Článek
Uznat svou chybu, svůj prohřešek, je z psychologického hlediska ne úplně snadná záležitost. Lidé se brání všelijak. Od vykrucování, přes apatii až po ukazování na druhé. Ti horší ji pak na truc opakují. Kdo kdy přinesl domů ze školy pětku z diktátu s výmluvou, že pětku dostala půlka třídy? Věřím, že většina z vás. A komu rodiče odpověděli: „Mě nezajímá, co má půlka třídy, mě zajímá tvoje žákovská“? Taky věřím, že většině z vás. Ona je to totiž typická obrana i typická odpověď. A současní rodiče, kteří kvůli tomu před lety mohli z kůže vyskočit, dnes dělají svým dětem to samé, protože nic jiného se na to prostě odpovědět nedá.
Velmi podobné chování, tedy obhajování vlastní chyby ukazováním na druhé, se rozvinulo i pod článkem, na který si reaguji. Obhajují se zde samozřejmě kuřáci, to je naprosto pochopitelné, neboť článek se týká jejich nešvaru, kterým mi kazí rána. Já se jim tímto omlouvám, že jsem si svou frustraci vypsal na nich. A abychom byli spravedliví, pak jim musíme dát za pravdu. Ano, lidí, kteří ruší své spoluobčany, je daleko víc a forma rušení je daleko rozmanitější. Nejen kouř trápí člověka.
Jak jsme se z diskuse mohli dozvědět, hodně lidí, včetně kuřáků, trápí třeba hlučné děti. Kdo je má, pak ví, že i když se sebevíc snaží a omezuje je, jak se dá, poskakování malých nožek po podlaze, padání čehokoliv nebo tahání kačera prostě nezamezí. Co je tedy vrchol, tak když rodiče nechají jezdit své děti na odrážedle v bytě. To pak sousedům pod nimi vstávají vlasy hrůzou. Sám jsem to párkrát zaslechl a řeknu vám, že dennodenně se to poslouchat nedá, to je na léčbu.
Dalším odvoláváním se na druhé byl zápach z vaření. Ano i zde je potřeba dát kuřákům za pravdu, že ne všichni milují vůni smažících se řízků. Obzvláště fritézy umí být pěkně zákeřné bestie produkující mastný kouř, kterého se dá zbavit těžko. A když pak někdo, co druhý den frituje na balkoně, naprosto chápu jeho sousedy, že se jim to nelíbí. Prádlo by mohlo vyprávět. Stejné to je pak s grilováním na balkoně, kterému dodává obzvláštní šťávu tekutý podpalovač.
Máme mezi sebou i spoluobčany, kteří nedávají moc na hygienu a obzvláště v letních měsících jim příliš nesvědčí nedělní koupání (tj. jedenkrát týdně) a chtělo by to přidat alespoň jedno další doprostřed týdne. Mačkat se s takovým člověkem v autobuse na sedačce asi taky není zážitek, pro který by si někdo šel dobrovolně. Ono úplně stačí za takovým stát ve frontě v obchoďáku. Přitom by postačila jedna rychlá sprcha navíc. Teď se ozvou ti, co se hodně potí. Ano, chápu, nedá se s tím nic dělat, ale nebylo by od věci zkusit navštívit drogerii, kde se dají sehnat prostředky bojující proti zápachu z potu…
K nalezení byly i narážky na čoudící a hlučná auta. I zde mohu jen souhlasit a jsem všema deseti pro, aby čoudící staré vozy, které se klepou před návštěvou emisní kontroly, byly odstaveny na věčné časy a sešrotovány. Chodím totiž mimo parku i kus podél hlavní silnice a je to pak silné kafe, když projede nějaké auto, které „pokládá kouřovou clonu“ různé barvy. Smrdí to několik minut a člověk je pak rád i za toho kuřáka… Majitelé sportovních vozů, případně mistři prasklého výfuku, by zase mohli své plechové miláčky k večeru uskromnit a nevytáčet otáčkoměr do červených čísel.
Ještě jste se zmínili o hluku z okolí. Ano, kdo bydlí u restaurace, hospody, letního kina nebo i železniční tratě, tak je obtěžován hlukem. A chápu vaši zlobu na všechna tato zařízení. Tedy vyjma kolejí, ty tam nejspíš byly již době, kdy jste se stěhovali. Nicméně všechny podniky by měly dodržovat minimálně noční klid. Ty uvědomělejší by mohli být ke svým sousedům ohleduplnější i přes den. Nejsou-li, pak tu máme městské vyhlášky a policii.
Zanadávat bychom si mohli i na hudebníky, ať již amatérské, tak profesionály cvičící doma. I ti nám svým vrzáním houslí, punkovým zpěvem, hraním na flétničku nebo třeba jen hlasitým poslechem hudby umí znepříjemnit noc.
Na konec bych rád podotkl, že řada kuřáků byla uražená, že jim chceme stále něco zakazovat. Ne, já osobně je chápu, vybudovali si závislost a je velmi těžké s tím něco udělat. To je holt daň za divoké mládí. Ale byl bych rád, kdyby se zamysleli nad tím, jak nám kouřit pod nos co nejméně. To už nechám na nich, třeba přijdou s nějakým dobrým kreativním řešením. Když na to nemohou přijít nekuřáci, pak třeba kuřáci mohou mít nápady lepší. A my ostatní buďme, prosím, ke svému okolí také co nejohleduplnější. Nezlobme se, když někdo poukáže na to, že ho obtěžujeme. Naopak se z toho zkusme poučit. Bude se nám tu všem žít lépe.
