Článek
Co že má společného sobota 28. září s naší finanční situací lidí v Česku? Předně je třeba si uvědomit, že se jedná o státní svátek. Jeden z těch, který obchodům nařizuje mít po celý den dveře zavřené. To znamená, že pokud jsme zapomněli koupit něco k obědu, tento den máme smůlu a musíme zvolit oběd jiný, případně zkusit navštívit nějakou vitenamskou večerku, které nejsou zavřené nikdy.
Kdyby se jeden podíval na klasickou českou diskusi pod nějaký ekonomický článek, pak by lehce nabyl dojmu, že zde máme takovou chudobu, že za průměrnou výplatu uděláme jeden větší nákup a pak zase měsíc čekáme, než budeme mít na něco k snědku. Se špetkou fatazie to tu podle věčně nespokojených diskutérů vypadá jako v Německu za hospodářské krize v roce 1932. Jenže skutečnost je maličko jiná, zdá se. Opět mě v tom utvrdilo 28. září.
A do toho zamíchejme ještě cestování. Tedy mou cestu k babičce, kam jezdíme o víkendu docela často. Už nám z toho vychází docela guláš, ale nebojte, za chvíli se dozvíte proč.
Vyzvedl jsem auto, dojel před barák (před panelákem prostě nezaparkujeme), naložil věci a zbytek osazenstva a vyrazil brázdit silnice, jako obvykle. Ale hned u supermarketu jsem naznal, že něco je jinak. Tam, kde obvykle bývá plno aut, nyní zela smutně opuštěná parkovací místa. Asi na dvou stál nějaký nepojízdný šrot, který tam stojí odstaven už několik let. Ale jinak ani noha. Křižovatka, kde obvykle čekávám dlouhé minuty, než se vejdu na hlavní silnici, byla prázdná. Projel jsem bez zastavení. Před koncem města jsem sice našel nějakého loudala, který se více kochal, než řídil, ale ten brzy odbočil někam do vsi, takže jsem měl silnici volnou. Tu silnici, kde se obvykle jezdí „ve vláčku“. A i provoz v protisměru nebyl tak silný jako obvykle.
V tu chvíli mi to začalo docházet. Všichni ti, které jsem tu sobotu na silnicích nepotkal, musejí být lidé, kteří jezdí na nákupy. A nebylo to pár vozidel, byly to stovky. Tedy na státní svátek sv. Václava zůstaly stovky lidí doma jen díky tomu, že byly zavřené obchody. A nešlo jen o silnice. Až zpětně jsem si uvědomil, že pro auto jsem šel už téměř k poledni a ne v šest hodin ráno. Přesto ulice, kde se běžně courá dost lidí, byla naprosto prázdná. Ani noha. Ta ulice, která vede k obchoďáku a nákupnímu centru. Tedy ta, kterou lidi obvykle chodí utrácet své finance. Každý den. Tedy vyjma pár dnů v roce, kdy obchody zůstávají zavřené.
A nepředpokládám, že oni chudí lidé, kteří žijí od výplaty k výplatě, by jezdili (a chodili) po krámech jen tak na čumendu. Nejspíše jezdí nakupovat. Takže když silnice i chodníky v sobotu zely prázdnotou, logicky mi z toho vychází, že velká část těch, co v provozu běžně potkáváme, jezdí po nákupech. Po nákupech, kde utrácí své peníze. A utrácení peněz není znakem chudého národa, že? Čili vychází mi z toho, že diskutéři na internetových fórech budou jen přehnaní pesimisté, kteří vyloženě lžou o tom, jak se jako společnost máme. Možná oni sami jsou chudí, ale jako celek z toho zase tak zle nevycházíme. Máme se totiž evidentně lépe, než by si jeden myslel.
