Článek
Kolega autor Michal Valtrs trefil hřebíček na hlavičku. Naprosto bravurně popsal, jak se politické internetové celebrity dostávají do politiky. Samozřejmě Filip Turek byl na ráně jako první, protože to je on, kdo tuto cestičkou prošlapal. Další patrně budou následovat, trend už je nastolen a voliči to tak zkrátka mají rádi. V článku mi ale chybí jedno zásadní zjištění, které je tu s námi už poněkud déle, ale vyplulo na povrch právě s instantními internetovými politiky.
Tím zjištěním je oddanost fanoušků, kterou uchopil naprosto dokonale i Andrej Babiš, ačkoliv sám nevznikl jako internetová celebrita. Můžeme vzhledem k volebním výsledkům říci, že fanoušků má Babiš ještě daleko více než Filip Turek. Ale zpět k Turkovi, který nepředvádí zrovna excelentní politické výkony, vlastně neplní žádný ze svých slibů, nelobuje za zachování spalovacích motorů a ani nijak neovlivňuje politiku. Ukázalo se, že ani není dost chlap, aby se přiznal ke svým chybám v minulosti, ale naopak se vymlouvá jako malé dítě. Zkrátka své voliče musel pořádně zklamat. Pod jeho videy se ale stále objevují příspěvky, které jej obhajují do roztrhání těla, což konkrétně Turek sám kvituje. Člověk s tak mizerným výkonem, by měl očekávat spíše odliv fanoušků po jejich zklamání. Neplní sliby, měli by odpadat. Jenže to se neděje.
Možná je to tím, že žijí ve své sociální bublině podobně smýšlejících lidí a navzájem se utvrzují v tom, jak mají pravdu a jaký je jejich guru frajer. Samozřejmě ani Filip Turek není hloupý a vybírá témata a sestříhaná videa tak, aby to pro něj vždy vycházelo pozitivně. Což v bublině uzavření fanoušci nechtějí vidět. Schválně si týden zkuste nepouštět nic jiného než Hranatý kanál a uvidíte, jak se vám taky začne líbit. Nebudete totiž znát jiné informace zvenčí, které vám toto vnímání běžně narušují. Tohoto efektu hojně využívají diktatury.
Dost možná se jedná o takový ten typ fanouškovské lásky, který známe z fotbalu. Jestli má nějaký náctiletý majitel obstarožního BMW Turkovu fotku nad postelí, těžko říci, stejně jako šálu s logem motoristů. Ale panuje u nich úplně stejná agresivní láska ke klubu, respektive hranaté legendě. Je pro ně vším, osobou, na kterou se nesmí sáhnout, která se nesmí pomlouvat a když by to bylo nutné, neměli by problém se pobít s fanoušky konkurenčního klubu.
Problém je, že když hraje špatně Sparta, Slavie, nebo Bohemka, kromě toho, že se propadá v žebříčku, se nic neděje. Vrcholí frustrace fanoušků, přijdou personální změny, nakoupí se hráči, a za pár let, možná už za rok, bude vše spraveno. Pro lidi, kteří nesledují fotbal je situace neznatelná. Ovšem když se takhle blbě hraje vysoká politika, pocítí to naprosto všichni. Chod státu není prvoligová soutěž a probíhá kontinuálně, nikoliv po sezónách. Co se pokazí nebude s koncem sezóny smazáno, ale poneseme si to s sebou do budoucna. Ať už jde o mezinárodní politiku, nebo státní rozpočet. Proto bychom politiku měli brát daleko vážněji než fotbal, hokej, nebo závody formulí. Vykašlat se na emoce, na to, jaký je Turek frajer a jak to všem umí natřít (neumí), a trochu začít poslouchat i rozum. Uvědomit si, že když za půl roku, co sedí v poslanecké sněmovně vlastně ještě pořádně nepromluvil, tak mu asi tolik nesejde na tom, jaká měl před volbami videa plná proklamací a co v nich fanouškům sliboval. A rozumní lidé by poté od fanouškaření měli tak trochu upustit, neboť musí pochopit, že byli podvedeni. Mohli na to přijít už předtím, kdyby zkontrolovali Turkovu účast v Europarlamentu, ale budiž, to je přeci jen docela daleko.
