Článek
V USA právě skončily volby. Vyhrál nevypočitatelný střelec Donald Trump, který by rád udělal Ameriku zase velkou. Jestli je malá, to, nechť posoudí jiní, mně přijde dostatečně silná a velká. Nehledě na to, že jednou už Trump v prezidentském křesle seděl a Ameriku velkou nejspíš neudělal, když to hodlá v tomto volebním období dělat znovu. Inu, popřejme mu štěstí a doufejme, že v rámci svých excesů nepřešlápne příliš a nepodrazí spojeným státům vlastní nohy.
Že vás to vůbec nezajímá a raději se věnujete domácím záležitostem? Pak věřte, že chování Spojených států se na globální úrovni projevuje víc, než se zdá. A dost možná se ve finále odráží i na našich talířích.
Všichni lidé, kteří sice občas remcají, ale kteří jsou se svým současným životem spokojeni, by si měli přát, aby se Trumpovi, potažmo celé Americe dařilo. „Co nám je po nějakých USA?“ slýcháme občas. Odpověď je velmi jednoduchá a zní „Hodně,“ jak vyplývá z předchozího odstavce. USA jsou totiž největším hybatelem globální ekonomiky. Stále mají pod palcem drtivou většinu informačních technologií a jsou jedním z největších výrobců hardware. Na to jsme v dnešní době poměrně závislí. Mají ohromná ložiska nerostných surovin (i na těch jsme závislí) a zároveň obrovskou populaci schopnou tyto výhody přetavit. A vše, co se děje v USA se propíše do globální ekonomiky. Newyorská burza cenných papírů určuje obchody na burzách po celém světě. Což se nám už nemálokrát vymstilo.
Chod ekonomiky USA je nastaven tak, aby profitoval nejvíce při současné globální situaci. To jednoduše znamená, že kdyby se kupříkladu Spojené arabské emiráty rozhodly zdvojnásobit světovou cenu ropy, pak by jistě nastala diplomatická jednání mezi nimi a USA. Pokud by selhaly, pak by se nejspíš musely v emirátech najít nějaké „zakázané chemické zbraně.“ A situace by se musela vrátit do starých kolejí, protože jinak by na celé situaci USA neprofitovaly dostatečně. Zní to strašidelně a příšerně, ale my za takovou situaci můžeme být vlastně rádi. Spojené státy, v roli světového policajta, za nás pohlídají, že benzín můžeme tankovat pořád do 40,- korun za litr. Samozřejmě nejde jen o cenu ropy, i když na té jsou USA závislé primárně, ale i o cenu další komodit světového obchodu. Toho obchodu, který určuje i ceny výrobků v našich obchodech a e-shopech.
Zároveň jsou USA dost finančně i vojensky zdatnými hráči, že dokáží tyto staré pořádky vynucovat a udržet. Není to hezké, ale funguje to a znovu opakuji, že my, pokud jsme spokojení, že benzín stojí 36,50 Kč, můžeme být za toto nastavení rádi. Klidně by se totiž mohlo stát, že bez dohledu velkého amerického bratra by mohl stát buďto 100,- korun, ale klidně i 10,- korun. Záleží na situaci. Ale pravděpodobně by bez dohledu USA cena vyletěla spíše vysoko, protože zájmem Ameriky je držet cenu „černého zlata“ co nejníže, naopak státy stavící svou ekonomiku na těžbě ropy hodlají vydělat co nejvíce.
Pakliže by nějakým zázrakem Spojené státy zmizely ze světa nebo alespoň přišly o korunku vedoucího závodníka, na jejich místo by patrně přišla Čína. A nastaly by velmi nevyzpytatelné změny globální ekonomiky, které by logicky nahrávaly do karet Čínské lidové republice. Možná by ony změny byly v lecčems daleko lepší než pod patronátem USA, ale možná by také v lecčems byly daleko horší.
Pro většinu lidí nejspíš platí staré přísloví lepší vrabec v hrsti než holub na střeše a jsou rádi, že svět je takový, jaký je. Nehodlají riskovat, že nějaká jiná země by vedla světovou ekonomiku, protože je to zkrátka příliš riskantní a mohli by přijít o své současné spokojené životy. Patřím mezi ně i já.
