Článek
Nikdo už tomu nevěřil. Ani pesimisti z komentářů pod články. Ale ono se to stalo.
Ráno v 8:00 zasahovala BIS, policie, hasiči a jeden naštvaný daňový poradce. Premiér měl na sobě župan, ministr vnitra pyžamo s medvídkem a tisková mluvčí si v záznamu stěžovala, že ji nikdo neupozornil dopředu.
Oficiální důvod zněl: „Opakovaná neschopnost vykonávat smysluplnou činnost a ohrožení duševního zdraví obyvatelstva.“ Nešlo o korupci, nešlo o dotace. Šlo prostě o to, že už to lidi nevydrželi. Důkazy? Screenshoty z tiskových konferencí, porovnání slibů s realitou a jeden excelový soubor s názvem „Sliby_naivnim_volicum.xls“.
Zatímco je převáželi do vazby, u bran sídla vlády už hrála cimbálovka, pekly se klobásy a lidé se objímali s neznámými. Jeden pán dokonce políbil policistu, který mu v roce 2021 dal pokutu za roušku. Emoce tekly proudem. Televize to vysílala živě a titulky hlásily: „Národ poprvé od rozdělení Československa opravdu šťastný.“
Mezitím zbytek politiků, kteří zůstali na svobodě, vydal prohlášení: „Jsme připraveni převzít odpovědnost.“ Občané na to reagovali peticí za zákaz slova odpovědnost ve veřejném prostoru. Internet navrhl, že vládu dočasně nahradí random generátor zdravého rozumu. Fungoval překvapivě dobře. Hned první rozhodnutí: „Přestat lhát.“ Druhé: „Začít pracovat.“
Večer proběhl slavnostní ohňostroj. Pod věznicí se hrála improvizovaná estráda, kde občané předčítali výroky bývalých ministrů a smáli se tak, až se sanitky musely točit mezi náměstím a nemocnicí. Nikdo nechtěl jít spát. „Tohle je lepší než hokej!“ volali lidé.
A tak jsme zažili ten den. Den, kdy stát přiznal, že to fakt přepískl. A i když to byla fikce, něco na tom bylo… léčivé.
____________________
Použité zdroje:
Tento článek/glosa je autorskou fikcí. Nevychází z žádných převzatých nebo faktických zdrojů. Vznikl jako humoristická glosa ze života. *
