Článek
Slovo blbá zní možná až moc troufale, ale v tomto případě sedne až příliš přiléhavě. Samotný problém naší země totiž není to, jestli prezident pojede či nepojede na summit NATO do Ankary, ale to, jak naprosto nekompetentní je naše vláda a jak zoufale se nehýbeme z místa.
Ministr financí předchozí vlády Zbyněk Stanjura čachroval s čísly ve státním rozpočtu, aby schodky nevycházely tak příšerně. Ministr Blažek zkopal celou kauzu ohledně darovaných Bitcoinů. A samotný premiér „zapomněl“ na peníze uložené do pofidérní kampeličky. Přesto vláda fungovala. Mnohým se nelíbil směr, kterým se vydala, ale byla schopna řídit stát tak, že se začal po covidové ráně zase vzpamatovávat. A to i přesto, že hned zpočátku musela čelit další výzvě v podobě ruské invaze na Ukrajinu, kde se zachovala tak příkladně, jak to bylo možné. Jenže Fialův kabinet nebyl příliš přesvědčivý a po zásluze se znovu do vládních křesel nedostal.
Dnešní vláda, složená z různorodých stran před volbami nešetřila sliby, jak jsme ostatně u Babiše a jeho ANO zvyklí. Nespokojeným voličům naslibovala snad vše, co jim na očích viděla, ba dokonce víc. Dosud mi nikdo nebyl schopen například říci, co lidem Fiala sebral, aby jim to musel Babiš vracet. Sliby především hlavního favorita, hnutí ANO, slibovaly odklon od Fialou vyjetých kolejí a změnu ve vnitřní i zahraniční politice. Mnozí voliči se toho děsili, podporovatelé hnutí ANO zase s nadějí vyhlíželi, kdy to konečně přijde a budou se mít lépe.
Už daleko dříve, než po půl roce jsme se dostali do stavu, kdy už je nadmíru jasné, že takové razantní změny nepřijdou. Že Fialou nastolená politika zase asi tak špatná není a že většina z toho, co po Fialově vládě zůstalo zůstane zachována. Vzhledem k fanatismu voličů hnutí ANO je jim to jaksi jedno a průzkumy nadále ukazují, že ANO by volby opět drtivě vyhrálo.
Co jsme se z činnosti vlády tedy po víc jak půl roce dozvěděli?
Kromě toho, že žádné změny nebudou a že předvolební sliby zůstanou jen sliby, jsme zjistili, jak nekompetentní vláda nám vládne. Pakliže si někdo stěžoval, že Stanjura je elektrikář a nerozumí financím, pak dnes musí mlátit hlavou o stůl, jak nekompetentní vládu máme. Nejde ani tak o to, že Alena Schillerová také není ekonomka, ale právnička, ale o celkový stav vlády, kdy je už úplně jedno, co který ministr vystudoval či vykonával. Buďto jednají podle zadání Andreje Babiše anebo vytváří animozitu.
SPD s inkorporovaným PRO si jedou svou politiku vůči svým voličům, což nepůsobí v rámci koalice vůbec týmově a od Okamurových projevů se Babiš veřejně distancuje. Motoristé si jako přerostlé děti rozkopávají bábovičky s prezidentem. Bývalá Trikolora se zdá, jako by zanikla úplně. No a jinak hlučné ANO poněkud umlklo a jediné, na čem mu nyní záleží, je nastavení státu tak, aby dotace směřovaly „správným“ směrem. K tomu všemu precizně vybudovaná zahraniční politika je nyní poškozována uraženým Macinkou, který jedná podle příručky Institutu Václava Klause, jež nás táhne na východ do (krvavé a špinavé) ruské náruče.
Kromě pravidelných Babišových podcastů, kde standardně nadává na všechny své politické oponenty, nebo se chlubí s kým si zrovna telefonoval, přičemž taktně mlčí o politické situaci a vlastních problémech, se nedozvídáme vlastně nic. Je to proto, že se ani nemáme co dozvědět. Žabomyší války nám servírují média a státotvorné kroky naše politika postrádá.
Pokud se někdo smál výroku Petra Fialy, že když dostanou znovu šanci, budeme mít za čtyři roky německé platy, pak nyní si může o německých platech leda tak nechat zdát, neděláme pro to totiž vůbec nic. Náš stát, i když to možná tak nevypadá, si nechává ujíždět vlak. Namísto abychom se alespoň kulhavým krokem komunistického pohrobka přibližovali k západu, stojíme na místě a hádáme se o prkotinách. Evropa (ani celý svět) na nás nebude čekat, než si vyřešíme střety zájmů a účast prezidenta na summitu NATO. Nebudou čekat ani na to, než Babiš „opraví“ a upraví státní rozpočet tak, aby z něj co nejvíce vytěžil Agrofert. Oni budou po žebříčku prosperity šplhat stále dál, zatímco my se budeme hádat kdesi na dolních příčkách.
Každý promarněný měsíc se podepíše na našem stavu, a čím dál s větší jistotou budeme moci tvrdit, že opravdu lépe nebude. Už současný promeškaný půlrok bude v budoucnosti znát. I kdyby ode dneška Babiš makal na plné obrátky, patrně promeškaný čas stejně nedožene. Náš stát nepoškozují ani tak zlodějiny na nejvyšších místech, dokonce ani personální čistky a nahrazování nepohodlných loajálními. Náš stát poškozuje převalování se na místě a premiérova snaha schovávat se za kouřovou clonu, kterou vypouští motoristé ze svých výfuků (pardon, úst).
Bylo by asi nefér tvrdit, že současná vláda je jako jediná brzdou pokroku. Každá předchozí se většinou také podílela na tom, že nejsme schopni se vyhrabat z problémů a Evropa se od nás vzdaluje mílovými kroky, což lze nejlépe demonstrovat na Polsku, které bylo v devadesátých letech chudé a na chvostu evropské ekonomiky, aby po třiceti letech začalo ekonomicky dorážet i na Německo. Ale současná vláda je v tom převalování se na místě a snahou se promlčet volebním obdobím premiant. Nedělá totiž k zlepšení situace vůbec nic. Namísto stavění dálnic, dostavby Dukovan, zefektivnění státní správy a nebo dodělání důchodové reformy se raději hádáme o tom, jestli může prezident Petr Pavel jet na summit NATO, kam navíc patří víc než kdokoliv jiný.
