Článek
Jsou lidé, kteří mají to štěstí, že se jim celý život vyhýbají zvláštní události a nehody. Od narození až do smrti nezažijí žádnou extrémní stresovou situaci a prožijí klidný život. A pak tu jsou lidé, kteří si toho naopak užijí požehnaně. Z jejich vyprávění je naprosto jasné, že jim skutečně není co závidět a smůla se jim lepí na paty. Takovým lidem se po německu říká Pechvogel, česky pechfógl, nebo prostě smolař. Tato skupina lidí stála při rozdávání štěstí skutečně daleko a jejich život je plný nepříjemných událostí. Když jim někdo na parkovišti poškrábe zbrusu nové auto, jen pokrčí rameny, protože už jsou zvyklí. Když je na houbách napadne divočák, ani se tomu nediví. Ztráta peněženky je pro ně na denním pořádku. Rozhodně jim není co závidět. Jsou to celoživotní hrdinové, kteří se se životem perou téměř každý den.
Otázkou zůstává, je-li to jejich osud, který jim daly do vínku sudičky a nebo si za to tak trochu mohou sami. Pokud někdo místo šachů chodí na Thajský box, pokud někdo místo fotbalu závodí na motorkách, pokud místo válení se na hotelu dává přednost extrémním sportům, a pokud má někdo za kamarády extrémisty všech druhů, mohli bychom říci, že takovému životu pechfógla jde vyloženě naproti.
A právě takovým pechfóglem české politické scény je Filip Turek. Poslanec, který má za půl roku působení v poslanecké sněmovně tolik průšvihů, že ostatní poslanci mohou jen tiše „závidět“.
Možná bychom mohli namítat, že za to mohou novináři, protože do toho příliš šťourají. A měli bychom z části pravdu. Povšimněte si, že velká část Turkových průšvihů pochází z doby, kdy se ještě nepohyboval v politice. Ovšem s tím, že novináři začnou šťourat je potřeba prostě počítat. Mohl by o tom vyprávět i Jindřich Rajchl, na kterého se také provalily nepěkné věci. A ostatně soukromý úlet a korupční kauzy zlomily vaz i Petru Nečasovi.
Kauzy, které se točí okolo Filipa Turka padají na jeho hlavu. Současná nehoda s nemocničním vozem tomu jen nasadila korunu. Počínají totiž mnohem dříve, než se Turkovo jméno stalo slavné díky internetové kampani, kterou rozjel před volbami do europarlamentu.
Závodní kariéra
Filip Turek se zejména před svým publikem prezentoval, coby úspěšný závodník a pilot formule. A ejhle, novinářské hyeny zjistily, že to taková sláva není. Jak mi kdysi říkal známý na modelářské výstavě: „Můžeš vyhrát vždycky, když si zvolíš kategorii, kde nikdo nesoutěží.“ Stejnou myšlenku zúročil i Filip Turek a jeho největším úspěchem je porážka sedmnáctiletého mladíka a jednoho hobby jezdce. Schumacher by mu mohl závidět… Samozřejmě nikdo nepopírá, že Turek autům rozumí a je nějak špatný jezdec, jen to zkrátka není taková sláva, jak se nám snažil prezentovat.
Rychlé jízdy
Samozřejmě pan Turek je automobilový závodník (aspoň se za něj pokládá) a tak je jasné, že má k autům blízko. A k rychlé jízdě také. Má zároveň kamarády, kteří nemají problém mu půjčit klíčky od Ferrari nebo sportovního mercedesu. Proto se může zcela lehce stát, že to Turkovi ujede a na jeho tachometru se objeví vyšší číslo, než je povolené. Zde opět platí, že kdo jezdí v rámci limitu, je brzdou provozu, a může soudit jako první. Ovšem přestřelit limit dvojnásobně až rojnnásobně, to už je na pováženou. Tohle už není vychloubání se, to je nebezpečné hraní si na Pánaboha.
Rasistické výroky
Jsem s Filipem Turkem podobný ročník. Mohl bych tedy říci, že doba nám přichystala podobné podmínky. A pokorně musím uznat, že Filip je o mnoho úspěšnější. Já nejsem politikem, nemám v garáži pět aut ani na kontě miliony. A nesedím ani v poslaneckých lavicích. V lokálních novinách jsem se objevil asi dvakrát kdesi vlevo dole.
Ale zpět k tématu: Pamatuji si doby, kdy se nechávaly kolovat telefony. Takové ty co měly displej se dvěma řádky textu a o barvách jsme si ani nesnili. A dělaly se naschvály. Třeba se obepsal celý ženský seznam se žádostí o rande. Později, když mobily uměly i fotit se lidé koukali, jestli nenajdou nějaké „zajímavé“ fotky. Nicméně nepamatuji si, že by kdy kdo z cizího mobilu psal na sociální sítě nějaké vzkazy. Natož rasistické.
Pan Turek měl asi jiné kamarády a tak se na jeho sociálních sítích objevily příspěvky s poněkud drsnou rasistickou tématikou, které dokonce prověřuje policie. To je holt Pech. Ještě že v dnešní už se mobil hospodou neposílá. A především výmluvy Filipa Turka jsou spíše hloupé a trapné, než účinné.
Hajlování na veřejnosti
Komu je kolem čtyřiceti a nikdy nehajloval, nechť hodí kamenem. Udělal to snad každý. Ale ne každý to myslel upřímně jako pozdrav dávno zesnulému vůdci, ale spíše jako legraci. Filip Turek to však bral poněkud vážněji. Hajlovat z auta na ulici plné lidé není sranda, ale buďto drsná provokace, anebo schvalování nacismu. An jedno není dobře. Tím spíš, když se nacistické symboly objevily na Turkově závodní helmě a sám je sběratelem nacistických artefaktů z druhé světové války. Na rozdíl od lidí, kteří 8. května oblékají nacistické uniformy s nacistickými symboly a jezdí v nacistických vozidlech, aby prezentovali ty zlé válečníky, to Turek myslí hlouběji.
Nábojnice a íránské schůzky
Filip Turek se patrně do politiky zapojoval ještě předtím, než v ní skutečně byl. Důkazem budiž jeho kauza s nábojnicí, kterou umístil na střechu saudskoarabského diplomata spolu s nakresleným obrázkem šibenice. Tedy abychom byli přesní, nábojnice mu prý vypadla z kapsy. Člověk přece běžně nosí nábojnice po kapsách, že? A zrovna se, potvůrka, navzdory fyzikálním zákonům odrazila zrovna tak vysoko, aby se dostala až na střechu zaparkovaného auta. A ještě se u toho hezky postavila. I v tomto případě se Filip Turek vymlouval poněkud nesvéprávně…
Zato Íránské schůzky byly už jeho oficiálním aktem na půdě evropského parlamentu. Spolu s dalšími politiky, mezi nimiž byli i Václav Klaus či Kateřina Konečná, se Turek scházel se zástupci autoritářských režimů, především Íránci. Kolem těchto schůzek dosud panuje tajemná atmosféra, kterou nikdo ze zúčastněných neosvětlil. Proč, to si můžeme jen domýšlet, ale nic pěkného to asi nebude. Namísto vysvětlení jsme se od Turka dozvěděli, že máme dát novinářům pěstí.
Tajemný majetek
Filip Turek patří mezi milionáře. To dnes není nic zvláštního. Zvláštní ale je, jak k penězům přišel. Sám to nechce nijak komentovat, respektive odkazuje se na obchodování s automobily. Majitel několika drahých aut a luxusních hodinek však vlastní firmy, které jsou v mínusu. Já žádnou formu, která prodělává nemám, a přesto nemám ani drahé auto, ani luxusní hodinky. Pokud by Filip Turek nabyl majetek legální cestou, pak by pro něj neměl být problém to doložit. On však raději mlčí.
Nehoda s nemocničním vozem
A jsme u poslední kauzy, která se stala nedávno. Jedná se o nehodu, která se stala v Praze na I. P. Pavlova, při níž se Turek ve vypůjčeném luxusním mercedesu střetl s nemocničním vozem s majáky, který převážel biologický materiál. Jako zázrakem se nikomu nic vážného nestalo. Nehodu nechci rozebírat ani soudit, to ponechám na policejních expertech, ale myslím si o ní své, zejména o nulové reakci závodníka.
Turek není jediným politikem, který kdy měl nehodu, to se stává. Ale tahle patří, minimálně za poslední dobu, k těm nejzávažnějším. Proto je tak viditelná. A poněkud arogantní vyjádření, která od Turka slyšíme moc nepomáhají tento problém uhlazovat.
Závěrem
Je Filip Turek opravdu takový smolař? Je hranatá legenda obětí novinářů dychtících po senzaci, nebo člověk, který jde svým chováním průšvihům naproti? Spíš se zdá, že platí druhá možnost. Že Filip Turek není žádným pechfóglem, ale arogantním machýrkem, za což se mu život „odvděčuje“ průšvihy. Zejména jeho vyjádření ke kauzám jsou jako by mu našeptávali žáci základní školy. Namísto aby jako pořádný chlap přiznal chybu, kroutí se jako had, jen aby ji nemusel přiznat. Zapírá, zatoĺouká, vymlouvá se. Tahle se nechová ani drsný chlap, ani politik.
