Článek
Ondřeji, opravdu pracuješ jenom dva dny?
To je relativní… Z mého pohledu pracuji daleko více, ale pokud se bavíme o činnostech provozovaných za úplatu, pak ano, na ty mám vyhrazené pouze dva osmihodinové dny v týdnu.
To dělá kolik… 64 hodin měsíčně, místo standardních zhruba 160 hodin? Není to málo?
Jak se to vezme. Běžnému člověku přijde 0,4 úvazku téměř jako výsměch standardně pracujícím lidem. Jako zaměstnanec jsem měl příležitost vyzkoušet 0,9 úvazku, 0,8 úvazku i 0,6 úvazku a osobně mi dává největší smysl 0,7 úvazek, kdy každý týden 3,5 dne pracujete a 3,5 dne (včetně víkendu) máte volno. Týden pak máte skvěle vyvážený. Jen si představte, že si odmakáte pondělí a úterý, ve středu pěkně zrelaxujete, ve čtvrtek zpět do práce, v pátek jenom dopoledne, zatímco odpoledne již vyrážíte na prodloužený víkend.
Pracovat dva dny v týdnu je oproti zbylým pěti opravdu málo, ale jak říkám, i ve chvílích volna neustále něco vymýšlím, realizuji osobní projekty, pracuji na svém rozvoji, akorát za to všechno úsilí nedostávám zaplaceno penězi. Kdybych se měl pět dnů v týdnu pouze válet někde na pláži, zešílel bych nudou.
Myslel jsem právě „málo“ i po finanční stránce…
Jako řadový zaměstnanec bych ze dvou dnů práce určitě rodinu neuživil, ale přechod na OSVČ mi umožnil daleko férověji nastavit sazbu za hodinu mého času. Paradoxně pracuji nyní dvakrát méně hodin než předtím (jako zaměstnanec na 0,8 úvazku), ale čistého vydělávám úplně stejně. K tomu mám svobodu práce odkudkoliv, flexibilní pracovní dobu i další výhody.
Původně jsem myslel, že si na další dva volné dny přiberu více nových klientů, a měsíční příjmy tak zdvojnásobím. Ale pak mi došlo, že mi peníze navíc nepřinesou tolik radosti, jako volnočasové aktivity. Místo otročení pro někoho cizího jsem si vybral, že budu v čase navíc pracovat na sobě.
Zmiňuješ osobní projekty, práci na sobě… co si pod tím přesně představit?
Těsně po přechodu ze zaměstnání jsem byl psychicky znavený. Naordinoval jsem si tedy procházky po lese, plavání v bazénu, bohatější stravu, více spánku, meditace i další činnosti, které mi pomohly vrátit ztracenou vitalitu. Ono se to nezdá, ale když jdete brzy spát, vstanete pozdě, vaříte si a ještě někam vyrazíte, najednou uplyne volný den, ani jste se nestihli zastavit. Již chápu důchodce, že také nestíhají.
Jakmile jsem se dostal do pohody, najednou přišla chuť rozvíjet něco vlastního. Rád píšu, takže jsem si například sepsal paměti či vytvořil internetové stránky. Zkoušel jsem fungování AI, ať pro osobní interakci, tvorbu textů, obrázků i hudby. A mnoho dalších drobností, kterým se člověk věnuje zdánlivě pro zábavu, ale přitom se skrze ně rozvíjí a učí.
Takže žádné flákání na gauči?
Zpočátku rozhodně taky, shlédl jsem všechny filmy a seriály ze svých seznamů na nejrůznějších streamovacích platformách a trávil hodiny na sítích… ale když má člověk volný čas na cokoliv, dříve či později mu dojde, že obdobnými činnostmi pouze marní čas. Poznáte je snadno tím, že vám více energie berou, než přidávají.
Pro mě všechny formy zkráceného úvazku byly zejména o tom, abych získal čas na rodinu, své blízké. Děti chtějí vyrůstat s rodiči, ne na ně každý všední den čekat do večera, až donesou vydělané peníze, za které jednou ročně vyrazí společně na týden k moři. To si raději odpustím drahou dovolenou, ale získám nespočet cenných všedních okamžiků.
Drahá dovolená… co dalšího člověk musí obětovat?
Teoreticky nic, já ze svých příjmů dokážu uživit celou rodinu. Ano, odmítnutím peněz navíc zřejmě nikdy nenašetřím na koupi vlastní nemovitosti, ale to bych upřímně ve své cenové hladině stejně nikdy neodkázal. Záměrně se v životě ubírám cestou minimálních nákladů, abych se nemusel stresovat se zaopatřením dostatečných příjmů.
Nemám dluhy, bydlím ve vlastním, nekouřím, nepiju, do restaurací chodím minimálně, místo popojíždění autem raději chodím pěšky, knihy si půjčuji v knihovně… mé průměrné měsíční náklady se pohybují někde kolem 20-25 tisíc za vše. Rozumím tomu, že kdo má rodinný rozpočet položený v daleko vyšších relacích, ten by asi ze dvou dnů práce vyžil jen těžko.
Právě… pro běžné lidi tedy nereálné?
Pointou mého příběhu není usilovat o dvoudenní pracovní týden. Jenom ukazuji světu, že člověk nemusí strávit vyděláváním peněz čtvrtinu dospělého života. Pokud vám to finanční situace dovoluje, proč se vašeho šéfa nezkusit alespoň zeptat, jestli by drobné zkrácení úvazku nepřicházelo v úvahu? Když zaměstnavatel uvidí příležitost snížit vám celkovou vyplácenou částku, možná uslyší i na současné zvýšení hodinové sazby, čímž vyhrají obě strany.
Zároveň bych rád apeloval na všechny firmy či zákonodárce, kteří zvažují zavedení čtyřdenního pracovního týdne… Na vlastní kůži mám vyzkoušené, že odpočatý člověk zvládne i za 80 % času odvést 100 % práce. Zkuste dát tedy čtyřdennímu pracovnímu týdnu šanci, aniž byste zaměstnancům snižovali výši mzdy. Jistě to zvedne náladu na pracovišti.
Uvidíme, jestli to někdo zkusí. Každopádně děkuji za rozhovor a sdílení tvých poznatků.
Rádo se stalo. Doplním ještě poslední myšlenku, že pokud člověk dělá práci svých snů (která je pro něj zároveň koníčkem i relaxací, přičemž ho dostatečně zaopatří), tak ani necítí potřebu snižování úvazku. Kéž by nějakou takovou nalezli všichni.
[Zaujal vás článek? Spojte se s hostem rozhovoru: ondrejmergl.cz]
