Článek
Může vodník vyschnout?
Venku je pekelné horko, lidé dostávají úpal i úžeh dohromady, ale jsou šťastní, že se jim volné dny s prodlouženou dovolenou vydařily a neprší. Možná půjdou v pondělí i k doktorovi a volno si prodlouží pracovní neschopností. Zkusili jste v první polovině července jít na úřad nebo volat nějakému řemeslníkovi? Máte smůlu. Všichni jsou v Chorvatsku nebo na letišti v Turecku. Já bych trochu deště přivítal, nemusel bych zalévat zahrádku. Nejlepší by bylo slunečno přes den a déšť v noci. Ale copak se přání někdy plnila! Doma je chládek. Pustil jsem se do likvidace staré korespondence a zaujala mě pohlednice s obrázkem Josefa Lady, na kterém sedí vodník u rybníka na vrbě. Je to evidentně v noci. Svítí měsíc. Ale co ve dne! Třeba u rozpáleného písáku? Může vodník v horku vyschnout? Když se včas nenamočí, tak jo. Možné je všechno! Vodníci prý bývají plaší, ale kdoví, jak to dneska je.
Abych se strachu o vodníka zbavil, začal jsem o něm psát fejeton. Žena se mně dívá přes rameno a protestuje: „Nepleť dětem hlavy. Nekaž jim pohádky!“ „Píšu to pro dospělé,“ namítám. „O to hůř! Víš, jak jsi posledně zkazil dialog udatného prince s drakem!“ Vzpomínám si, ale mám čisté svědomí. Drak se nemohl rozhodnout, jestli mu princezna stojí za to, aby vylezl z jeskyně a bojoval s hochem, kterého pořádně nezná. Třeba sleduje kurz sebeobrany na Seznamu nebo je vlivný youtuber. Navíc se princezna v jeskyni podezřele zabydlela a na jeho gusto moc uklízela. Princ se ukázal jako bezcharakterní floutek: „Klidně si princeznu nech, draku, najdu si jinou. Navíc dnes není dobré se prát. Pak se chodí po soudech, kdoví kolik bych vyfasoval za useknutou hlavu.“
Když jsem příběh psal, myslel jsem na vousatou anekdotu. Pán nese právníkovi dvě lahve whisky. Přítel na něj z okna volá: „Copak, copak, doktor má narozeniny?“ „Ale ne, přišlo na mě udání, že jsem sousedovi přejel kočku.“ „Ale vždyť on žádnou kočku nemá a pokud vím, nemáte auto ani motorku.“ „No jo, to se lehce řekne. Kdovíkdo tu kauzu u soudu dostane!“ Tak je to se vším. Když se drak neměl k činu, princezna se urazila a vyběhla z jeskyně podívat se, co je nový nápadník zač. Princ na bílém koni mezitím odjel, a princezna krasavice se rozhodla, že se ze žalu utopí. Pospíchala k rybníku. A tak jsme se dostali zase k vodníkovi. Oschlý vodník ji utopit nenechal. Líbila se mu, a tak si ho vzala za muže. Postavili si u vody malý bungalov. Žili spolu šťastně a spokojeně, měli spoustu suchých dětí a jestli se něco nepokazilo, tak u rybníka žijí dodnes!“ „Ty jsi šílenec,“ řekla žena, „Ale krásnej! Jen bys měl psát o něčem normálním. Třeba, že budou brzy volby!“
