Článek
Už nějakých pěkných pár let je tu s námi fenomén youtuberů. Stručně řečeno, autorů různých obsahů různých kvalit, kteří prezentují svá díla na platformě Youtube, případně jiných sociálních sítích. Děti mohou na mobilech oči nechat u každého jejich videa a rodiče se mohou unadávat, jak je ta mládež zkažená a že na tom internetu jsou samé kraviny a že děti by se měly radši učit, nebo chodit do divadla, kina, muzea, nebo na koncerty, případně sedět u knihy, aby se kulturně či vědomostně obohatily.
Jak je však známo, tak v dnešní extrémně benevolentní společnosti může každý psát, říkat, nahrávat a prezentovat co je mu libo a kde je mu libo. A jistě, existuje bezpočet youtuberů, jejichž práce stojí za starou bačkoru, vymýšlí v lepším případě nesmysly typu rozmazávání čokolády po těle, v horším zdraví nebezpečnou zábavu typu skákání do kaktusů či krabice plné lega. Ti méně „nebezpeční“ pak jen tlachají o různých věcech, komentují jiná videa, rozbalují krabice, případně prostě vysílají pro svou komunitu. Jenže oproti tomu se víceméně to samé dá najít i v televizi, na kterou rádi koukají zase lamentující rodiče. Mnohé pořady jsou pro diváka utrpením, mnohé seriály jsou raději rychle ukončeny, protože jsou spíš k smíchu než k pobavení. A i ve večerních zprávách se čas od času taky objeví reportáž, nad níž zůstává zdravý rozum stát.
A když byste děti vyhnali do divadla, pak věřte, že ne vždy se vrátí kulturně obohaceny. Existují i divadelní hry obscénní, vulgární a špatné. Stejně jako tvorba na Youtube. Totéž platí i o návštěvách galerií. Někdy si člověk odnese spíše šrám na duši než kulturní obohacení. Hudební koncerty jsou už od minulého režimu všelijaké úrovně. Nic proti punkáčům a „garážovým kapelám“, ale ne každý koncert vám dítě kulturně obohatí, většinou jde jen o ukrácení času a prostou zábavu. A dostat puberťáka na koncert Mozartovy symfonie je téměř nemožné.
Dnešní produkce v kinech najde také své slabší chvilky. Ač většinou najdeme snímky alespoň něčím zajímavé, poutavé nebo klidně jen na odlehčení, čas od času se vytvoří i film, který by bylo lepší nikdy nenatočit. Další filmové snímky zase jsou předobrazem pro mnohé bláznivé youtubery.
A aby to bylo kompletní, můžeme se podívat ještě na literaturu. I zde najdeme knihy, které za moc nestojí, nebo které nejsou běžnému člověku ani příliš doporučovány k četbě, v rámci zachování duševního zdraví. Jaký vliv na výchovu mládeže pak jejich čtení může mít, není radno raději ani domýšlet. Vedle toho naopak stojí staré i nové romány světové úrovně. Opět záleží na tom, po čem čtenář sáhne.
A teď k těm youtuberům. Jak jste z předchozích řádků jistě pochopili, snažím se celou dobu říci to, že i na Youtube se dá najít kvalitní obsah. Samozřejmě nějakou cenzuru bychom hledali těžko (i když i zde probíhá) a tak je Youtube „zaplevelen“ videi nevalné kvality. Nicméně kdo hledá, najde. A tak pokud jsem rybář, najdu si cestu k někomu, kdo tam má dobrý pořad o rybaření, pokud jsem kutil, najdu si tam internetovou verzi Přemka Podlahy. Na své si přijdou švadlenky i tanečníci, počítačoví hráči i milovníci sportů, malíři i posluchači hudby. Prostě pro každého něco. K tomu se na Youtube dá najít velmi kvalitní politický obsah, komentáře politiky, komentáře aktuálního dění, pořady o vyvracení omylů, lží a dezinformací, ryze informativní kanály. Mnohdy jsou videa takové kvality, že i v ČT by se měli stydět, že pro ně tito tvůrci ještě nepracují.
Ačkoliv nám tedy přijde, že Youtube je semeništěm zla, pak se hluboce mýlíme. Nejde o platformu, na které se „zlo“ prezentuje, ale o „zlo“ samotné. Na Youtube se, stejně jako v televizi, kině, divadle, galerii dá najít velmi kvalitní materiál. Stejně jako velmi špatný. A záleží jen na nás, co jsme schopní a ochotní konzumovat. Není přece žádný rozdíl, jestli se děti dívají na blbinky v televizi, divadle, nebo na internetu. Neregulujme jejich platformy, směřujme raději jejich vkus.
