Článek
42. díl - cíle
Co je nevyhnutelné ve vzdělávání? Učit studenty znovu vidět jednoduchost, jednoduchost, jednoduchost. Ovšem kolem sebe nacházíme jen naprosto redundantní sofistikovanost technického rázu, která se stala značkou vysoké inteligence. Jaké nepochopení, jaké neporozumění! Na to odpovídá Heidegger: „Pokud jsme omezování jen tím, co čteme, pokud jsme vyztuženi jen teoriemi, pokud jsme uklidněni učenými míněními, pokud jsme očarováni mnohostí každodenních modernit, pak je náš pohled do jednoduchosti bytí uzavřen.“
Je nutné vracet se k myšlenkám, které jsme již pochopili. Někdy teprve po dlouhém čase opakovaných návratů se nám otevře poklad napsaného textu; každý trochu poctivý filosofující to zná a je tím neustále překvapen. Filosofie je především hloubení nás samých, nic jiného. V podstatě textu porozumí jen ten, kdo už porozuměl. (…)
Heidegger by dodal: „Musíme vidět užitečné v tom, co člověka uzdravuje, tj. v tom, co jej přivádí k sobě samému. Přijít k sobě samému je to nejtěžší vůbec. Je třeba se tomu po celý život trpělivě učit.“
Je třeba se stát vážným hledačem pravdy, nezůstat při zdání. To právě postmoderní doba totálně postrádá. Stačí jí jen zdání pravdy, pokud je dostatečně asertivní.
Dítě musí být proměněno probouzením a kultivací ke zralé personalitě.
Dnes se to kolem nás hemží velikými dětmi, které všechny své neúspěchy a selhání jen projektují do svých blízkých; tyto děti samy za nic nemohou, jsou jen oběťmi zvláštního „sobectví“ svých rodičů a všech ostatních. Vyrůstají u nás nezralé fíky, a po nich trnou zuby! Nechávají se unášet svými potřebami rauše, stupňováním své životní síly; na úkor všech ostatních. Každé proměna ve zralého člověka potřebuje návrat do počátku, ve kterém jsou vzpomínky. (…)
Výchova a vzdělání, kultivace celé společnosti musí vědět o zodpovědnosti za celkovou volní intenci našich dětí a mladých lidí. Patočka by k tomu dodal: „Život vyprchá, zmizí-li jednota.“ O tuto jednotu se musí starat rodič, učitel, ale i ředitel České televize, pokud si vůbec uvědomuje tuto zodpovědnost.
Zdroj:
Anna Hogenová: Fenomenologie a postmoderna, Pedagogická fakulta UK, 2015.
