Článek
Autoři zde na Seznam Médiu (včetně mně) jsou často osočováni ze škemrání o finanční příspěvky. Že tato možnost existuje je jen dobře, protože lidé mají možnost odměnit oblíbeného autora nějakým honorářem, pokud to uznají za vhodné. Já sám jsem naprosto pro, aby volně dostupný obsah bylo možné nějakým způsobem podpořit. Někteří autoři (mezi které rozhodně neřadím sebe) jsou totiž tak dobří, že si nějakou odměnu navíc rozhodně zaslouží. Jako příklad mohu nabídnout třeba mé oblíbené youtubové kanály Jirka vysvětluje věci, nebo videa Patrika Kořenáře.
Úplně stejně pohlížím i na další tvorbu. Pokud někdo v rámci volného přístupu vytvoří kvalitní obsah, který užíváme a líbí se nám, pak absolutně nemám problém poslat nějaké peníze navíc za něco, co mi autor nenutí. Napadají mě jako příklad třeba různé aplikace či hry.
Je to vlastně stejné, jako když dáváme dýško číšníkovi, protože jsme spokojení s tím, jak se o nás staral. A je škoda, že toto není obvyklé i u jiných profesí.
Jenže pak tu máme příspěvky, o které nás autoři doslova žádají. Objevují se i zde na Médiu. Uznávám, že některé články jsou vážně kvalitní a odměnu si zaslouží, někteří autoři se „blogové novinařině“ věnují velmi intenzivně a nad články sedí mnoho hodin. Ale příspěvky na internet, ať už psané, či ve formě video blogů, snad nejsou něčí hlavní pracovní činností, aby se jimi živil bez dalších příjmů. Pokud se někdo, koho živí jen psaní blogů najde, budu rád, když se přihlásí. Pro mě je to především jen ventilace názorů a opravu velmi skromné přilepšení, stejně jako pro většinu zdejších kolegů.
Daleko zajímavější jsou však žádosti o příspěvky mimo sféru Média. Často se jedná o členy dezinformační scény, kteří od lidí žádají peníze na svou tvorbu. Jako příklad můžeme uvést Petra Michalů, Čecha, který se rozhodl zkusit lepší život v Rusku, ale nějak se mu nedaří. Žije v Moskvě na ulici, a žádá čtenáře o příspěvek na živobytí. Nevypadá to jako klasické žebrání na ulici, ale není to nic jiného.
O něco lépe je na tom třeba Ladislav Vrabel, který vybíral peníze údajně na demonstrace. Žije také mimo Českou republiku, kde má na krku trestí stíhání a několik exekucí. Přesto takovému člověku lidé posílali poměrně dost peněz.
Poněkud jinou cestou to zkoušel Pavel Zítko (se skupinou několika dalších dezinformátorů a anarchistů), který zase vybíral peníze na svou prezidentskou kandidaturu, která se nakonec neuskutečnila, a peníze Zítko použil zřejmě k osobním účelům či zaplacením nějaké ze svých četných exekucí.
A ještě se sluší uvést v současnosti propíraný příklad Thomase Pauknera, který přesídlil na jiné komunikační platformy a od přispěvatelů vybírá více jak čtvrt milionu měsíčně. Jsou to „dárky“ za to, jak kvalitně dělá investigativní novinařinu. Že se jedná spíše o přechod z klasického blogera na konspirační scénu už je jiná věc. Ostatně zdá se, že lidé podléhající konspiračním teoriím jsou ochotnější věnovat svým „hlasatelům pravdy“ nějaké ty peníze. Takže tak vysoká částka nakonec ani není žádným překvapením.
Cílem článku není zlobit se na někoho, že cokoliv podporuje. Někdo podporuje Ukrajinu, někdo dezinformátory, kteří podle něj mají pravdu. Někdo zase posílá peníze Člověku v tísni nebo psímu útulku, někdo zase experimentálním archeologům, jiný podporuje sbírku na opravu kostela a další si zase platí za exkluzivní obsah internetového kanálu o autech. Jsou to naše peníze a nikomu není nic do toho, co s nimi kdo dělá. A pokud za své peníze dostaneme to, co se nám libí, pak to není problém.
Problém ovšem je, když se lidé přetvařují a škemrají o příspěvky. Když vzbuzují pocit, že bez poslaných peněz to nejde a jejich dílo zanikne. Samozřejmě někdy to je pravda a kdyby dotyčný autor musel chodit na osm hodin do práce, nezbýval by mu čas na další tvorbu a jeho kanál by buď omezil činnost nebo zanikl zcela. V případě, že jde jen o méně náročné přilepšení už je to na pováženou. To už se dostáváme spíše k příležitosti vydělat si peníze, než uživit práci.
Chtít po lidech finance je věc odpovědnosti a morality. Pokud někdo produkuje kvalitní obsah, pak s tím není problém. Pokud ale nasedne na taktiku lží, dezinformací a konspirací, pak to problém je. Chce totiž od lidí peníze za něco, co rozhodně takovou hodnotu nemá. Strategie bývá podobná. Autor se vmísí do skupiny obyvatel, ovlivní jejich myšlení, přiměje je věřit, že odhalil pravdu, přiměje je mít obavy, a pak od nich žádá peníze. V tomto případě bychom mohli dokonce tvrdit, že lži, konspirace a dezinformace nemají hodnotu vůbec žádnou, že spíše škodí, než pomáhají. A je smutné, když někdo takříkajíc tahá lidi za nos a ještě za to od nich chce peníze.
