Článek
Jsou toho plné sociální sítě, jsou toho plné noviny a jsou toho plné debaty. Snaha hrát na základní city vede politické strany v rámci konkurenčního boje do stále většího hloubení příkopů a umocňování nespokojenosti mezi lidmi. Volá se po odstoupení, kritizuje se za každý krok, bagatelizuje se cokoliv, co se ukáže jako prospěšné, ukazuje se na chyby. To je realita dnešního volebního boje mezi politickými stranami u nás.
Ano je pochopitelné, že nespokojený občan nebude volit právě úřadující vládu, protože z jakéhokoliv důvodu podle něj vládne špatně. Může to být důvod sebevíc sobecký i sebevíc ušlechtilý. Někdo chce přidat na sociálních dávkách, jiný by si zase rád utrhl od svého a věnoval to na společné blaho. Proti tomu se nedá nic namítat, je jen na stranách, jak se nám prezentují a jak si obhájí ten či onen krok. S čímž logicky ne všichni musí souhlasit a nemusí je podporovat. Však se také říká, že zavděčit se všem nelze.
Ovšem mantinely byly dost významně překročeny v rámci (nejen) předvolebních bojů. Ať už je to dle mého názoru velmi idiotsky pojatá kampaň hnutí Spolu zaměřená proti Babišovi, tak zároveň Babišovo neutuchající vymezování vůči hnutí Spolu. Stranou nezůstává ani SPD se svou totálně nechutnou kampaní zaměřenou proti EU a současné vládě. Hnutí Stačilo! se vymezuje už jen svým názvem. Aneb české volby opět zasáhla vlna nicneříkajících plakátů a prohlášení. Doplněných plakáty s házením špíny na protihráče. Nic moc pozitivního, takový obrázek volební kultury u nás. Jenže lidi na to evidentně slyší.
Jsou snad všechny strany tak krátkozraké, že v rámci boje o voličské hlasy zničí morálku národa natolik, že bude trvat velmi dlouho, pokud vůbec, než zase nálada ve společnosti stoupne? Ono opravdu politikům ve své krátkozrakosti nedojde, že i když pomocí nenávisti, závisti, zášti, zapšklosti a podobných vlastností, kterými se lidé nechlubí, nakonec ty volby vyhrají, budou vládnout zemi s extrémně blbou náladou? Bude se jim v takové zemi vládnout dobře? A mají vůbec v takové zemi šanci setrvat déle než jedno volební období? Pravděpodobně nikoliv, ale mohou si za to sami. I kdyby vládli sebelíp, většina populace už bude naočkovaná negativismem a bude jim spílat za všechno, co udělají.
Oblíbenost politiků u nás nikdy nebyla na vysoké úrovni. Je to dáno především divokými devadesátými léty, kdy se ulívalo, odklánělo, optimalizovalo a někde i vyloženě kradlo. Po velké porážce ODS v roce 2013 se situace trochu uklidnila a zdálo se, že se blýská na lepší časy. Jenže boje o moc a stále rostoucí strana ANO začaly novou éru neoblíbenosti politiků. Ačkoliv Babiš byl mnohokráte vyhlášen jako nejoblíbenější a nejdůvěryhodnější politik (proboha pro koho?), jeho házení špíny na ostatní a kopání kolem sebe způsobilo, že nikdo jiný se na žebříčku oblíbenosti moc vysoko nevyšplhal. A ač jsou politické strany dnes tepány za to, že nic jiného než program Antibabiš, případně Anitifiala (resp. Antikalousek) nemají (což je samo o sobě velmi smutné), v populaci se nám postupně vykrystalizovaly dva tábory, kdy jeden je pro Babiše, druhý proti němu. A jistě, ještě máme nenápadnou šedou eminenci krčící se ve stínu poslaneckých lavic – totiž SPD, která je apriori proti všem. Na druhé straně hraje šedou eminenci Pirátská strana, která se tak nějak topí ve vlastních problémech a není o ní moc slyšet, takže ani nevíme, co si vlastně myslí.
Být neoblíbeným politikem je zároveň velmi frustrující v tom, že pokud jedna strana vyhraje volby a rozjede nějakou koncepci, může si být jistá, že za čtyři roky již volby nevyhraje a bude se z opozičních lavic koukat na to, jak veškeré její dlouhodobé i střednědobé plány ruší její nástupci a začínají si budovat svoje, které stejně nepřežijí jejich volební období. Připomíná vám to žabomyší války? Pak nebudete s pravou příliš daleko…
Být politikem v České republice tedy není nějaké terno. Lidé vás nenávidí už jen proto, že jste, nenávidí cokoliv, co uděláte, a ještě k tomu nemůžete čekat ani zastání u kolegů z jiných stran. Bylo by dobré, kdyby se tohle změnilo, republika by pak konečně mohla mít koncepci do budoucna. Takhle se jen plácáme od jedněch voleb ke druhým, zatímco ostatní národy nám mohou vesele ujíždět.
