Článek
Mezi motoristy běhá stále spoustu rozšířených mýtů, polopravd a vyložených lží. Jsou tu s námi již pěknou řádku let a většinově přestaly platit před mnoha lety. Mezi lidmi se však stále drží. Pojďme se na nějaké z těchto stále dokola omílaných výmyslů podívat. A samozřejmě hned na začátek se sluší připomenout, že i zde platí otřepané rčení: Na každém šprochu pravdy trochu. Tedy že sem tam nějaký ten mýtus může být i pravdou, ovšem je ve výrazné menšině případů. Takže chcete-li se hned ohradit, že zrovna u vás to není mýtus ale holá pravda, pak to tak samozřejmě být může, ale ve většině jiných případů to tak není.
Máme rozbité silnice
Na diskusích (i v hospodských proslovech) se často dočteme, že české silnice jsou naprosto příšerné a jsou jednou velkou dírou. Obzvláště pod články o supersportech se od diskutérů dozvídáme, že to auto je u nás na nic, protože se s ním nedá nikde jezdit. Stav našich silnic skutečně býval velmi tristní a našly se v nich díry, kam zapadl traktor i s vlekem. Ale doba postoupila a stav našich silnic, alespoň těch hlavních, je v dobrém stavu. A jak potvrzuje Bee SVJ, majitel supersportu Lamborghini Aventador SVJ, i u nás se na silnicích projedete krásně, dokonce i na některých okreskách.
Všechna auta jsou dneska stejná
Nezřídka se objevuje žehrání, že všechna auta jsou dnes stejná a nedá se poznat, na které se zrovna koukáte. Kde že jsou ta zlatá devadesátá, kdy auta měla charakter, a designéři se nebáli experimentovat. Tento nesmysl se bere bůhví odkud a mohou jej šířit snad jen lidé, kteří v životě neviděli moderní auta. Nevím jak ostatní, ale já osobně na první pohled rozeznám naprosto všechny značky i drtivou většinu jejich modelů. Každé auto má dnes nějaký svůj typický vzhled, podle kterého se dá dobře poznat. A že v devadesátkách to bylo jinak? Ne, nebylo. Většina aut vycházela ze stejného vzoru a kopírovala stejnou siluetu, poněvadž prostě zrovna ty tvary byly v módě. Stejně jako dnes.
A při vší úctě, úplně si nemyslím, že někdo kdo nerozezná mercedes od oktávky, má právo kritizovat vzhled automobilů.
Ženy jsou horší řidičky
Zde se dostávám na velmi tenký led, když budu tvrdit, že tomu tak většinou skutečně je. Ovšem nemusí to tak být vždy. Jde o to, že ženy zkrátka většinou nemají tolik technického myšlení a mají jinou prostorovou orientaci. Nemůžeme čekat, že mezi zástupkyněmi něžného pohlaví bude tolik nadšených fanynek automobilismu jako mužů, ale i takové ženy existují. A věřte nebo ne, mnohé ženy strčí některé muže v řízení do kapsy. Částečně si za to muži mohou sami, neboť se mezi nimi vyskytuje čím dál víc jedinců, kteří auto považují za pouhý dopravní prostředek a jejich znalosti končí zkouškou v autoškole a základním ovládáním.
A kdo chce žehrat na ženy za volantem, jak to s tím autem neumí, nechť si vzpomene na Elišku Junkovou, Olgu Roučkovou nebo Olgu Lounovou. Ze světových závodnic pak Lellu Lombardi, Michéle Mouton, nebo Sabine Schmitz.
Elektromobily jsou na nic vs. smradlavé spalováky
Svět je dnes rozdělen na lidi, kteří adorují elektromobily a lidi, kteří je nenávidí. Bohužel nic mezi tím neexistuje. Já jsem petrolhead, elektromobily vůbec nehájím a (zatím) si ho rozhodně nehodlám pořizovat. Ale snad každý musí reálně uznat, že i ty elektromobily mají něco do sebe. Jasně, na dálkové jízdy jsou na houby, ale jako druhé auto třeba na dojíždění do práce nebo po městě, proč ne. Provozováním elektromobilu nikdo nikomu neublíží víc než provozováním auta se spalovacím motorem. Takže co má kdo za auto je nakonec úplně jedno.
A na druhou stranu jsou auta spalující fosilní paliva často nařčeny z toho, že smrdí, kouří a jsou tím nejhorším, co na silnici z ekologického hlediska potkáme. Jenže lidé, co tohle tvrdí, mají na mysli dvacet let staré vraky, které projdou emisemi s odřenýma ušima a mnohé jen ze známosti nebo nedejbože za úplatu. Moderní spalovací motory rozhodně nijak nekouří, nezhoršují ovzduší a jsou ekologicky poměrně šetrné, v rámci možností. A ještě k tomu hezky tiché.
Motory s malým objemem nic nevydrží
Downsizing nemůže stále spousta lidí překousnout. Vadí jim až pitoreskně malý obsah motorů u moderních vozů. Vždyť takovou oktávku přece nemůže utáhnout litrový motůrek, to nevydrží víc jak pár desítek tisíc a pak motor vyberu lopatkou. A ono ejhle, motory drží. V inzerátech se objevují i kusy co mají naježděno kolem 200 tisíc km a evidentně ještě stále jsou provozuschopné. Jistě, tytam jsou doby, kdy auto najezdilo milion, ale ani ti litroví mrňousci nejsou asi úplně marní.
D1 je příšerná dálnice
Takovým evergreenem nadávek českých řidičů je naše nejvytíženější dálnice D1, které se lidově stále ještě přezdívá tankodrom. Ano, byly doby, kdy tomu tak skutečně bylo. Jednou, jsem na ní stál v koloně, a když jsem se vyklonil z okýnka, jímala mě hrůza, když mezi přechodem panelů byl možná 10 cm vysoký schod. Ovšem kdo použil D1 v posledních několika letech, ten musí uznat, že po nákladné a zdlouhavé přestavbě se její stav velmi zlepšil. Pryč jsou doby, kdy se v pravém pruhu nejezdilo, protože se v něm skrze hluk jet nedalo, kdy auto skákalo jako divoká koza a tlumiče tiše trpěly. Dnešní D1 možná není moderní dálnicí, co se týče šířky a počtu jízdních pruhů, má i jiné neduhy, ale jede se po ní dobře.
Tento výčet rozhodně není kompletní. Jistě se najde nějaká další neoprávněná stížnost, mýtus či polopravda, ale tohle jsou (nejspíše) takové největší vykřičníky. Máte-li zkušenost s nějakými dalšími motoristickými předsudky, můžete se podělit v diskusi.
