Článek
Počítám s tím, že po vydání tohoto článku se na mou hlavu snese obrovský hněv od uživatelů tabákových výrobků. Jinak to ani nejde, jsem totiž nekuřák. Kuřáci mají přece právo kouřit všude, kde to není zakázané. Nicméně obtěžují tím spoluobčany nekuřáky. Jednak kouřem, jednak nepořádkem. Přiznejme si na rovinu, že nemalá část kuřáků jsou prostě prasátka, která nad tím nepřemýšlí a popel klepou, kde je napadne (takže i na prádlo na balkoně pod sebou), nedopalky odhodí tam, kde zrovna jsou. Ano, městské chodníky jsou mimo vajglů plné i žvýkaček, ale není to omluva, protože osobně mi ten, kdo vyplivne žvýkačku na chodník, vadí víc než ten, kdo tam hodí vajgl. Čili vadí mi oba.
Osobně zde asi budu za škarohlída nepřejícího ostatním trochu volna v soukromí. Nicméně já nové zlínské nařízení chválím (a to ani nebyli první). Znám to totiž z domova. Je léto, logicky se větrá, dveře na balkon jsou otevřeny, aby vzduch mohl dovnitř, okno taktéž. A soused nad nebo pod námi si zapálí. V tu chvíli se všechen kouř nažene otevřeným oknem do bytu a ano, nenačichne tím nic, nicméně jsem nucen čichat kouř ještě dlouho po tom, co pán dokouří a odhodí vajgl, který jako zázrakem mine můj balkon a míří k ostatním dolů. Což se nedá říci o popelu, který oklepává z balkonu, ten se na mé podlaze válí často, někdy si najde cestu i na sušící se prádlo.
Do práce chodím pěšky. Nemalou část to mám pěkným parčíkem, kde občas potkám srnku nebo zajíce. Vzduch zde osvěžují stromy. To se to pak obzvláště v těchto horkých letních dnech jde krásně. Velmi neoblíbenými se však staly mé ranní procházky, pokud přede mnou jde kuřák (což bývá dost často). To jsem pak nucen sdílet cigaretový kouř s pánem, co jde tou samou cestou. A mnohdy nestačí jedno cigárko, ale jede se nonstop. Už jsem dostal královské rady, abych ho předběhl, nebo naopak počkal, až odejde. Na takové rady mám jen jednu odpověď: potřebuji být v práci včas a zároveň nechci běhat ranní maraton.
Dnes již zažitý zákaz kouření v restauracích jsem pokládal již tehdy za zbytečný. Většina hospod měla nekuřácký koutek a které ne, do těch nás nikdo chodit nenutil. Kdo tam šel, počítal s tím, že prostě bude smrdět kouřem (obzvláště v kombinaci s friťákem to bylo výživné). A když to vezmeme kolem, tak se zakázalo, co víceméně nikomu nevadilo, ale to, že obtěžování kouřem frčí na ulicích dál, je v pořádku. Jenže odnaučit se kouřit není jednoduché a mnozí po tom ani netouží. Kam tedy pak s těmi, kteří si cigárko chtějí užít? Ať si zapálí kdekoliv, třeba na vyhrazených místech, kouř se dostane i tam, kde někoho obtěžuje. I ten soukromý byt potřebuje někdy vyvětrat a to je pak jedno, zdali otevře ono, nebo rovnou na balkoně kouří.
Jistě, být kuřákem je právo každého člověka, však taky bohatě dotuje státní kasu prostřednictvím tabákové daně. A co si kdo dělá se svým tělem a v soukromí přece může každému být jedno. Nicméně pokud si kdokoliv v soukromí dělá něco, co obtěžuje druhé, pak by toho měl zanechat, nebo se snažit druhé neobtěžovat. Kdo má za souseda náruživého amatérského zpěváka, který nejraději zpívá po půlnoci, kdo má v baráku posluchače hlasitého death metalu, který žije pouze nočním životem, anebo kdo má v sousedství kutila, který se rozhodne montovat skříňky v 11 v noci, pak mi dá za pravdu, že tito lidé by měli vliv na své okolí omezit. A abychom byli spravedliví, nejde jen o hlukové vjemy, ačkoliv ty jsou nejrušivější, ale když by se někdo rozhodl zřídit na balkoně kompostér zavánějící do širokého okolí, případně mít na balkoně vystavený zmijovec (amorphophallus titanum - nejsmrdutější rostlina), tak by se to sousedům asi taky nelíbilo, že? A většina lidí není nadšená, ani když jejich soused je chovatel exotických papoušků, hadů či pavouků.
Rozumím tomu, že kuřáci se v tuto chvíli začnou bránit. A nejspíš velmi agresivně, já se jim ani nedivím. V anketě asi nemá cenu se ptát, jestli souhlasíte nebo ne, naprosto postačí označit možnost jsem kuřák či nekuřák, váš postoj pak bude hned jasný.
