Článek
Ani my v ČR nežijeme v ideálním světě, kde jsou na sebe všichni hodní, navzájem se podporují a pomáhají si. Takže i u nás řetězce provozují své prodejny za účelem zisku. Někomu se daří lépe, někomu hůře, v červených číslech není nikdo. Kdo by se v nich ocitl, z našeho trhu by rychle zmizel, protože prodělávat není v podnikání úplně dobré. Teoreticky možná krátkodobě, než se obchod „zajede,“ ale dlouhodobě je to z logicky věci neudržitelné a je lepší to ukončit.
A my se zlobíme, jak nás řetězce okrádají, jak si uměle zvyšují marže, zdražují, když to není potřeba a akční ceny bývají v jednotkách procent a k tomu ještě z úplně jiné, než běžné ceny. Mnohdy se zlobíme právem, nutno dodat. Řetězce se nás snaží nachytat i pomocí různých triků, které jim radí psychologové, pomocí naší vlastní nepozornosti nebo pomocí nepřehlednosti. Článek o tom, proč nerad nakupuji, si můžete přečíst zde.
My Češi jsme zvyklí na tradiční každotýdenní nálož slevových akcí doprovázenou pestrobarevnými letáky. Tu okurky -20 %, tady limonády za -15 %, na další straně mýdlo dokonce o čtvrtinu levnější. Na první pohled to vypadá, jak je to skvělé, že na nás obchodníci myslí, zjišťují, co máme rádi (což oni opravdu dělají) a to nám zlevní, aby nám udělali radost (což také dělají, ale ne kvůli radosti). A bodejť by ne. Když koupíte basu piva v akci – 20 %, už je to pěkných pár korun. Jenže, jak je psáno výše, obchodníci podnikají za účelem zisku. A pokud jim ten zisk unikne tady, je třeba jej dohnat jinde. Rozmělní se tedy mezi ostatní sortiment, který aktuálně není v akci a ten je pak pochopitelně v základu dražší. To je ten hlavní důvod, proč je u nás dráž než v Německu nebo Polsku. Prostě nemají tolik akcí a není třeba zisk dohánět jinde.
Nyní už je pozdě, spirála slev se rozjela takovým způsobem, že není možné ji zastavit. Obchod, který by každý týden nepřišel s novými akcemi, by se dostal mimo zájem klasického českého nakupujícího, který by šel raději jinam. Ti, kterým je jedno, jestli je zboží v akci, nebo ne, by obchod jen stěží zachránili. Zákonem se to změnit nedá, máme zde svobodné podnikání, nikoliv totalitu. Takže nám nezbývá, než se ucpaným uličkám se žlutými cedulkami vyhýbat, pokud nemáme zájem zabojovat s ostatními o něco v akci.
Napadlo mně, jak by to asi vypadalo, kdybychom se z té slevové spirály dokázali vytočit (zatímco ona teď vytáčí spíš nás). Ceny by se pravděpodobně snížily o to, co řetězce tratí na slevách. Jistě, i ve slevě pořád vydělávají, ale ne tolik. Tedy pokud bychom se jako národ opravdu byli ochotni vzdát slevových šílenství, pak bychom v dlouhodobém průměru nakupovali zhruba stejné množství zboží a dali za něj stejné peníze. Odhadem, pokud průměrné slevy bývají 10 – 30%, tak by výsledná cena nakonec byla taková, že všechno zboží by se prodávalo o nějakých 15 – 20% levněji.
Ano, samozřejmě, tratili by na tom lidé, kteří mají čas pročítat letáky, bojovat o zlevněné zboží a každý čtvrtek dopoledne si dát kolečko po obchoďácích. Takoví, kteří nakupují většinově v akcích, ti by opravdu byli „biti“. A vydělali by na tom ti, kteří prostě jen jdou na nákup, protože něco potřebují. Protože ti vlastně „akčním maniakům“ ty akce z velké části dotují. Takže zůstává otázka, která zřejmě bude mít dost individuální odpověď. Na tu můžete zkusit odpovědět v anketě.
