Článek
Když se zahledíme do minulosti, tentokrát té opravdu vzdálené, pak jasně vidíme, že pokud by člověk v neolitu nevyužíval potenciál, který mu příroda nabízí, patrně by neměl šanci přežít. Lovci mamutů neměli jinou možnost, než ty mamuty lovit. Oni tedy lovili spíše veverky a drobnější „havěť,“ ale mamuti jsou takovým krásným symbolem. Lidé v době kamenné sídlili v jeskyni a drancovali své okolí. Sbírali plodiny, lovili zvířata, sbírali dřevo. V tu dobu to ještě bylo v pořádku, protože příroda se s činností pár jedinců dokázala vypořádat. Prostě jen přibyla další hrstka predátorů. A když se stalo, že zdroje vyschly, lidé se sebrali a šli do jiné jeskyně, kde ještě bylo všeho dost.
Když poskočíme blíže k současnosti, přeskočíme středověk, který nebyl nic jiného než prodloužení období, kdy lidé sídlili na jednom místě a obdělávali pole (neolitické revoluce), dostaneme se k dalšímu milníku - průmyslové revoluci v 19. století. Zde přišla ve využívání přírodních možností obrovská změna. Lidé se naučili využívat nerostné suroviny v nebývalém množství. Otevíraly se uhelné doly (uhlí bylo nosným energetickým prvkem 19. století), vznikaly obří průmyslové komplexy. Díky zlepšení životních podmínek začalo dramaticky přibývat lidí. Rozrůstala se města a vzrostl význam celosvětového obchodu. Však také pole okolo měst již zdaleka nemohla nasytit všechny obyvatele, a tak bylo potřeba měnit potraviny (a jiné základní suroviny) za komoditu, která ve městech vznikala, ať již to byly napřílad ocelářské nebo textilní produkty.
V 19. století také začíná naše cesta k neudržitelnému hospodářství. Je to rozmach civilizace, na který naše planeta prostě nebyla připravena. Už nedokáže vytvořit tolik energie, aby pokryla potřebu lidstva. Ale stále máme zásoby energie ve formě fosilních paliv, tedy uhlí a ropy. To, že jejich spalování posiluje skleníkový efekt, zde řešit nebudeme. O tom jsem psal už dříve. Když se ale podíváme na odhady, kolik té energie v ropě nám zbývá, začneme mít trochu osypky. Podle odhadů by ropa měla dojít zhruba za 39 let. Samozřejmě se nejspíš ještě někde nějaké ložisko najde a doba se prodlouží. Ale představa, že dnešní čtyřicátníci se dožijí toho, že bude vytěžena poslední kapka ropy, je pro moderního člověka, řekněme, poněkud zneklidňující.
Toto čerpání přírodních zdrojů neplatí jen pro energetické komodity, ale třeba také pro lesy. I ty nám povážlivě ubývají díky těžbě a rozšiřování plantáží nebo i stavbě městských aglomerací pro stále se zvyšující počet obyvatelstva. A bez lesů nebude naše planeta příliš živým organismem. Což způsobí nakonec jediné: zánik lidstva. Ať si to chceme nebo nechceme připouštět, jsme závislí na ekosystému, který panuje na planetě teď. Planeta samotná tu bude i bez něj, my však nikoliv.
Pro moderní lidi není žádný morální problém čerpat přírodní zdroje. Téměř nikdo si neodpustí požitky, které nám toto čerpání přináší. Ať už je to (zbytečná) cesta autem namísto MHD (ano, vím, že mnohdy to jinak nejde), plýtvání elektřinou, vyhazování surovin (jídla a oblečení), přetápění místností a mnoho a mnoho dalšího. Ani nám to jako plýtvání nepřijde, prostě jsme si na to zvykli. Před dvěma sty lety se člověk pohyboval víceméně po svém okolí. Dnes není problém jezdit autem za rodinou přes sto kilometrů každý víkend, někdy i dále. Nebo se sebrat a jet na otočku třeba do Itálie, jen tak, na kafe.
Ono plýtvání zdroji není problém jako takový. Plýtvali i ti neandrtálci, když si přetápěli jeskyni. S tím se příroda vždycky nějak vyrovná. Ani predátoři vždy nesežerou všechno a o zbytky se musí postarat jiní živočichové. Ale problém je v tom, že je nás už příliš mnoho. Dnes se na planetě tísní přes 8 miliard lidí. A každý jedinec má nějaké energetické nároky, které nám jako celku musí poskytnout planeta, potažmo slunce. I když by se nám zdálo, že jedna vylitá lahev limonády nikomu neublíží, vezměme v potaz, že tento nápad dostanou denně tisíce znuděných puberťáků. A vylitý kamion limonády každý den není dobrou vizitkou pro šetření zdroji. Stejně jako těžba Bitcoinů, která ročně spotřebuje 62 TW/h elektrické energie.
Tedy zatímco lidská populace někde ve středověku si mohla dovolit přírodu drancovat, protože lidí byl necelých 500 milionů, dnešní, více než šestnáctinásobné množství už má tyto možnosti omezené, chce-li přežít. Díky vyspělému zemědělství už nemusíme vybíjet stáda divokých zvířat, ale čelíme výzvě v podobě energetické krize. Zatím je stále za humny, zdrojů máme na dalších 39 let dost, ale už pomalu otevírá vrátka.
Lidstvo v dnešní podobě spotřebuje veškerou přijatou energii ze Slunce, což je náš jediný stálý zdroj energie, během zhruba půl roku. Může nám být jasné, že tímto trendem nám zásoby, tedy energie na dluh, dlouho nevydrží. Pár let ještě ano, dokud nedojde ropa a uhlí, ale ne navěky. A s modernizací společnosti stoupají i energetické nároky obyvatel. Tedy zatímco dnes v rozvojových zemích je spotřeba energie relativně nízká, jakmile dosáhnou naší civilizační vyspělosti, dramaticky se spotřeba energie zvýší. Krásně to dokazuje graf spotřeby energie v Číně.
Z celého problému vyplývá, že sice nám přijde, že se nic neděje, pokud necháme nastartované auto s klimatizací před obchodem během rychlého nákupu, nicméně v množství světové populace už začíná jít o problém. Ne právě teď, ale zanedlouho. Naše děti budou muset řešit, jak uspořit energii, pokud se trend nezmění (nebo se nenajde jiná forma energie). Záleží jen na nás, zdali jim tento dluh chceme předat, nebo zdali si užijeme.
