Článek
Ve školních lavicích nám již po prázdninách druhým dnem sedí žáčci, žáci i studenti. Zatímco rodičům padá obří kámen ze srdce a skáčou radostí, jejich ratolesti po dvou měsících prázdnin se sklopenou hlavou míří zpět od školy. Do školy se zkrátka dětem moc nechce. A není se čemu divit, dva měsíce bezstarostných prázdnin jsou mnohem lepší částí roku. Však to samé platí i o dovolené v práci. Také se z dovolené jde do práce jen těžko.
Takže kdybychom dětem nabídli, že prázdniny budou ne dva, ale tři měsíce, jako tomu je třeba v Litvě, Bulharsku, Rusku nebo na Maltě, určitě by drtivá většina z nich byla pro. Nezhrdli by ani prázdninami v USA, které trvají dva a půl měsíce. Zkrátka děti by volily toho, kdo dá více prázdnin. Nepřipomíná vám to něco?
Samozřejmě jsou mezi námi lidé, kteří školu nepotřebují a stačí jim základní trivium (umět číst, psát a počítat). Většina populace však dříve či později vzdělání ocení. Ať už kvůli zaměstnání, tolik oblíbeným vědomostním soutěžím, nebo třeba kvůli všeobecnému přehledu. Když se zpětně zamyslíme nad lehkovážností sebe samých, kterak bychom školu rušili úplně, přijde nám to velmi úsměvné. Ale ono je to spíš k pláči. Jací jsme bývali hloupí, že bychom vzdělání vyměnili za flákárnu…
I ta obyčejná základní škola nám do života dává takové množství užitečných informací, že je to až k neuvěření. A naše malé hlavy to všechno musejí za těch 9 let pojmout. Proto máme jen ty dva měsíce prázdnin. A co se ve škole nenaučíme, dohání se pak už jen velmi těžko.
Sám jsem příkladem, protože jsem byl nemocný někdy ve druhé třídě, když se zrovna braly noty. Bez vysvětlení paní učitelky jsem to nějak nebyl sto pobrat a noty neumím dodnes, čehož mnohdy dost lituji, protože se najdou situace, kdy by se to náramně hodilo. Taky vyjmenovaná slova po L mi jdou daleko hůř, protože jsem je ve škole zameškal. Naštěstí to není taková tragédie jako s notami, ale ta po L jsou pro mě malou noční můrou.
Škola se nás snaží vzdělávat komplexně. Protože platí slova písničky z Pekařova císaře: ten umí to a ten zas tohle. Někdo bude biolog a hodí se mu přírodověda, jiný bude zase inženýr a hodí se mu fyzika a matika. Někdo se bude živit žurnalistikou a ocení hodiny češtiny. Ano, ve škole jsou i předměty, které nám jsou k ničemu a velmi nás otravují. Například zpívání odrhovaček během hudebky. Kdo chce, snadno se písničky naučí u táboráku, zbytku národa je znalost „Buráků“ a „Stánků“ k ničemu. Základková výtvarka taky asi z člověka nevychová dalšího Rembrandta, takže kdo má zájem, naučí se lépe malovat sám.
Sporným předmětem je tělocvik. Ač se zdá, že je většině lidí naprosto k ničemu, je pak problém, když v dospělosti neumíte kotoul a výstup do prvního patra vám sebere veškeré síly. Že se obejdete i bez kotoulu? Většinou ano, až do doby, kdy uklouznete na ledě a namísto pádu na zadek si zlámete nohu.
Kdyby se mne někdo ptal, zdali bych si nyní jako malému prodloužil prázdniny, pak bych mu odvětil, že bych si je naopak klidně zkrátil, jen abych se toho naučil víc. Mohl jsem se beze smyslu proflákaných 14 dní klidně raději učit. Nerad bych ze sebe dělal myslitele, ale on člověk ocení to základní vzdělání, které bylo zadarmo, až v době, kdy je už dospělý. Kdy veškeré nové poznatky stojí kupu peněz ve formě kurzů, nebo hromadu času stráveného studiem, který za mě na škole odbyl učitel, a předal mi znalosti v kostce tak, abych je snadno pochopil.
Na vysoké škole jsem později taky chodil na přednášky ne kvůli kreditům, ale proto, že mě téma zajímalo a bavilo. Bylo to zdarma v rámci školy a přednášeli to profesionálové. Něco, co vás nechá život dospělého těžce zaplatit.
Milé děti, važte si toho, že můžete chodit do školy. Že vám tam bezplatně paní učitelka do hlavy natluče to, co se vám většinou v životě bude hodit. Když už ne k budoucímu povolání, pak aspoň nebudete za hlupáky, když nebudete vědět nějakou základní věc. A věřte tomu, že by si to s vámi velká část dospělých ráda vyměnila.
