Článek
Tak jsme si prošli obdobím, kdy byla skutečná zima, která by v lednu běžně měla být, tedy nějakých -5 až -10°C, které nás líznulo v úterý. Zajímavé je, že v ten den jsem z internetových éterů nezaslechl žádné posměšné otázky „kde že je to naše globální oteplování,“ aby na ně hned druhý den odpovědělo samo počasí. Ovšem o globálním oteplování jsem psal již dříve, o stěžování si na mráz, který tu s námi v lednu vždycky býval (to až posledních pár let jsme si nějak rychle odvykli), se také rozepisovat nehodlám. Posunu se v čase o kousek dál, tedy do čtvrtečního rána, potažmo středeční noci. Do té doby, kdy bylo kolem nuly a pršelo. Tedy do doby, kdy se nám na silnicích (kde to ještě docela šlo) a především na chodnících, udělala naprosto ukázková ledovka.
Než začnu dštít síru a nadávky, rád bych napřed pochválil pracovníky technických služeb a silničáře, že se situací srdnatě bojovali, tu s větším, tu s menším úspěchem. A to prosím v době, kdy my jsme si pěkně spinkali v teplých postelích. Oni celou noc (protože ledovka útočila již od středečního odpoledne) ve svých vozech brázdili namrzlé silnice i chodníky a sypali jako o život. Chci pochválit i promyšlený koncept městských kompaktních vozítek HAKO, tedy takových těch boudiček a korbiček spojených uprostřed kloubem, kterým zatáčí. Kdo bydlí ve městě, pak tato vozítka jistě důvěrně zná. Vlastně se jedná o nástupce slavných Multikár. Tato vozítka se vejdou na každý chodník a můžou se o něj postarat. Jak je v nich obsluhám, které se tísní v mrňavé boudičce, jsem se zatím nedozvěděl. Třeba mne nějaký technik doplní.
A teď to přijde, smršť stěžování, nadávek a hořekování nad osudem. A hned na začátek přiznávám, že jsem zpovykaný měšťák, co má pracovní dobu od sedmi do půl čtvrté (někdy déle) a něco jak třísměnný provoz, případně noční směny, zná jen z vyprávění a to ještě špatného. Nicméně jelikož do práce chodím na sedmou, v noci spím. A to je právě doba, kdy zákeřná vozítka vystrkují růžky. Začínají totiž bojovat s ledovkou a sněhem na chodnících, abychom my, zpovykaní obyvatelé panelákových bytů, ráno nebyli překvapeni, že v zimě může chodník klouzat, a nemuseli si ještě večer předvyplňovat žalobu na město, že jsme si před barákem zlámali nohu.
Co že je na té záslužné práci tak strašného, že se chystám po vzoru Diově házet kolem sebe vzteky blesky? Jedním slovem HLUK. Ta pidivozítka, která nejsou širší než chlap vykulivší se z posilovny, vydávají tak příšerný randál, že má člověk pocit, že kolem baráku se mu prohání závod formule 2 (jsou hlučnější než F1), nebo tank čtvrté generace (tj. moderní). Ptáte se, jak může něco tak malinkého vydávat tak příšerný kravál, že jej slyšíte nejen, když projíždí pod vašimi okny, ale vy jej slyšíte, i když projíždí celou vaší ulicí, ale také po celém sídlišti, někdy i ze sídliště sousedního. Vzbudí vás ve 4 hodiny v noci a vy jen čekáte, kdy se s největším kraválem přiřítí i pod vaše okna, aby se za deset minut tou samou cestou zase vracel. A pak jeho hučení posloucháte ještě dobrou hodinu, než mu dojde posyp, benzín, nebo skončí směna. Výhodou takového budíčku je, že vás psychicky připraví na sněhem zaváté ráno. Tedy že budete ometat automobil, škrábat skla a že to všude bude klouzat. Přeřídíte tedy v ty 4 ráno budík o deset minut dřív, protože po cestě jistě narazíte na dvě nehody, které vás patřičně zdrží. A čekáte další hodinu, než vozítko zmizí v dálce, aby vás nechalo usnout.
Jako vděčného, ale trochu nespokojeného občana mě napadá jedna věc. Elektromobilita se cpe násilím všude, propagují se elektrovozy se stále delším dojezdem, tedy že se na jedno nabití dostaneme klidně 500 kilometrů. I petrolheadi tvrdí, že elektrovůz má smyls do města. Proč tedy tato vozítka, která čistí ulice (nejen) od sněhu nefungují na baterie? Proč musí mít spalovací motor, navíc velmi hlučný? Proč musí toto pidivozítko obsluhovat čtyřválec s objemem 2 litry, tedy větším, než má většina majitelů osobních vozů? Nestačil by na to elektromotor a baterie? Vždyť by pak ve městě ubylo výfukových zplodin. A především hluku! Takže bychom se mohli krásně vyspat celou noc a sníh by nás překvapil až když bychom ráno rozhrnuli závěsy.
