Článek
Jistě jste si všimli, že na světě je několik druhů společností a tím pádem i přemýšlení, vystupování, chování a politické kultury. My žijeme v té západní, kterou asi víceméně dobře známe. Pak tu máme ještě východní, stále ještě ovlivněnou érou Sovětského svazu, kterou pochopitelně dnes nejvíc zastupuje Rusko. I ta k nám vysílá své signály a jsme s ní víceméně obeznámení. Na světě ještě máme země třetího světa, které komunikují a jednají tak nějak po svém a země arabské, často se potýkající s terorismem. A samozřejmě Čínu, která nic neříká, ale všichni vědí, jak to myslí.
Těžko říci, která komunikace je horší nebo lepší. Některá funguje lépe jiná hůře, záleží spíš na konkrétní situaci. Zatímco z Ruska k nám téměř denně přichází zprávy o tom, jak chtějí zničit západ, tedy vyloženě silácké řeči, my se víceméně bojíme odpovědět. A to je právě kámen úrazu naší společnosti. Nejde jen o komunikaci násilí, jde o všeobecnou (nejen) politickou komunikaci, která nyní vládne západnímu vyspělému světu. K našemu velkému neprospěchu, neboť se prostě nic nevyřeší.
Jistě známe různé americké kampaně za rovnoprávnost Afroameričanů, žen, LGBT komunity a já nevím koho ještě. Neříkám, že rovnoprávnost je špatná věc, právě naopak, jsem pro, aby všichni měli stejné možnosti a jednalo se s nimi bez předsudků. Ale ono se to zvrtlo do opačného extrému, kdy se nesmí vyslovovat různá slova, máme kvóty na zaměstnance a podobné nesmysly proti zdravému rozumu. Demokracie, která se ohání svobodou slova a projevu se tak dobrovolně okleštila o tyto dva hlavní aspekty svobody.
A ve velmi podobném duchu se nese i politická komunikace. Západní politici se dnes víc, než čehokoliv jiného, bojí toho, že někoho urazí, či prostě třeba jen vysloví větu, která by se mohla kohokoliv dotknout. Bojí se jednat, aby náhodou nevznikl nějaký spor. Raději mu předchází mlčením. Vytratila se jadrná vyjádření, která mnohdy měla daleko lepší účinek, než opatrné obcházení problému. Ono je to z části způsobeno asi i médii, která jdou po politických přešlapech lidově řečeno „jako slepice po flusu.“ A reakce politiků na podobné „skandály“ je obvykle velmi kapitulující. Obvykle se okamžitě vzdají funkce.
Právě to opatrné obcházení problému, aby se náhodou vyřčená věta někoho nedotkla, je náš hlavní problém. EU se dostala do stavu, kdy se mnoho věcí raději vůbec neřeší, protože by to někomu mohlo vadit. Ničemu to neprospívá, jen se kumulují problémy, o nichž vědí politici, vědí o nich občané, bylo by potřeba je rozlousknout, ale nikdo je neřeší, protože by se mohly někoho dotknout. A některé takové problémy se přechází korektním mlčením už mnoho let. Podívejme se třeba na slavnou změnu času. Tam se nejsou špičky EU schopny dohodnout už desetiletí. I když těžko říci, koho by mohlo zrušení či ponechání letní změny času pobouřit a zdali to je kvůli tomu. Daleko lepší ukazatel je asi jednání ohledně migrační krize. Zde nejspíše pod vlivem americké BLM není Evropa schopná reagovat jakkoliv přiměřeně a nechává se tepat nájezdy přistěhovalců ze zemí třetího světa.
Reálně si umím představit, že mnoho věcí k řešení se odloží, protože by ministr musel komunikovat se ženou, čehož se bojí, aby ji něčím v rámci kampaně MeeToo neurazil. O jednání s politickými příslušníky jiných etnik než evropských ani nemluvě.
Na druhou stranu se nám naopak vykrystalizovali politici, kteří si na nekorektnosti zakládají. A u určité části populace mají velký úspěch. Nemyslím teď občas vypuštěné sprosté slovo, což dokonale ovládá Miroslav Kalousek, ale myslím politiky, typu Donald Trump, Marine Le Penová, Viktor Orbán, u nás Tomio Okamura, jemuž se (naštěstí) ještě v rámci mezí snaží sekundovat Andrej Babiš.
Jedna z mých velkých životních inspirací, Winston Churchill, také nebyl člověk, který by byl jakkoliv korektní, ba právě naopak. Dokazují to mnohé jeho citáty a bonmoty, v nichž se nebál urazit ženy, kolegy, politická zřízení, i celé národy. Nicméně myslel to vždy správně a vždy jednal a mluvil k prospěchu vlastního národa. Akupodivu jeho jednání měla výsledky. Což dnes u radikálních politiků mnohdy k vidění není. A ti neradikální pro změnu neříkají raději nic. Chtělo by to poučit se od některých velikánů naší historie.
