Článek
Musím se hned na začátek přiznat, že jsem kultu super svačiny propadl částečně také. Při vzpomínkách na chleba s máslem a salámem v pondělí, v úterý, ve středu, čtvrtek i pátek mě pojalo lehké nechutenství a rozhodl jsem se, že moje děti takto trpět nebudou. To, že dennodenně vyžadují housku s pomazánkovým máslem, salátkem a sýrem, je jejich boj. Ale furt lepší než ten salám… Mimochodem, co si ještě z té doby pamatuju, byly připravené snídaně. Chleba se salámem, jak jinak (v té době se snad nic jiného než chleba a salám nejedlo), a k tomu kyselý ibiškový červený čaj, ze kterého se mi na střední už zvedal žaludek a který jsem na protest už ani nepil.
Svačiny nesvačiny, člověk „obloženou housku“ zvládne ráno za pět minut. Pohoda. Jediná práce navíc, na rozdíl od chleba se salámem, je utrhnout pár lístků ledového salátu a dát je na, nebo pod sýr, záleží, jak se trefím. Co mě ale dokonale šokuje, jsou videa na internetu. Tentokrát na Youtube.
Jako člověk, kterému práce s vařečkou není cizí a který vaří rád, samozřejmě sleduji i různé kuchaře a internetová videa. Buď kvůli zlepšení kvality svých pokrmů, na chycení nějakých vychytávek a nebo pro inspiraci, co bude dneska k večeři. A algoritmy pracují. Vyhodnotí mě jako uživatele, který se zajímá o vaření a sem tam mi to hodí i video s nějakým receptem. Paradoxně nedávno na mě vyskočilo video s názvem „Super rychlá a super jednoduchá svačinka.“ Tak jsem se podíval, protože proč ne, zrovna jsem měl čas. A nestačil jsem se divit. Super rychlá a jednoduchá svačinka byly banánové lívanečky s já už nevím čím. Jako, že super rychlá? Něco, co musím míchat, mixovat, smažit a natírat? A super jednoduchá? Něco co musím míchat, mixovat, smažit a natírat? Může to snad někdo myslet vážně? Já si vždycky superrychlé a jednoduché svačinky představoval jako něco, kdy spojím dvě tři ingredience a mám za dvě minuty hotovo. Banánové lívanečky jsem (zatím) nedělal, ale troufnu si odhadnout, že pod čtvrt hodiny bych se nevešel, ani kdybych se rozkrájel (jak trefné, zrovna při vaření, že?). A pokud po mně zbyde mastná pánvička, špinavý mixér a miska od těsta, nepovažuji to ani za příliš efektivní, tedy jednoduché.
Kde tedy někdo sebral odvahu tento recept prezentovat jako rychlý a snadný? Patrně někdo z Anglie, kdo je zvyklý každé ráno připravovat anglickou snídani, tedy smažit slaninu, opékat párečky, usmažit hash browns, ohřát fazole a udělat k tomu volská oka. Ano, zde pak uznávám, že banánové lívanečky jsou brnkačka. Jenže kolik z nás dělá anglickou snídani? Velká část dospělých ani nesnídá a začíná rovnou obědem. Dětem pak samozřejmě snídani dáváme, ale spíš se podobá tomu, co dělám já, tedy pečivu se sýrem, případně šunkou, salámem…, kreativitě se meze nekladou. Zato náročnosti a času ano. Stát u plotny půl hodiny kvůli sváče zvládne jen supermatka. Kterou já geneticky ani být nemohu. Naštěstí. A vstávat kvůli tomu v pět ráno se moc lidem asi taky chtít nebude, nebo se pletu? Nojo, v dnešní době je v kurzu předhánění v čemkoliv, tak proč si nezkrátit spánek na pár hodin, když můžu být král/ovna sociálních sítí…
Nechme jídlo stranou, posuňme se dál. K vyzvedávání ze školky, případně školní družiny. Tam holt menší děti chodí. Rodiče obvykle chodí do práce. A sedmiletý prťous většinou není schopen dojít bez úhony ze školy domů a ještě se tam o sebe postarat, případně nezapálit byt. Nezbývá mu tedy než počkat, až si ho někdo vyzvedne. Já, ač se snažím sebevíc nenechávat dítě zbytečně dlouho v těchto hlídacích zařízeních, ne vždy to vyjde. Přeci jen práce je práce a čtyřicet hodin týdně je čtyřicet hodin týdně. Proto se ve škole objevuji až po půl čtvrté, někdy (bohužel) později. Minule jsem vyzvedával dítě ve 4 hodiny odpoledne s tím, že ve družině bylo poslední. Prý docela dlouho. Ono i v tu půl čtvrtou jich tam zbývá už jen hrstka. To samé platilo před pár lety i ve školce. Když jsem přišel po tři čtvrtě na čtyři, byla tam učitelka kvůli hrstce dětí, včetně toho mého. Zbytek byl už doma. A co jsem teď napsal, platí dvojnásob v pátek. To se vyzvedává po O a téměř nikdo tam do odpoledne nezbyde.
Ano, mnohé děti mají to štěstí, že mají v blízkosti prarodiče, kteří jsou již v důchodu a mohou je vyzvednout. Ale moc tomu nevěřím. V dnešní době se do důchodu zase tak brzo nechodí a babičkám i dědečkům obvykle bývá do šedesáti let. Tedy do práce ještě musejí, stejně jako rodiče. Většina, výjimky se samozřejmě najdou. V době nemalé migrace je taky hodně rodin od prarodičů vzdálených. Bydlí v úplně jiném městě, třeba i v jiném kraji, někteří i v jiné zemi. A babička asi stěží pojede 200 kilometrů pro dítě do družiny. Tedy počet vyzvednutých děti mi pořád nekoresponduje s tím, kolik by jich ve družině či školce být mělo. Anebo snad většina rodičů pracuje na rozdílné směny, případně zkrácené úvazky? Kdoví…
Další směna pak začíná doma. Nákupy, domácnost, vaření, úklid, to všechno bere dost času. Na děti pak zbyde hodinka, v lepším případě dvě a jde se na kutě. Nevím, kde ostatní berou tolik času jezdit s dětmi i během týdne na výlety, hrát si s nimi, tvořit… Já se snažím, ale moc času mi prostě nezbývá. To už jsou mi sympatičtější léta mého mládí, kdy se mi rodiče taky věnovali spíš občasně a zábavu jsem si daleko více hledal sám. (Zase na vysvětlenou: Vyrůstal jsem na vsi, kde jsou možnosti realizace pro děti daleko větší než v paneláku, tedy budiž.) S tímto režimem se shoduji daleko více než s tím, co mi prezentuje internet.
Do toho přibylo kroužků. Já chodil na klavír (jednu lekci - tedy jednu návštěvu) a na náboženství, které bylo ve škole po vyučování, tedy pro rodiče bez práce. Dneska už malé děti chodí na tance, sporty, zpěv, výtvarku, vědecké kroužky a další a další. Někteří rodiče zvládají třeba čtyři kroužky týdně. Mně bohatě stačí jeden. (Ale aspoň mám necelou hodinku na to, sednout si v ZUŠce do křesla a číst si.) Ano, kroužky jsou další časově dost náročná disciplína rodičovství. Vzít dítě a někam ho odvést. Tam se mi o něj sice na hodinu postarají, ale popravdě, co člověk stihne za necelou hodinu, když ještě musí počítat s cestou? Případně delší kroužky zase umí perfektně narušit denní plán.
No, ještě že ty děti chodí včas spát a já mám trochu času sesmolit tento článek…
