Článek
39. díl - cíle
Útěk ze základních škol nezačíná tím, že by děti najednou přestaly chtít chodit do třídy a učit se. Naopak -utíkají, protože se ve škole neučí.
Ve školách se berou drogy, mluví se vulgárně, veškterý volný čas děti tráví hodiny na mobilech, sledují agresivní a pornografická videa, noří se do světů her nejrůznějšího druhu. Škola je před světem nechrání. Kdysi dozor měl chránit, aby se o přestávce při běhání něco nestalo. Dozor dnes stále funguje, ale již nikdo neběhá; mobily nepředstavují jen spojení se světem, do kterého děti teprve mají dorůst, představují spojení s manipulativním obsahem, na němž si děti bleskově vytvářejí závislost.
Ano, žijeme ve společnosti svobody, kdy si dospělí chtějí užívat, ale nechtějí převzít zodpovědnost. A tohoto prázdného prostoru využijí jiní. Někteří rodiče děti odkládají do školy a jsou nadšení, když ze školy přijdou do Whatsappové skupiny fotky či videa, která nadšeně sdílejí na svých sítích. Děti chtějí mít v bezpečí, tzn. kdykoliv dostupné na zavolání mobilem, jako by škola byla pro děti ohrožením na životě. Téma „děti se nic neučí“ je tabu - ředitele nezajímá, většina učitelů chce klid od rodičů; časová dotace předmětů se nesleduje ani v daném měsíci, ani v pololetí, ani za celý rok. Stačí, když je látka jednou „vyložena“, udělán zápis do Bakalářů, a jde se ven.
Navíc inspekce je už unavená z nárůstu stížností, zajímá se, jak to, že školy nemají nastavený obranný systém proti „komunikaci“ - resp. se ptá, jak to, že to přišlo zase až k nám. A vytvoří další metodiku Prevence stížností (aktualizace vydána 28. 4. 2026). MŠMT sekunduje 14. 4. 2026 seminářem s názvem Předcházení stížností ve školství.
Ano, každý je jiný a škola má být místem, které tuto různorodost respektuje. Jenže mezi respektem a rezignací je zásadní rozdíl. Tolerujeme všechno – protože se nechceme omezovat, nechceme zakazovat, nechceme „ubližovat“, nechceme pravidla - a tuto „svobodu“ předáváme dětem. Jenže jsou oblasti, ve kterých kompromis být nemůže, protože jde o základní ochranu mladého člověka. Jde o zdravý vývoj, o psychiku, o současné i budoucí mezilidské vztahy, o bezpečí druhých.
Špatná známka za slabý výsledek je marginálie a každý žák to pochopí. Představa, že bez pětky, případně úplným zrušením známkování v prvních dvou třídách na ZŠ ve jménu wellbeing, se motivace dětí zlepší, je absurdní. Děti nepotřebují dva roky školky navíc, potřebují dostat pravidelnou zátěž odpovídající jejich intelektu a zralosti včetně důsledného vedení. Pak jdou rády vpřed a nechají se vést.
Škola často rezignuje na jasné hranice, nechrání svobodu pravidly, MŠMT ji nevědomě neustále oslabuje; rodiče (voliči) to chtějí.
Ohledně zdravé výživy občas slyšíme, že dítě se přece může rozhodnout, zda si vezme k obědu polévku. Ano jistě, ale již se neřekne, že družinářky dětem na začátku roku řekly, že polévka zdržuje. Ano děti pak jdou pomaleji, opatrněji, aby jim tác nespadl. Na základě tohoto pokynu si ovšem děti nezačnou polévku brát již v první třídě a vydrží jim to celou základní školu. Co způsobí jedno (ne)pravidlo. A pak se řeší zdravá výživa!
V anarchii přežívá nejsilnější, ale také nejagresivnější jedinec. Tito nejsilnější pak nejsou ti, kdo mají pravdu nebo znalosti, ale ti, kdo jsou nejhlasitější, bezohlednější, nejodolnější vůči pravidlům, ti, kteří prosadí svůj zájem na úkor slabších, v tomto případě dětí.
Výsledek je v mnoha směrech paradoxní. Škola může navenek působit moderně, otevřeně, vstřícně. Mluví se o wellbeingu, o svobodě, o individuálním rozvoji, diferencované výuce, ale místo výuky se pouští video - děti to přece chtějí.
Bez jasných hranic, učiva, systému práce, na niž jsou navázána konkrétní sdílená pravidla, bez odpovědnosti (počínaje centrálním MŠMT), se prostředí rozpadá zevnitř. Ano, mrtvá ryba smrdí od hlavy.
Z proklamované komunikace s rodiči nezbývá nic. A bezradní žáci se učí demokracii od ještě bezradnějších dospělých. Vznikne neviditelná bariéra - bariéra zajišťující přežití. A ten, kdo tím trpí nejvíc, není systém ani instituce – ale konkrétní děti, které místo vedení ztrácí čas. Je neuvěřitelné, jak některé školy mrhají časem.
Útěk ze školy je proto hlasováním o tom, kdo se rychleji dostane pryč ze základky. Je to útěk k „normální“ škole, kterou všichni doufají najít v určité formě zakonzervovanou na gymnáziu, které z podstaty zachovává tradiční, pomyslně náročný standard výuky.
Čest výjimkám! Jsou, ale je jich příliš málo.
Zdroje:
https://www.csicr.cz/cz/Dokumenty/Publikace-a-ostatni-vystupy/Metodicke-doporuceni-prevence-a-postup-pri-setreni
https://www.pedagogicke.info/2026/04/msmt-shrnuti-odborneho-panelu.html
