Článek
Líbej mě ještě! Libozvučné slovíčko ještě je jako kráska bez šatů. Obléká se do příjemných tkanin spíš než režného plátna. Hladí. Ruku v ruce s nadějí. Víc, dál, stále, trvale. Hodí se k němu hedvábí: „Ještě neodcházej!“, nebo satén: „Chceš ještě? Ještě mě máš rád?“ Otázka „Ještě žiješ?“ snoubí obavu s pohlazením. Nejde se zeptat: „Jsi ještě mrtvý? Ještě tě to nebolí?“
Také v angličtině má ještě mnoho tváří. Still: stále ještě, dosud, přesto nebo klidně, ale také yet (zatím, přece). V jiném slova smyslu může znamenat víc (more), ale také any (nijak, už ne).
Německé trotzdem tak pěkně nezní. Napadá mě spíš význam: navzdory tomu, kromě toho. Mimoto (daneben), noch nadto, gar úplně, jsou další možné překlady. To už je ale jiná písnička, kterou neslyším ve větách: „Ještě žiješ? „Zkusíš to se mnou ještě! Půjdeš ještě se mnou?“
Před mnoha lety jsem ve sbírce Noční vizita použil verš:
Ještě miluješ?
Jsi živ,
zašeptala meluzína a než nadechla se
byla jiná!
Nejsem jazykovědec, ani učitel češtiny. Krásné slovíčko ještě mě napadlo, když jsem se probudil příliš brzy a mou myslí se procházela věta: „Ještě bys měl spát!“ Pak jsem si přál, abych nebyl sám. Představil jsem si vedle sebe moji drahou polovičku zachumlanou v dekách a polštářích, jak šeptá: „Obejmi mě! Ještě mě hlaď! Ještě!“. Pak mě napadl další důležitý vzkaz: „Máš krásné sny, jsi ještě naživu!
Před Vánoci se mě žena ptala, jaký bych si přál dárek pod stromeček. Odpověděl jsem: „Ještě dalších dvacet let s tebou má lásko, do smrti!“
