Článek
Bomba byla tak obrovská, že se musela připevnit zvenčí pod břichem tehdy největšího sovětského bombardéru Tu-95V. Aby se posádka letadla stihla vzdálit do bezpečné vzdálenosti, byla bomba opatřena speciálním osmisetkilovým padákem.
Puma byla svržena z výšky 10 500 metrů a k jejímu zažehnutí došlo ve výšce 4 000 metrů nad povrchem. Co přišlo potom, bylo šokující: ohnivá koule dosáhla průměru přes 8 kilometrů a dotkla se dokonce povrchu země.
Atomový hřib vystoupal do výšky 67 kilometrů, čímž prorazil mezosféru a tlaková vlna obletěla třikrát celou zeměkouli. V okruhu stovek kilometrů byly srovnaly se zemí dřevěné i kamenné stavby. Tlaková vlna způsobila, že klesající bombardér ztratil téměř kilometr výšky, než nad ním pilot opět získal kontrolu.
Muzeum jaderných zbraní - bomba Car (Tsar)
Car-bomba byla přibližně 3 300× až 3 800× silnější než puma svržená na Hirošimu a uvolněná energie odpovídala zhruba 1 % celkového výkonu, který vyzařuje Slunce.
Běžné jaderné bomby disponují sílou mezi 100 kilotunami a 1 megatunou. Car-bomba byla tedy 50× až 500× destruktivnější než zbraně navržené pro reálné vojenské účely.
Car-bomba splnila svůj účel jako geopolitická manifestace síly a psychologická zbraň Chruščovovy éry. Z vojenského hlediska však byla nepoužitelná: byla příliš těžká, bombardér byl snadným cílem pro protivzdušnou obranu a mezikontinentální balistické rakety té doby by tak masivní náklad neusnesly.
Po tomto testu se vývoj jaderných zbraní přeorientoval na přesně naváděné střely s více menšími hlavicemi.
Jeden z hlavních tvůrců car bomby, akademik Andrej Sacharov, se po jejím testu vrhl do boje za jaderné odzbrojení. Došlo to tak daleko, že se stal disidentem. V roce 1975 získal jako první Rus Nobelovu cenu míru, kdy na jeho nominaci pro tuto cenu se zasloužil slavný ruský spisovatel Alexandr Solženicyn.
Anketa
Přečtěte si ještě:
Zdroje:
