Článek
Jsem člověk, který se naučil, že nic na světě není takříkajíc černobílé. Že i zlý člověk může mít dobrý nápad a inteligent může vymyslet blbost. Že ten, koho nemám rád, může udělat správnou věc, stejně jako můj přítel může udělat něco velmi špatného. A toto mé pojetí světa se snažím přenést na ostatní, aby uměli pochválit i ty, které nemají rádi, a naopak také zkritizovat ty, které rádi mají. Protože svět skutečně takový je. To spíš jen my stále častěji zavíráme oči nad tím, co vidět nechceme.
Zdá se mi, že obzvláště posledních pár let vidíme svět kolem sebe až příliš černobíle. O tom jsem se kdysi už také zmiňoval. Máme předem nastaveno, kdo je ten hodný a kdo ten zlý, a už předem víme, že s ničím z toho, co naše neoblíbená strana udělá, nebudeme souhlasit. Stejně tak víme, že budeme naopak souhlasit s tím, co udělá naše oblíbená strana. Je to zkrátka jednodušší, než podrobovat kritickému rozboru vše kolem sebe. A vzhledem k tomu, jak jsme v moderním světě přesyceni informacemi, náš mozek rád sáhne po tom nejjednodušším vysvětlení, tedy že černá je zlá a bílá je dobrá. Nic mezi tím, to už vyžaduje příliš zbytečně vydané energie.
A já bych vám, milí čtenáři, velmi rád poděkoval za komentáře pod mým článkem, kde jsem si dovolil zastat se Babiše, který má podle mne v Green Dealu pravdu. Čekal jsem, že dostanu sprchu, ostatně jako vždy, když otevřu politické téma. A samozřejmě jsem zcela zklamán nebyl, protože skutečně několik komentářů mě označilo nějakým nevhodným termínem. Ale našli se i tací, kteří chtěli zanechat víc, než jen jedovatou slinu, a dostalo se mi i uznání, že ačkoliv pravičák a fanoušek současné vlády, umím ocenit i Babiše. S tím fanouškovstvím současné vlády bych byl opatrný, ale Babiš skutečně nepatří k mým favoritům. A v komentářích se v podobném duchu přidalo i pár dalších diskutujících, kteří, stejně jako já, napsali, že Babiše rádi nemají, ale článek (potažmo Babišův projev) se trefil. Patrně stejně odhadli, že to, co pronesl Babiš na sjezdu, je velmi přesné a pravdivé, ačkoliv se můžeme sebevíc zlobit, že EU to myslí dobře. Ona to možná dobře myslí, ale provedení už pokulhává. Na obě nohy.
Vypadá to, že někteří schopnější spoluobčané pochopili, že svět a politika skutečně není fanouškovství a není třeba se za svou stranu bít až do úmoru a nosit šály svého klubu. V tomto případě, kdy rozumnější zhodnotili, že onen počin EU, kterým je Green Deal, není úplně dobře vymyšlený ani prováděný, jali se tato nařízení kritizovat. A to ať jsou sebevíc nadšení do EU, takzvaní Eurohujeři. Zkrátka a jasně, ač mají Evropskou unii rádi, rozhodli se tento krok kritizovat, protože prostě nefunguje a zároveň nám ještě podráží nohy. A ano, EU se dá za mnohé pochválit, ale tohle je rozhodně jedna z věcí, za kterou jí kritizovat lze. Proto jsem já souhlasil se slovy Andreje Babiše, který je možná nemyslel zcela upřímně a jen se naučil, co mu poradili marketéři, ale byl tím, kdo se odhodlal kritizovat. Sice mezi svými, ale pořád lepší, než mlčení.
Tedy Babiše jsem pochválil, ačkoliv je mi jinak proti srsti, v nadcházejícím článku se chystám zkritizovat Fialu. A nyní je řada na vás, fanoušcích současné opozice, abyste i vy takříkajíc otevřeli oči a dívali se zase na svět, a politiku zejména, barevně. Ne, že by mi dělala dobře kritika Babiše a chvála Fialovy vlády, ale dobře mi bude dělat ten pocit, že česká společnost procitá z letargie a nenechá si už tak snadno namazat ústa sebevíc líbivým medem. Všechno má své pro i proti a ke všemu musíme nahlížet kriticky. Jinak se zase dohrabeme do stádia, kdy nás jako tupé stádo ovládne nějaký šílený jedinec typu říšského kancléře.
