Článek
Dialog: Věčný sníh RVP
Postavy:
Plagés (ministr sněhu, který věří v RVP)
Olaf (sněhulák – věčný optimista)
Sníh (metafora RVP)
Děti (žáci)
(Zasněžená krajina. Každá škola jako samostatná hora. Na každou vedou jiné stopy, každý ukazatel ukazuje jiný směr. Olaf stojí uprostřed.)
Olaf:
Já mám rád sníh. Všechno je v něm měkké, nic není pevné. Každý si může jít, kam chce.
Dítě 1
My jsme šli… ale nevíme kam. Každý učitel šel jinam.
Dítě 2:
U nás jsme vařili. A pak jsme měli test. A dostali jsme jedničky.
Dítě 3:
U nás jsme nic nepsali. Paní učitelka říkala, že to doženeme později.
Plagés (klidně):
To je v pořádku. Máte rámec. Každá škola si najde svou cestu.
Dítě 1:
A která je ta správná cesta?
Plaga:
Neexistuje jedna správná. Každá škola jde svou vlastní, i každý učitel jde.
Dítě 2:
Takže i každý kopec je jiný?
Olaf (usměje se):
Ano! Každý si staví svou horu ze sněhu a ledu.
Dítě 3:
Ale my jsme chtěli jen vědět, co se máme naučit.
Plagés:
To je na učiteli.
Dítě 1:
A když to učitel neví?
(ticho)
Olaf:
To nevadí. Sníh všechno přikryje. Když něco chybí, není to vidět.
Dítě 2:
Ale pak přijde test… a my to neumíme.
Dítě 3:
Nebo tomu nerozumíme.
Plagés (nejistě):
Proto jsme dali odklad. Bude čas to promyslet.
Dítě 1:
A co máme dělat teď?
Dítě 2:
Pořád čekáme.
Olaf (tiše):
Čekání mám rád. Ve sněhu se nespěchá.
Dítě 3:
Ale my už nechceme čekat.
(Vítr zesílí. Děti stojí na různých kopcích. Každý se dívá jinam. Mezi nimi žádná cesta.)
Dítě 1:
My nechceme další sníh. Mně je zima.
Dítě 2:
My chceme vědět, co se máme učit.
Dítě 3:
My chceme, aby to na sebe navazovalo a mohli jsme spolupracovat.
(Olaf se začne pomalu rozpouštět.)
Olaf (nejistě):
To by znamenalo, že přijde jaro.
Plaga (tiše):
A po jaru … léto.
Dítě 1:
Ano, prázdniny! Zase …
Dítě 2:
Slunce! A konečně bude jasné, co se máme učit.
Dítě 3:
A kterou cestou jít, abychom trefili do Arendelle.
(Sníh pomalu taje. Objevují se pevné cesty mezi školami.)
Olaf (mizí):
A budete si moct stavět vlastní hory…z písku, z učebnic, z nápadů.
Dítě 1:
Kam mizíš? Kde je Elza?
Dítě 2:
My nechceme ledové hory. My chceme rozumět.
Elza:
Pojď Olafe, dám ti vřelé objetí, Olafe!
(Ticho. Poprvé je vidět zem.)
Plaga (pro sebe):
Možná jsme si spletli svobodu s prázdnem.
Elza:
Ale ty s námi budeš pořád!
(Vykouzlí sněžný obláček.)
Konec
