Článek
Ondřeji, jsi televizní maniak?
Rozhodně ne, v televizi sleduji akorát sem tam nějaké mistrovství světa či olympiádu. Nějakou dobu jsem doma ani televizi neměl, až později jsem si ji pořídil jako takový velký monitor na filmy. Ale pokud se bavíme o čase stráveném před obrazovkou, pak bývaly chvíle, kdy jsem hltal oblíbené seriály po celých sériích na jedno posezení.
Jaké streamovací služby sis tehdy platil?
V zásadě všechny hlavní. Netflix, HBO Max, Disney+, SkyShowtime, Prime Video a Apple TV+ (kterou jsem později vyměnil za výhodnější Canal+ s Apple TV+ a ještě následně za balíček stejných služeb skrze Skylink Live TV).
Dokonce jsem zaplatil i Dramox s českými divadelními představeními a v angličtině mě přesvědčila k odběru spirituální Gaia. Paradoxně mě míjela česká tvorba. Předplácet si Voyo či Prima+ mi přišlo zbytečné, to už jsem si raději pustil iVysílání ČT, když už jsem ho hradil koncesionářskými poplatky.
To se asi prodražilo, ne? Využil jsi vůbec všechny?
Naštěstí ne všechny náklady šly za mnou, protože jsme si dokázali některé přístupy podělit ve vícero lidech. Ale ano, měsíční či roční předplatná nebyla nejlevnější, to byl i jeden z důležitých argumentů pro pozdější zrušení všech služeb.
Neříkám, že jsem všechny využíval naplno, ale na každé platformě jsem si našel něco. Nové a originální seriály, staré osvědčené seriály, filmy, seriály pro děti, dokumenty, reality show, stand-upy i sportovní přenosy… mrzelo mě, že neexistuje jedna obrovská videotéka, která by sdružovala všechny streamovací služby do jedné (v nějakém výhodnějším režimu).
Jak jsi to stíhal sledovat?
Nestíhal, a to ani když jsem se díval každou volnou chvíli na telefonu. Seznamy titulů ke shlédnutí mi akorát narůstaly a já nevěděl, co si pustit dřív. Tím spíše, pokud jsem měl v plánu některé věci sledovat s partnerkou, kdy nás to stálo společný čas.
Neustále odkládání některých filmů či seriálů mi však ukázalo, který obsah můžu snadno oželet. Pročistil jsem seznamy a došel k závěru, že některé služby platím zbytečně, třeba jen kvůli jednomu či dvěma seriálům. A tak jsem se domluvil s ostatními a zrušil předplatné… jedno po druhém, až došlo i na to poslední.
Bylo to kvůli penězům?
Částečně taky, ale netrpím bídou, abych si něco nemohl dovolit platit. Hlavním důvodem bylo, že mi vysedávání na gauči nepřinášelo potěšení. Krátkodobě ano, ale celkově mi více energie bralo, než dávalo. Mentálně jsem sice mohl vypnout (a nepotřeboval k tomu sociální sítě), ale uvědomoval jsem si, že tím trávím příliš času.
Navíc se mi posunul vkus. Mnohé žánry už mě nebavily jako dříve, jiných jsem se přesytil. Některé mé oblíbené soutěžní reality show neměla v nabídce žádná ze služeb (případně až s výrazným zpožděním), čímž mě zklamaly. I období od premiéry filmů v kině do jejich zpřístupnění odběratelům na streamu se začalo zvyšovat, namísto očekávaného snižování.
V neposlední řadě hrálo roli i uvědomění mé závislosti na rozptýlení, kdy nadměrná konzumace obsahu odváděla mou pozornost od skutečného života. Cítil jsem nutkání udělat radikální změnu, abych se vymanil z područí streamovacích gigantů.
Přišlo ti náročné se vzdát oblíbených pořadů?
Kupodivu ani ne, čekal jsem to horší. Ono si můžete vždycky říkat, že skončíte, až dokoukáte nějaký seriál do konce. Jenže mezitím vydají zase novou sérii jiného, takže své rozhodnutí opakovaně oddalujete. Proto jsem skončil rázně - přestal platit odběr, zrušil profily, odinstaloval aplikace z TV, PC i telefonu.
Jak nemáte před očima, o co přicházíte, tak vás to vlastně ani netrápí. Najednou máte volné hodiny na smysluplnější koníčky, vztahy s druhými, péči o sebe i mnoho dalších činností. A pozitivní přínos skutečného světa násobně přebíjí možné ztráty v tom audiovizuálním.
Takže už se nedíváš vůbec na nic?
Do toho stavu mířím, ale ještě jsem tam nedošel. Stále si pouštím nějaká videa (zejména podcasty) na YouTube, archiv ČT :D zachraňuje sekci pohádek a občas si pustím něco dostupného online z notebooku. To všechno dělám v násobně menší míře než kdysi.
Vždycky jsem si užíval ticho. Nyní se opět učím, že nemusím mít nějakou zábavu ke cvičení nebo jídlu, ale že si ony aktivity daleko kvalitněji vychutnám bez rušivého podkresu. Dokonce i podcasty na cestách poslouchám o něco méně, raději si v daném čase třídím myšlenky v hlavě.
Co děláš místo sledování televize?
Více chodím ven, zejména mě to táhne do lesa či k vodě. Mnohem častěji se potkávám s lidmi, vymýšlím nějaké výlety, nebo si alespoň píšeme na dálku. Knihy jsem četl i dříve, ale nyní volné večery před usnutím spíše věnuji vnitřnímu rozjímání či meditaci.
Také mi zbývá čas na jiné koníčky. Osobně rád píšu a rozšiřuji si obzory, takže prostor na vlastní tvorbu a seberozvoj využívám na maximum. Dalo by se říct, že zkrátka žiju.
Co bys doporučil lidem, kteří by se také rádi odhlásili?
Nebojte se to udělat hned, zrušte automatické prodlužování předplatného. Přestaňte nad svým rozhodnutím přemýšlet, raději věnujte pozornost úplně jiným činnostem. Tam ovšem přicházím s varováním… Dejte pozor, abyste nenahradili jednu závislost jinou!
Lidé v dnešní době tráví na sociálních sítích dlouhé hodiny, aniž by si uvědomovali plynutí času. Když zvládnete opustit obrazovku televize, nepřesedlejte automaticky na monitor počítače či displej telefonu. Tím byste si příliš nepolepšili. Zkuste raději vyjít ven, na čerstvý vzduch, rozhýbat tělo zatuhlé poleháváním na gauči.
Děkuji za inspiraci i příjemný rozhovor.
I já děkuji všem, kteří se rozhodnou streamovací detox vyzkoušet. Pokud byste potřebovali pomoc, ozvěte se, rád vám poradím, jak na to.
[Zaujal vás článek? Spojte se s hostem rozhovoru: ondrejmergl.cz]
