Článek
O tom, že jaderná válka je naprostá katastrofa, nemusíme debatovat. Nic horšího, než jaderné zbraně (zatím) lidstvo nevymyslelo. Proto je jejich použití nepsané tabu. Jediný, kdo toto tabu porušil (vlastně ještě předtím než bylo vyřčeno), byly Spojené státy, které tehdy ještě vlastně v rámci testování shodily Tlouštíka a Chlapce na Japonská města Hirošimu a Nagasaki. A je potřeba říci, že tyto dvě bomby byly oproti největším sestrojeným, ba i oproti současným, velmi malé. Přesto důsledky jejich odpálení nad obydlenými městy známe z mnoha hrůzostrašných fotografií.
Po druhé světové válce začal závod o to, zda větší bombu sestrojí Sovětský svaz nebo Spojené státy. Chvíli vedli ti, ondy zase ti. V rámci zkoušek byly napáchány nedozírné škody, například byl „radioaktivně pohřben“ pacifický atol Bikini. Ten, podle kterého se jmenují dvoudílné plavky. Vrchol závodu, který vyhráli Rusové, bylo sestrojení 50 Mt hlavice jménem Car-bomba a její následné pokusné odpálení nad Novou zemí. Původní plán sestrojit bombu s energií 100 Mt naštěstí neproběhl z důvodu obav o zdraví občanů, kteří by byli zasaženi radioaktivním spadem. Pro Sovětský svaz překvapivé.
Po rozpadu Sovětského svazu přišla smlouva START I, která zásadně omezila množství jaderných hlavic i nosičů. Všichni si mohli ulevit. Jednak zmizel jaderný potenciál schopný zažehnout apokalypsu a jednak státy již nemusely (ani nemohly) vydržovat tisíce hlavic, což notně leze do peněz. Následovala nepodařená smlouva START II a následně roku 2003 smlouva SORT.
Na světě v současnosti máme zhruba 12 500 jaderných hlavic různých velikostí. Z toho je v aktivním stavu, tedy schopná okamžitého odpalu zhruba třetina. V USA je to dle oficiálních údajů 1770 kusů, v Rusku pak 1674. Většinou se jedná spíše o menší, taktické hlavice. Ty větší, strategické, schopné dosáhnout i našich měst, jsou v menšině. I proto, že jsou velmi drahé. Pokud by tedy byla odpálena nukleární zbraň, pak by se spustila lavina. Taková, která by dle mnohých vyjádření Ruských vládních činitelů i propagandistů (naposledy Popov), zničila lidstvo.
Strategické hlavice mají již předem jasně dané souřadnice, kam má která dopadnout. To z důvodu, aby mohly být okamžitě vystřeleny, ještě v rámci jaderné odvety, jejímuž spuštění jsme byli už několikrát blízko. Tyto souřadnice jsou pochopitelně přísně tajným vojenským tajemstvím a míří na ty nejvíce strategické cíle na území „nepřítele“. Ovšem obrana každého státu nejspíš tuší, kde to bude.
Nicméně obří hlavice typu Car-bomba již nejsou ve výzbroji ani jedné strany. V současné době má USA v arzenálu nejsilnější 1,2 Mt hlavice. Tedy asi 40× menší, než nejděsivější zbraň v historii. Stále velmi děsivé, nicméně o dost menší. A pokud odpálení Car-bomby nezničilo ani jadernou střelnici na Nové zemi, pak by patrně ani současné, menší zbraně, nezničily celý stát, jak plamenně hlásají ruští propagandisté. V případě Británie by jedna bomba o velikosti 1,2 Mt nestačila ani na Londýn (pro zajímavost si můžete zkusit „odpálit raketu“ zde ). Většinu raket by také sestřelila protiraketová obrana. Takové by díky porušení odpalovacího mechanismu patrně nevybuchly.
Tedy shrnuto: Ano, následky jaderného útoku by byly děsivé. Jistě miliony mrtvých. Další miliony nemocných, ozářených. Coby však bylo daleko horší, by byl rozpad společnosti. Při zasažení velkých měst by přestala přinejmenším na nějakou dobu fungovat státní správa a svět by upadl v chaos. Jak důležitá je státní správa jsem psal již dříve ve svém článku. S útokem by dle vědců také přišla tzv. „nukleární zima,“ která by způsobila několik let trvající neúrodu a obří hladomory. Byli bychom patrně v podobné situaci, jako dinosauři po srážce s asteroidem. Bohužel tentokrát zaviněnou lidmi. A ani jedno nikdo nechce. Obzvláště nezúčastněné strany jako Indie nebo Čína.
Pokud se obáváte totálního zničení, pak pro vás mám dobrou zprávu. Pakliže budete mimo dosah primárního výbuchu, máte sklep, nějaké zásoby, zkušenosti a především chladnou hlavu, pak máte poměrně slušnou šanci přežít i atomovou válku. Radioaktivita z jaderných zbraní poměrně rychle vyprchá. Za týden už je možné být krátkodobě na zasaženém povrchu, za měsíc je již pobyt na něm podle armádní příručky poměrně bezpečný. Podívejme se, jak dneska vypadají města zasažená prvními odpálenými bombami. Nagasaki a Hirošima.
Tento článek rozhodně nepatří mezi nejkomplexnější zpracování jaderné války. Ani se nesnaží být nějak příliš konkrétní. Jde spíše o pohled autora, jako laika, na problém možného jaderného konfliktu. Zdali se jej máme bát nebo ne. Přiblížení běžnému neinformovanému a vystrašenému spoluobčanu. Snahou nebylo někoho vyděsit, ale naopak uklidnit. Každopádně není radno poslouchat ruskou propagandu, která se nás snaží zastrašit neexistujícími zbraněmi a které plně vyhovuje, když žijeme ve strachu. Ideálně ve strachu před Ruskem. Oni totiž dobře vědí, že ovládání lidí pomocí strachu je velmi účinné. Za mě děkuji, ale nechci.
