých zemích. Od roku 1876 patří zámek spřízněným Stadnickým.

V roce 1938, kdy se Vranov stává součástí Hitlerovy říše, je zámek spolu s velkostatkem Adamu Stadnickému zkonfiskován a prodán německému baronovi Gebhardu von der Wense-Mörse. Po druhé světové válce se majetku ujímá stát.

Návštěvníka zámku překvapí spousta zajímavostí. Určitě stojí zato si prohlédnout zámeckou kapli s hrobkou rodu, nebo odkryté původní prostory systému hradního vytápění. Následuje vítězný oblouk a  zámecká jídelna. Neméně zajímavá je i ukázka empírového nábytku, původních textilových tapet, vranovské keramiky a štukové výzdoby. Největší atrakcí je, jak bylo řečeno, „sál předků“.

Pozoruhodné je také množství antických soch, a určitě nebudete na zámku čekat výstavu čínské keramiky. Udiví vás 2 500 let stará amfora, stejně jako hradní obrazárna s nejstarším obrazem ze 16. století. Knihovna o 10 000 svazcích, s kompletním vydáním některých - převážně francouzských - autorů. K vidění je i soubor historických zbraní.

Poněkud kuriozní technickou zajímavost představují sluneční hodiny z první poloviny 19. století, umístěné na terase za sálem předků: na zápalkovou dírku malé dělové hlavně je v příhodných slunečních podmínkách přesně v poledne usměrněn skrz čočku sluneční paprsek, který způsobuje vybuchnutí prachové nálože.

Pokud někdy vranovský zámek navštívíte, rozhodně si nenechte ujít prohlídku asi 8 km vzdáleného hradu Bítov a zříceniny Cornštejn, nacházející se u Vranovské přehrady.

Zámek Vranov nad Dyjí je zapsán v seznamu Národních kulturních památek ČR.