Článek
43. díl - cíle
Druhé Zadání pro NPI ČR k úpravám draftu revidovaného RVP ZV obsahov Hlavních směrů revize RVP ZV obsahovalo v posledním bodě tuto větu:
Vyjasnění vztahu RVP k externímu monitorování škol ze strany státu – CERMAT, ČŠI, přijímací zkoušky. Problematika závaznosti indikátorů, standardů vázaných na OV.
Klíčová věta, kterou dnes již odcházející ředitel Jupa, nebo jeho lídé přehlédl, nebo nechtěl řešit.
Požadavek „vyjasnit vazbu RVP k externímu monitorování škol prostřednictvím standardů vážených na OV“ se na první pohled jeví jako technický úkol řízení kurikula. Ve skutečnosti jde o problém strukturální, historicky podmíněný a právně i koncepčně rozporný, který přesahuje možnosti jedné instituce i jednoho funkčního období.
Za prvé, vztah mezi RVP ZV a Standardy nebyl od počátku koncipován jako jednoznačný systém. RVP ZV vznikl jako rámcový dokument s důrazem na otevřenost, kompetence a autonomii škol (byť praxe byla zcela jiná - viz předchozí článek), zatímco Standardy byly později připojeny jako konkretizace očekávaných výstupů. Tím však vzniklo trvalé napětí: RVP deklaruje obecnost a flexibilitu, Standardy implicitně předpokládají konkrétní testovantelné učivo a měřitelnost. Tyto dva principy – otevřený rámec a závazný standard – nejsou bez dalšího sjednotitelné, protože vycházejí z odlišných předpokladů.
Za druhé, právní status Standardů zůstal dlouhodobě nejasný. Nejsou plnohodnotnou součástí RVP v tom smyslu, že by měly stejnou normativní váhu, a zároveň nejsou ani čistě metodickým doporučením. V praxi tak fungují „napůl“ – MŠMT občas připomene, že ještě existují (viz Zadání pro NPI), CERMAT je vnímá alespoň formálně jako závazné, školy i zřizovatelé o nich povětšinu vůbec neví. Jakýkoli pokus o „vyjasnění vazby“ tak naráží na nutnost legislativního zásahu, nikoli jen metodického výkladu.
Za třetí, situaci dále komplikuje vývoj posledních let, zejména revize RVP ZV (2024), které jsou často kritizovány jako obsahově vyprázdněné či příliš obecné; nicméně podnět k tomuto postupu dal dnešní ministr Plaga ve Strategii vzdělávací politiky 2030+, když ji předložil Vládě ČR ke schválení 19. října 2020. Tím se oslabil definitivně původní obsahový rámec, který v RVP ZV ještě zbýval. Pokud je odstraněn samotný rámec tím, že vznikne tříšť 360 očekávaných výsledků učení, které není k čemu vztáhnout; ztratila se poslední naději, že bude možno Standardy k něčemu upevnit. Nepřímá úměra: čím obecnější je RVP, tím větší je potřeba Standardů; v současné době jsme ale zašli za hranici – jejich systémové začlenění není možné.
Za čtvrté, do problému vstupuje i dotační rámec, zejména OP JAK. Tam se dočteme perly jako např. Současné vzdělávání se stále zaměřuje na osvojování znalostí, méně na jejich provázání do celostního pojetí kompetencí. Anebo: Cermat ověřuje, jak žáci dosáhli cílů vzdělávání stanovených RVP a ŠVP v příslušném oboru vzdělání, zejména pak úrovně klíčových kompetencí žáka, které jsou důležité pro jeho další vzdělávání nebo výkon povolání. OP JAK tvoří dotační rámec, který se realizuje finančně-právním závazkem vůči poskytovateli prostředků (EU a státní rozpočet). Tyto projekty jsou konstruovány tak, aby byly měřitelné, auditovatelné a vykazatelné – obsahují jasně definované ukazatele, milníky a povinnost jejich naplnění v čase. Současně na ně navazuje tzv. doba udržitelnosti, během níž musí být výsledky projektu zachovány a prokazatelně využívány. Pokud by nový ředitel NPI projekty OP JAK zastavil nebo zásadně přerušil, nešlo by jen o organizační rozhodnutí, ale o porušení podmínek financování. V praxi by to mohlo znamenat krácení nebo odebrání dotace, povinnost vrátit již vyčerpané prostředky (tzv. finanční korekce), sankce ze strany řídicího orgánu nebo auditních institucí, ztrátu důvěry a omezení možnosti čerpat další prostředky v budoucnu, v krajním případě i právní odpovědnost za nehospodárné nakládání s veřejnými financemi.
Za páté, problém má i institucionální rozměr. NPI nemá mandát měnit právní rámec ani rozhodovat o normativní síle dokumentů. Může metodicky interpretovat, podporovat školy a vytvářet nástroje, ale nemůže odstranit systémový rozpor mezi dokumenty, které vznikly v odlišných kontextech a s odlišnými cíli.
V důsledku toho se úkol „vyjasnit vazbu Standardů a RVP ZV“ stává prakticky neřešitelným v rámci běžného řízení příspěvkové organizace typu NPI.
Je nutné vyřešit strukturální nesoulad mezi:
- rámcovým a standardizačním pojetím kurikula,
- deklarovanou autonomií škol a požadavkem měřitelnosti,
- právním ukotvením dokumentů a jejich faktickým používáním,
- národní kurikulární politikou a dotačními mechanismy.
Bez rozhodnutí na úrovni vzdělávací politiky – tedy jasného určení, zda má být systém založen primárně na rámcích, nebo na standardech (případně jak mají být tyto prvky integrovány) – nelze tento problém metodicky „vyřešit“. Lze jej pouze dočasně spravovat.
Právě proto je úkol nového ředitele NPI v této oblasti v zásadě neřešitelný: očekává se od něj vyjasnění něčeho, co není jen otázkou výkladu, není to otázka týmové spolupráce. Je to klíčová otázka na ministra školství, aby vyřešil příčiny a důsledky neuzavřeného a vnitřně rozporného designu celého kurikulárního systému v České republice.
Nový ředitel NPI nemůže vyřešit následující: projekty OP JAK nelze chápat jako neutrální nástroj podpory kurikula, ale jako silný ekonomický rámec, který silně přispívá k stabilizaci určitého pojetí vzdělávání, a to zvlášť v českém případě, kdy byly zrušeny osnovy. OP JAK není dodatečný nástroj napravující nerovnosti; je to zásadní finanční nástroj suplující neexistující kurikulární politiku.
Ředitel NPI v tomto kontextu nemá reálnou možnost projekty zastavit nebo zásadně změnit bez významných finančních a právních důsledků. Je nucen je dokončit, vykázat a udržet, i kdyby mezitím došlo ke změně kurikulární koncepce. Ekonomická logika tak zpětně ovlivňuje logiku pedagogickou: to, co je financováno a měřeno, má tendenci se stát normou.
Zdroj:
https://msmt.gov.cz/ministerstvo/vyhlaseni-konkursniho-rizeni-na-reditele-reditelku-narodniho
